Je to opravdu moc?

Docela zajímavé názory zazněly onehdy v internetovém diskusním fóru Českého radioklubu OK List, když byla zveřejněna zpráva, že ČRK finančně přispěl na radioamatérskou část projektu kosmické laboratoře Columbus, kterou zbudovala ESA, Evropská vesmírná agentura. Dočetli jsme se: "… jen mne zarazi ze se "cpou" peníze do takovychto akci, kdyz je radioamaterska infrastruktura v CR v troskach. (prevadece, ARES, PR, APRS, Majaky....) Porad slysime, ze nejsou peníze ani na najmy, natoz pak na investice, ze je nutne zvysit clenske prispevky... a pak s nalzezitou pompou obdrzime informaci ze penize CRK letaji do vzduchu.. (pardon, vzduchoprazdna) Jak tomu mam rozumet?". A o jeden diskusní příspěvek dále autor napsal: "Ve vzduchu je otazka, co je pro ceske radioamatery v soucasne situaci prinosnejsi. Zvysit rozpocet na infrastrukturu (a je jedno jestli jde o majaky APRS, PR, nebo prevadece) o 10-20% nebo prispet podilem 0.3% na tento projekt a mit tu cest aby CRK byla na seznamu mezi cca 350 darcy. Vlastne tato otazka ve vzduchu nevisi. Poradi priorit CRK je zrejme…. Prispivat z penez kterych je malo a z kolektivniho hlediska maji lepsi vyuziti (i kdyz k nim mam rozhodovaci pravo) mi pripada vuci ostatním clenum i ostatnim radioamaterum v OK neeticke."

To možná nejhezčí na radioamatérském dění je, že nekončí za humny jedné vesnice či jedné země, že jde o zálibu opravdu celosvětovou. Dlouhé roky panování minulého režimu se naši radioamatéři těšili z expedic, které kdosi zorganisoval a něco ho stály, ze závodů, které kdosi pořádal a něco ho stály, z družic, které kdosi vypustil a něco ho stály, a když padla železná opona a vznikla naše síť packet radia, mohli jsme ji propojit s okolními zeměmi jen proto, že v zahraničí již kdosi nějakou vybudoval a něco ho stála.

Ten "kdosi" byla komunita radioamatérů ve svobodném světě, kteří se na pokrytí nákladů své i naší záliby skládali osobními a klubovými dary a příspěvky, sháněním sponsorů atp. Celé ty dlouhé roky jsme užívali benefitů, pro které "kdosi" ve svobodném světě přinášel oběti, na nichž my jsme se nepodíleli. Sami to pro sebe můžeme omlouvat "objektivními důvody", což ovšem nic nezmění na tom, že jsme zaujali trapnou posici chudých příbuzných, a že jsme na altruismu radioamatérů ve zbytku světa z nemalé míry parasitovali.

Český radioklub jako celostátní spolek a člen Mezinárodní radioamatérské unie má za úkol pečovat o záležitosti celostátní i mezinárodní. Nejen tedy třeba o tuzemské převaděče či nódy, ale také o mezinárodní radioamatérské projekty, jakým ARISS je. Máme z minulosti vůči světovému společenství radioamatérů dost velký dluh, a nemůžeme-li ho splatit, neměli bychom ho alespoň prohlubovat, neboť už opravdu není, na co se vymlouvat. Je nanejvýš etické, jestliže ČRK občasným příspěvkem na mezinárodní projekty postupně zbavuje radioamatéry z OK nelichotivého nátěru chytráků, kteří ze zahraničí dovedou brát, sami ale do společného měšce nepřispějí. Na to těch 300 € opravdu není moc (když už pomineme "jakýsi" HAM Spirit).

To, samozřejmě, vůbec není jen věcí ČRK. Ne každý z nás může, ale ten, jemuž to kapsa dovolí, by měl i na světově radioamatérské dění přispívat, alespoň tak, že do obálky s QSL lístkem pro nákladnou expedici přidá nějaký ten dolar navíc, ale třeba i tak, že obětuje pár eurovek, když je na podporu nějakého projektu vyhlášena sbírka.

Jsme-li už u těch peněz, opakujme, že ČRK jako celostátní spolek a člen IARU má za úkol pečovat o záležitosti celostátní i mezinárodní. Po zavedení krajského zřízení v ČR se podstatná část státních peněz, které byly dříve rozdělovány centrálně, přelila na kraje, a z krajů zas leccos putuje do měst a obcí. To se týká i zdrojů na podporu zájmových činností. Proto je třeba dotace pro regionální i místní radioamatérské aktivity (a k nim patří i provoz mnoha převaděčů a nódů, stejně tak i činnost klubů a leccos jiného) hledat právě u úřadů krajů a obcí. Alespoň menší část radioamatérů to už dokáže, i když nemá cenu zastírat, že to není snadné, těch natažených rukou je zkrátka hodně. Lamentovat, že si ČRK dovolil věnovat 300 € na mezinárodní radioamatérské účely, je nepochybně snazší. A což kdyby pisatel tušil, že byl ČRK dokonce tak drzý a neetický, že podvakrát po povodních přispěl do veřejných sbírek částkou deset tisíc korun; to by bylo křiku… Jen výdaje na to, co mne zajímá, jsou ty správné!