Přeskočit na obsah

Menu ČRK

Anketa

Nový web se mi líbí:

První dojmy z nových provozních předpisů aneb Malý Čech se dočkal

Český radioklub poslední roky věnoval úsilí prosazení koncesí v novických třídách pro radioamatéry od deseti let, kteří by mohli sbírat první provozní zkušenosti ve vyhrazených kmitočtových segmentech amatérských pásem, kde by nikomu nepřekáželi, a s malým výkonem, který by nehrozil rušením ostatních radiokomunikačních služeb. Nejeden stát připouští i pro tuto věkovou kategorii standardní koncese, a vyspělejší evropské státy pro ni alespoň vystavují limitované koncese novické.

Kdo by si ten televisní šot nepamatoval: záběry laděné ve vlídných teplých tónech, lípa jako národní symbol, dojemný obrázek dítěte, laskavý hlas pana Svěráka recituje: "... centrum závisti hypertrofované ... centrum národní hrdosti zakrnělé ... malý Čech čeká na Vaše výkony." Kdyby malí příslušníci jiných národů tuto propagandu placenou českým státem viděli, museli by malému Čechovi jeho stát závidět. Bohužel bezdůvodně.

V letošním červenci se malý Čech, který se těšil na novickou koncesi, výkonů svého státu konečně dočkal. Stát promluvil ústy ministerstva dopravy a spojů a Českého telekomunikačního úřadu, faktického gestora domácí telekomunikační legislativy, když ve Sbírce zákonů vydal k novému zákonu o telekomunikacích prováděcí vyhlášky, v tom i pro amatérskou službu. Pokud si malý Čech přeloží suchou řeč paragrafů do češtiny, zjistí, že věcný obsah sdělení, jež mu stát za tučné daně z kapes jeho tatínka adresuje, lze vnímat třeba i takto:

"Malý Čechu, jsi nesvéprávné, nevzdělané, neodpovědné a tupé individuum, jsi daleko zaostalejší, než malý Američan, malý Němec, malý Angličan, malý Švýcar a mnozí jiní malí. Těm jejich státní administrativy dovolí mít vlastní radioamatérskou koncesi. Ty jsi si - ty retardovaná zrůdičko - asi myslel, že ji dostaneš taky, a že budeš trávit volný čas způsobem zajímavým, moderním, tvořivým a přínosným? Ne, ne: my víme daleko lépe, než Ty a než zkušené telekomunikační administrativy mnohem vyspělejších zemí, co je pro Tebe dobré a co by Ti škodilo."

Je otázkou, jak takové sdělení povzbudí v mozkovně malého Čecha růst centra národní hrdosti, Český radioklub však sledoval dvě positivní šance, které opravdu zkušeným administrativám opravdu vyspělých zemí neunikly: lepší praktickou průpravu začínajících amatérů k užívání radiového spektra za situace, kdy elektromagnetická slučitelnost je prvořadým problémem, a obecnou prevenci před vlivy společensky patogenního prostředí na mladé lidi. Český radioklub neuspěl. Na pásmech amatérských i profesionálních proto budou i nadále různí pubescenti rušit pokoutně nakoupeným inkurantem či bastly bez legální alternativy samostatného amatérského provozu, a mimo radiová pásma producenti krváků a jiného braku, trafikanti, hostinští, lehké holky, drogoví dealeři a pasáci malých prostitutů pohotově a s nadšením využijí vakua, které stát nevyplnil nabídkou smysluplné náplně volného času malého Čecha. Bylo to nutné?


Co píšeme, zní drsně, jde ale o autentický obraz frustrace z několikaleté marné snahy o navázání věcné spolupráce s ČTÚ při tvorbě nových předpisů. Je příznakem demokratické společnosti, jestliže příprava regulačních opatření státu se děje ve spolupráci s těmi, jejichž činnost má být regulována, a že třeba příprava předpisů pro radioamatérský provoz se děje v součinnosti s relevantními organisacemi radioamatérů. Bylo by přirozené, kdyby techničtí a legislativní odborníci ČTÚ a radioamatérů společně zasedli ke stolu, ujasnili si názory a společně hledali řešení sporných otázek.

Již počátkem roku 1997 ustavil Český radioklub k přípravě legislativy pracovní skupinu, do které přizval i kolegy z dalších větších amatérských spolků v OK. K jednání mezi ČTÚ a touto skupinou však nikdy nedošlo. Pracovní skupina proto samostatně zpracovala několik návrhů předpisů a v písemné formě je doručila ČTÚ. Nikdy nedostala písemnou odpověď. Skupina připomínkovala zveřejněné návrhy ČTÚ a v písemné formě předala texty ČTÚ. Nikdy nedostala písemnou odpověď. "Chodbovými tamtamy" a při neoficiálních setkáních získáváme z úřadů rozličné zvěsti, proč to či ono nejde."Tamtamy" nám třeba donesly, že překážkou akceptace novických koncesí je správní řád, který prý nepřipouští účast občanů tohoto věku ve správním řízení. Správní řád nic takového nevylučuje, a tak Český radioklub podal k problému písemný právní rozklad. Nikdy nedostal odpověď. Že má úřad reagovat na písemné podání písemně, ba vůbec reagovat jakkoli, je v právním státě elementární zvyklostí, a v ČR je to stanoveno zákonem. Před pár měsíci se v souladu s novým zákonem o přístupu k informacím Český radioklub písemně dotázal ČTÚ na počty radioamatérů v OK. Nikdy nedostal odpověď. Proč taky, že?

Jde o praxi v přímém protikladu s tou, s níž se setkává u ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, které je jeho hlavním partnerem ve styku s ústřední státní správou. Bylo to MŠMT, kdo předal Českému radioklubu k připomínkování návrhy telekomunikačních předpisů, které dostalo v rámci meziresortních připomínkových řízení, a podněty také skutečně dále přeneslo. V posledním kole byl text zpracovaný Českým radioklubem beze změny, tak jak byl, opatřen hlavičkou MŠMT a podpisem náměstka ministra, a odeslán do meziministerského řízení. Je to dokladem, že Český radioklub neargumentuje fantasmagoriemi a umí zpracovat své materiály na věcné i formální úrovni odpovídající nárokům vládního jednání. Ministerstvu školství to cosi napovídá, ČTÚ nikoli.

Český radioklub je jako spolek s celostátní působností, který sdružuje nejvíce radioamatérů v ČR, členem Mezinárodní radioamatérské unie, IARU. IARU je uznaným partnerem mezivládní telekomunikační organisace ITU, a členem ITU je také Česká republika. Český radioklub je ze všech těchto důvodů přirozeným partnerem ČTÚ. Internetové stránky jednoho malého pražského klubu obsahují zmínky, jak jeho členové vícekrát požádali vrchního ředitele ČTÚ o jednání a jak bylo požadavkům obratem vyhověno. Nevíme, jsou-li tato tvrzení pravdivá, zato víme, že Českému radioklubu se slyšení u pana vrchního ředitele nikdy nedostalo, a stejně tak pan ředitel nereagoval na pozvání na celostátní setkání radioamatérů v Holicích. Ani se nechce věřit, že udělal-li si vrcholný státní úředník opravdu čas na opakovaná přijetí lokálního spolku o pár členech, nemá čas na skutečně representativní spolek s celostátní působností, s tisíci členů a s mezinárodními vazbami.

Český radioklub si je vědom, že zde vždy bude nějaký nejvyšší telekomunikační úřad zastupující stát, a že dokud budou existovat radioamatéři, je jejich zásadním zájmem, aby komunikace mezi nimi a úřadem byla trvale co nejlepší, a přinejhorším nikdy neustala. Nositelem největší míry odpovědnosti za dialog je přirozeně největší spolek zastupující amatéry, tedy Český radioklub. Ten se proto vždy zdržoval všeho radikalismu, volil korektní konstruktivní formu a věcnou argumentaci, respektoval i, že radioamatérská problematika dosti přirozeně není v centru, nýbrž spíše na okraji pozornosti ČTÚ, zejména v současném období komplexní změny legislativy. V konstruktivním přístupu setrvává i přesto, že za něj morálně platí inkasováním nechuti a nevybíravých útoků od radikálněji naladěné části radioamatérské veřejnosti. Bohužel zbytečně. Někdy přicházejí okamžiky, kdy je třeba odložit diplomatickou mluvu a nazvat věci pravým jménem. Vzájemná komunikace mezi ČTÚ a Českým radioklubem je v posledních letech nedostačující, ba je mizerná, přičemž to není Český radioklub, kdo by se nesnažil o zlepšení. Příčiny tohoto stavu neznáme, znali bychom je ale velmi rádi.

K čemu stávající situace vede? "Rádiovým zařízením se rozumí telekomunikační zařízení, které využívá rádiových vln, s výjimkou rádiových zařízení určených výhradně pro amatérskou radiokomunikační službu, která jsou individuálně vyrobená." To je doslovné znění § 4 odst. 3 zákona o telekomunikacích. Ze souvislostí celého paragrafu je jasné, že předkladatelé se snažili aplikovat již platné nařízení vlády č.169/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska jejich elektromagnetické kompatibility, a které naplňuje přání radioamatérů, aby jejich home made zařízení nepodléhala režimu zákona č.22/1997 Sb. Použitá formulace je však natolik nešťastná, že i amatéry by mohla napadnout jen v nejděsivějších snech, a stejně děsivé mohou být její následky. Při seriosně vedeném dialogu by sami amatéři na takovou věc ve vlastním zájmu upozornili. Dá-li jim však státní administrativa jediný den k okomentování šesti prováděcích vyhlášek k zákonu o telekomunikacích, jak se stalo naposledy, není o už čem víc hovořit.

I to, čeho se s novou legislativou dočkali Češi velcí, je zásadně ovlivněno výše uvedeným. Naprosté většiny zlepšení, jichž se pracovní skupina a spolupracujících organisací snažila pro radioamatéry dosáhnout, dosaženo nebylo. Díky připomínkám se alespoň zdařilo odstranit řadu nedostatků, které obsahovaly zveřejněné návrhy předpisů, takže v konečném součtu lze říci, že radioamatéři ani mnoho nezískali, ani mnoho neztratili.


Nosným pilířem nových předpisů je zákon č.151/2000 Sb. o telekomunikacích. Na něj navazují prováděcí vyhlášky ministerstva dopravy a spojů. Z nich výhradně amatérů se týká vyhláška č.201/2000 Sb. o technických a provozních podmínkách amatérské radiokomunikační služby, jež zhruba odpovídá dřívějším povolovacím podmínkám - říkejme jí třeba "provozní předpis". Společně s ostatními radiokomunikačními službami sdílíme vyhlášku č.202/2000 Sb. o náležitostech přihlášky ke zkoušce k prokázání zvláštní způsobilosti k obsluze vysílacích rádiových zařízení, o rozsahu znalostí potřebných pro jednotlivé druhy zvláštní způsobilosti, o způsobu provádění zkoušek, o druzích průkazů způsobilosti a době jejich platnosti, jež částečně odpovídá dřívějšímu předpisu o zkouškách, a jejíž příšerný název můžeme klidně zkrátit na "kvalifikační předpis". S ostatními službami sdílíme také vyhlášku č.200/2000 Sb. o způsobu tvorby volacích značek, jejich používání a o druzích radiokomunikačních služeb, pro které jsou vyžadovány.


Pro komentář zákona o telekomunikacích není dost místa, a jakkoli jde oproti jeho předchůdci o změnu skutečně revoluční, z podstatnější části se radioamatérů netýká. Doporučujeme seznámit se zejména s těmito ustanoveními: o vysílacích radiových zařízeních - §§ 57 až 67, o telekomunikačním tajemství - § 84, o ochraně telekomunikací - § 88, o státní inspekci telekomunikací - § 96, o sankcích - §§ 97-100, a o poplatcích - § 114. Povolovacím orgánem je nadále Český telekomunikační úřad. Z legislativního procesu vyšel významně posílen: dosud součást ministerstva dopravy a spojů se stává samostatným a nezávislým úřadem.


Provozní předpis zlomové novinky do běžné praxe nepřináší:

  • Struktura tříd, povolených pásem, druhů provozu a výkonů zůstala zachována.
  • Operátorské třídy, jichž amatéři dosáhli dle dříve platných předpisů, zůstávají v platnosti.
  • Třída C nově získala omezený segment pásma 7 MHz.
  • Jako standardní příděl přibyla pásma, jež byla dosud povolována individuálně jako výjimka - 136 kHz a 50 Mhz, a zcela nově pásmo 3400 Mhz. Ve všech třech případech jde o příděl sekundární resp. na neinterferenční bázi a s omezeným výkonem. Pásmo 50 MHz však nebylo povoleno třídám C a D, a logicky pásmo 136 kHz třídě D.
  • Zůstala povinnost vést staniční deník, je přípustné vedení pouze v elektronické formě.
  • Provoz mimo stálá stanoviště je nově omezen na 30 dnů, není ale řečeno, co se tím míní (např. třicet dnů souvisle, třicet dnů v roce...), takže omezení je fakticky bezzubé.
  • V závodech, soutěžích a expedičním provozu není závazné uvádění údajů "portable" či "mobil".
  • V provozním předpisu odpadla ustanovení o možném povolení mimořádného druhu provozu či výkonu. ČTÚ má podle nového zákona mnohem širší zmocnění, než měl podle zákona starého, je ale otázkou, jak daleko může jít v povolování výjimek bez jejich výslovného zakotvení v ministerské vyhlášce. Po konferenci WARC 2002 očekáváme přidělení nového pásma radioamatérům - jakým legislativním postupem bude zpřístupněno v OK je nejasné.
  • Odpadlo omezení katalogové anodové/kolektorové ztráty zesilovacích prvků koncových výkonových stupňů.
  • Odpadla řada definic různých druhů provozu, a zejména odpadlo závazné rozdělení pásem na CW/DIGI/FONE úseky dle doporučení IARU v kmitočtových tabulkách, a to je patrně nejproblematičtější moment tohoto předpisu: budou-li mít naši amatéři dostatek kázně dobrovolně respektovat mezinárodní zvyklosti, je opravdu ve hvězdách.


Kvalifikační předpis je společný pro všechny radiokomunikační služby.

  • Jako nový doklad podmiňující činnost radioamatéra se objevuje průkaz operátora. Je jím pomíněno nejen získání koncese, ale vůbec i možnost provozovat stanici.
  • Průkaz lze získat na základě složení zkoušky, a to od 15 roků - tím je dán i nejnižší možný věk koncesionáře v OK.
  • Průkaz má v případě amatérské služby trvalou platnost časovou, a navíc i mezinárodní v zemích CEPT - to plyne z doporučení T/R 61-02 - HAREC.
  • Náplň zkoušek pro jednotlivé operátorské radioamatérské třídy (a tím také podmínky přechodu do vyšší operátorské třídy) není v předpisu podrobněji stanovena, zvláštním opatřením ji určí ČTÚ.
  • Ti, kdo již složili zkoušky dle dříve platných předpisů, mohou do jednoho roku od data platnosti kvalifikačního předpisu požádat o vystavení průkazu operátora bez skládání zkoušek. Doporučujeme radioamatérům toto neopomenout, jinak se vystavují risiku, že budou muset znovu skládat zkoušky, byť jsou aktivními radioamatéry třeba padesát let.


Správní poplatky podražily. Vystavení průkazu operátora stojí 400,- Kč, vystavení koncese 500,- Kč, takže cesta k nové koncesi bude stát nejméně 900,- Kč, což není málo. Pravdou je, že dosud vybíraný správní poplatek 100,- Kč je stanoven už desítky let, a inflace za tu dobu s naší měnou cosi udělala. Přesto však asi nelze tvrdit, že stokoruna před dvaceti lety byla totéž, co je 900 korun dnes.


Mnohé je dosud nejasné, mnohé dořeší prováděcí předpisy MDS, vládní nařízení a vlastní opatření ČTÚ, výklad mnoha ustanovení bude nepochybně teprve hledán podle zkušeností z praxe, a to může trvat další dva-tři roky. Od vydání předpisů uplynula příliš krátká doba, aby bylo možno je důkladně prostudovat: třeba fakt, že nevíme, na jak dlouhou dobu se budou vydávat koncese, je možná dán jen tím, že jsme to ve vší té spleti paragrafů přehlédli. Státní inspekce telekomunikací byla podřízena režimu zákona o státní kontrole - bude nutno ověřit, co to může pro radioamatéry prakticky znamenat. To jsou jen drobné příklady toho, jak mnoho věcí je zatím otevřených, neurčených a nejasných.

Držitelé koncesí získaných před nabytím platnosti nového zákona o telekomunikacích jsou povinni do konce června 2001 sdělit ČTÚ všechny údaje, které jsou podle nového zákona a souvisejících předpisů nutné pro vystavení povolení, jinak jejich povolení samočinně zanikne. Zdůrazňujeme, že nejde o novou žádost o koncesi a že toto sdělení není třeba doprovázet platbou žádného správního poplatku. Cílem je doložit, že držitel povolení splňuje podmínky pro držení povolení i podle nových předpisů.

Změna, kterou celé české telekomunikace všemi těmito legislativními kroky prodělaly, je opravdu revolučně zlomová. Prosíme proto, aby naši čtenáři byli trpěliví, jestliže nebudeme znát dost rychle odpovědi na všechny otázky, které jim asi vytanou, a které před ně postaví praxe - i my se budeme učit za pochodu. Nové telekomunikační předpisy vyšly ve Sbírce zákonů v červnu a červenci letošního roku (distribuuje SEVT, lze ji najít v knihovnách a měla by být dostupná na obecních úřadech), a budeme se snažit zveřejnit je i jako zvláštní přílohu časopisu Radioamatér.

© OK1XU, 2000