Přeskočit na obsah

Menu ČRK

Anketa

Nový web se mi líbí:

QSL lístky

Zhmotněním radioamatérského spojení a do jisté míry všeho snažení amatéra jsou QSL lístky. Jde o karty formátu pohlednice, jimiž si amatéři navzájem potvrzují navázané spojení. Lístky obsahují především základní údaje o odesilateli, tj. jeho značku, zemi, umístění stanice včetně zařazení do zón a distriktů podle nejvýznamnějších diplomů, a lokátoru. Dále obsahují všechny základní údaje o spojení, tj. značku protistanice (adresáta lístku), datum a čas (světový) navázání spojení, kmitočtové pásmo (resp. přesný kmitočet), druh modulace, předaný report v systému RST, případně použité zprostředkující zařízení (pozemní převaděč, transpondér družice atp.).

Lístek může obsahovat i popis zařízení odesilatele, přehled významnějších diplomů, jejichž je držitelem, členství v radioamatérských organizacích, prestižních klubech, zájmových skupinách apod. Lístky často obsahují údaje o diplomech, pro jejichž získání jsou vhodné.

Lístek je konečně také osobní vizitkou, řada amatérů má na lístku obrázek města či místa, kde žijí, humornou kresbičku či kreslený vtip, fotografii svého amatérského koutku (pan majitel bývá zobrazen také), a někdy třeba i obrázek hezké slečny. Radiokluby při školách, podnicích či institucích obvykle posílají lístky s údaji o poslání a činnosti zakladatele klubu.

Amatéři z menších nebo problematických zemí často připojí propagační údaje, které mají přispět vytváření "pravdivého obrazu" o jejich zemi v cizině, či ujistit o jejich oddanosti k doma panujícímu režimu. Třeba lístky z bývalého SSSR nemohly postrádat obrázek Lenina, rudý prapor nebo aspoň rudou hvězdu, v pozadí pak býval nějaký ten úspěšný "zavód" nebo "kalchóz", případně i juchající "rabóčije" radující se z "pabjédy". Takové lístky sice mají málo společného s radioamatérstvím a s HAM spiritem, avšak jejich vypovídací hodnota o poměrech panujících v dané zemi je k nezaplacení.

 


 

 

Aktivní radioamatér rozešle několik set, několik tisíc, a někdy i několik desítek tisíc lístků ročně. Už z toho plyne, že lístky se ve velké většině nerozesílají poštou, protože náklad na poštovné by byl příliš velký. Většinu lístků amatéři posílají prostřednictvím QSL služby. Téměř ve všech zemích na světě existují národní radioamatérské organizace, které jsou obvykle sdruženy v Mezinárodní radioamatérské unii - IARU - a většinou provozují QSL službu.

QSL služba pracuje tak, že přijímá lístky od vlastních členů, a když nashromáždí dost lístků do nějaké země, pošle je jako balík tamní QSL službě. Zároveň přijímá od QSL služeb jiných zemí balíky lístků, které po roztřídění rozesílá vlastním členům. Uživatelé uspoří značné částky na tom, že lístky do ciziny jsou odesílány hromadně v balíčcích, platí za to ale zdlouhavým očekáváním - na odpověď na lístek, který jsme poslali prostřednictvím QSL služby, čekáme jeden až dva roky.

I když jsme chod QSL služby popsali jednoduše, je za její činností skryto nesmírně mnoho práce. V radioamatérsky více aktivních zemích ji dělají placení zaměstnanci (to je i případ ČR, kde QSL služba zaměstnává dvě osoby), v menších zemích - třeba i v takovém Rakousku - ji dělají neplacení činovníci amatérských spolků. I tak mají QSL služby výdaje na poštovné, na provoz místností atp., takže uživatelé musí něco zaplatit. Někde se tak děje formou členského příspěvku radioamatérské organizaci, někde se platí za skutečný počet poslaných a přijatých lístků, někde QSL služba prodává jakési vlastní "poštovní známky", které uživatelé vylepují na své QSL.

O QSL službě Českého radioklubu Vás informuje zvláštní stránka.

 


 

 

 

Jsou země nebo stanice, které QSL službou nedisponují. To poznáme obvykle už při spojení, kdy nám stanice místo obvyklého PSE QSL VIA BUREAU sdělí (např.) PSE QSL DIRECT, QSL VIA CBA apod.

V takových případech si protistanice přeje zaslat lístek přímo poštou, jen zřídka však předá vlastní adresu. Co s tím?

Ve světě existuje několik vydavatelů přehledů adres amatérských stanic, nejznámější Call Book je svého druhu radioamatérská bible, celkem nejspolehlivější zdroj adres amatérských stanic. Vychází nepřetržitě od roku 1920 každoročně, dnes už jen ve formě CD-ROM. Stanice požadující QSL DIRECT nebo VIA CBA říká, že chce QSL zaslat na adresu v CallBooku. Sdělí-li CBA 98 OK, pak to znamená, že správná je adresa v CallBooku pro rok 98, jinými slovy adresa v jiných vydáních neplatí nebo je chybná.

Adresy můžeme najít i na internetu, z řady mnohých zdrojů adres uveďme hlavně http://qrz.com/. Na internetu najdeme i řadu DX Bulletinů doplněných funkcí vyhledávače textových řetězců (typicky http://www.425dxn.org/), kde cesty pro své QSL snadno vyhledáme v archivech bulletinů a spotů DX Clusteru.

 


 

 

Při zaslání lístku "direct" je samozřejmou přílohou SAE (Self Addressed Envelope, obálka se zpáteční adresou a prostředky na zpáteční poštovné). Někdy se posílá SASE (Self Addressed Stamped Envelope, ofrankovaná obálka se zpáteční adresou), to tehdy, máme-li známky země, odkud nám bude lístek posílán, a známe správnou výši zpětného poštovného. To se stane spíš zřídka, takže obvykle se zasílá SAE. Obálky použijeme letecké a adresy píšeme ve vlastním zájmu čitelně.

 

Prostředky na zpáteční poštovné můžeme přiložit buď ve formě jednodolarové bankovky (v hantýrce "green stamp" - zelená známka), nebo mezinárodního odpovědního kuponu IRC - viz obrázek (skutečná velikost je 150 x 100 mm). IRC se používají v poštovním styku zemí Mezinárodní poštovní unie a slouží k výplatě poštovného za dopis základní váhy buď doporučený dopravovaný po zemi, nebo normální (neregistrovaný) letecký.

Poštovné v různých zemích je ovšem různé, jeden IRC nejčastěji postačí k úhradě zásilky v rámci jednoho kontinentu, u zásilek do zámoří je třeba ještě něco doplatit, jeden IRC někdy nestačí a je potřeba přiložit dva. Seznam členských zemí Mezinárodní poštovní unie najdete na jejích WWW stránkách.

Česká pošta prodává IRC u přepážek s ceninami pod názvem "mezinárodní odpovědka"; jeden stojí 40,- Kč (pokud kupon naopak vyměňujeme za poštovní známky, obdržíme je v hodnotě 30 Kč). IRC musí být orazítkován v levém dolním rohu razítkem vystavující pošty (na to pozor při nákupu: na orazítkování trvejte, jinak získáte bezcenný papírek - v některých zemích nejsou přijímány). IRC nemůže být použit k výplatě poštovného v zemi, kde byl vystaven. Proto, pokud nějaké IRC dostaneme s QSL lístky, můžeme je poslat dalším amatérům, ale jen mimo zemi, kde byly vystaveny. Mezinárodní poštovní unie vždy po několika letech kupony obměňuje a starší vzory přitom pozbývají platnosti. Doba platnosti je na kuponu uvedena (na aktuálně platném vpravo uprostřed), a než kupon někomu pošleme, musíme se ujistit, že mu bude něco platný.

Z hlediska nákladů hovoří vše pro "green stamp". Dolar koupíme za cca 20,- Kč a obvykle z něj adresátovi po zaplacení poštovného ještě něco zbude. Za IRC zaplatíme 40,- Kč a stačí jen v Evropě, poštovné ze zámoří nás může vyjít i na 80,- Kč; není tedy celkem o čem hovořit. IRC použijeme tehdy, když je sami dostaneme, nebo když se nám podaří odkoupit na poště použité IRC (některé pošty je prodávají za výhodnou cenu, pozor ovšem, razítko pošty smí být jen v levém dolním rohu kuponu, další razítko - v pravém poli - IRC znehodnocuje).

 


 

 

Radioamatérské expedice a jiné vzácné stanice včetně příležitostných a závodních většinou požadují QSL lístky nikoli na vlastní značku, ale prostřednictvím QSL managera. Lístek pro takovou stanici tedy musíme vyplnit i značkou jejího managera, např. TL5A via PA3DMH (tj. "TL5A prostřednictvím PA3DMH").

IOTA

Na obrázku je typický lístek amatérské expedice, v daném případě na ostrov Frioul. Jde o jednu z mnoha expedic na mořské ostrovy, která má umožnit plnění podmínek britského diplomu IOTA (Islands on the Air) a diplomu za spojení s francouzskými ostrovy DIFM. Takové expedice nepatří mezi vzácnosti, obvykle jde o zpestření dovolené běžných amatérů. V levém dolním rohu si povšimneme údaje "QSL via F5TKA or Buro"; lístek snadno získáme přes QSL službu prostřednictvím F5TKA, a ten, kdo spěchá, může se na F5TKA obrátit i direct. V pravém rohu dole vidíme velmi nezvyklý pozdrav 73 QRO.

Značku managera uvádějí stanice přímo v provozu, přehledy managerů vzácných stanic najdeme jako přílohu CallBooku, na Internetu, v síti PR a v DX bulletinech.

Vyhledávání managerů a adres vzácných stanic je třeba věnovat skutečně velkou pozornost. Informační zdroje je účelné navzájem konfrontovat: případný nesoulad nás upozorní na neaktuální údaje, chyby apod. Dá to často dost práce, ale mnohdy tak předejdeme nákladnému poslání drahé SAE zbytečně, i marnému čekání na lístek, který tolik potřebujeme pro nějaký diplom.

Lístky managerům se posílají přes QSL službu nebo poštou, správný způsob zjistíme na pásmu a v DX bulletinech. Počítejme, že lístky pro vzácnější stanice se vždy posílají poštou včetně SAE a zpátečního porta. QSL služba Českého radioklubu posílá přímo lístky některým světově významným managerům, kteří nepožadují zpáteční poštovné, čímž můžeme dost ušetřit, na lístek však budeme čekat déle.

 


 

 

Nyní se podívejme na QSL lístky očima toho, kdo si je hodlá pořídit. Nejjednodušší je použít některou ze specializovaných firem - najdeme je v inserci radioamatérských časopisů. Obvykle máme záruku, že lístek bude obsahovat vše podstatné a bude odpovídat obecným zvyklostem. Často dostaneme na výběr z několika grafických řešení, barevných kombinací i kvality papíru. Takto získané lístky však mají nevýhodu: stejné nebo podobné má kdekdo.

Téměř všude najdeme tiskařské firmy, které jsou ochotny vytisknout rychle cokoli, a svůj lístek - naši mezinárodní visitku - můžeme mít úplně unikátní, záleží ovšem na tom, abychom firmě poskytli přesné zadání, protože běžný tiskař obvykle neví, co to nějaký QSL lístek je.

Jaké požadavky náš budoucí QSL lístek splňovat musí:

  • formát 14 x 9 cm; jiné formáty nesmírně komplikují zpracování lístků QSL službám i budoucí archivaci lístků našim protistanicím,
  • papír karton nebo polokarton, tj. gramáž kolem 200 - 250 g/m2; opět s ohledem na práci QSL služeb a archivaci, uvědomme si však, že těžší papír může prodražit posílání lístků direct,
  • zobrazit výrazně naši značku a název země podle seznamu zemí pro diplom DXCC, tj. "Czech Republic",
  • vhodně formátované rubriky pro vyplnění následujících údajů (tučně je uveden vhodný nadpis rubriky a v závorce doporučený počet znaků, jež by rubrika měla umožnit vepsat):
    • značka protistanice - např. kód CALL (alespoň 15),
    • datum - DATE (8),
    • čas - UTC (5),
    • kmitočet - buď MHz (6 znaků pro číselný údaj kmitočtu začátku pásma), nebo FREQ [MHz] (12 znaků pro údaj přesného kmitočtu),
    • druh modulace - MODE (6),
    • report - RPRT (3),
    • QSL manager - QSL MGR (6),
    • poznámky - REMARKS (15 - 20).
  • na lístku posluchače (SWL) bude za rubrikou pro volací značku ještě rubrika WKG, kam se vepisuje značka stanice, s níž poslouchaný operátor pracoval,
  • ponecháme prostor pro náš vlastní podpis.

 

Jaké další údaje na QSL lístku jsou účelné:

  • údaje o zónách pro základní diplomy, tj. v ČR WAZ: 15, ITU: 28, dále zkratku okresu, z nejž vysíláme, např. OKR: EUL, a lokátor, např. LOC: JN79CF nebo GRID: JN79CF,
  • sdělení, zda o lístek protistanice žádáme, nebo za něj děkujeme (dáváme tak protistanici najevo, že její lístek nám už došel), nejčastěji formulací TKS / PSE QSL, kde neodpovídající údaj při vyplňování lístku škrtneme,
  • informaci, kam a jak lístek má být zaslán lístek pro nás, nejčastěji formulací QSL via C.R.C., U Pergamenky 3, 170 00 Praha 7, Czech Republic, or direct:, a připojíme vlastní jméno a adresu.

Co na lístcích je věcí osobního vkusu, často také nevkusu:

  • jsme-li držiteli opravdu prestižních diplomů (alespoň na úrovni DXCC, WAZ a lepších) nebo členy opravdu prestižních klubů (FOC apod.), není chyba se pochlubit, avšak uvádění diplomů typu RCC (za 1 půlhodinové CW QSO) působí směšně,
  • popis zařízení v době, kdy drtivá většina používá tovární přístroje zhruba srovnatelných parametrů, je v lepším případě anachronismem a v horším nezřízeným chlubením se, jak mnoho si můžeme dovolit utratit; naše vybavení se navíc obvykle v čase mění, takže údaje na QSL mohou být brzy neaktuální; pochopitelně, jiná situace je u spojení na vyšších UHF pásmech, při spojeních EME apod. - v podobných případech ještě mohou být technické údaje pro protistanici přínosem a pro nás oprávněnou chloubou,
  • "vtipné" kresbičky a průpovídky, vábné slečny a jiné emotivně laděné motivy jsou problematické - každý má jiný vkus, co pro nás je vtipné nebo lákavé, to jinému může připadnout stupidní a laciné, a dalšího zase může urazit; ponechme svůj styl humoru a své představy o erotice nejbližšímu okruhu svých přátel, a nám osobně neznámé radioamatéry jich raději ušetřme, a stejnou míru soudnosti uplatněme i u fotografií zobrazujících nás samé,
  • nadnesená propagace některé země, města či místa může působit spíš jako "antipropaganda"; třeba líbezný obrázek Prahy u toho, kdo zde byl jako turista okraden kapsáři, taxikáři a hostinskými, vyvolá sarkastický úsměšek nebo hromobití kleteb,
  • rozhodně vyvarovat se musíme jakékoli politické, náboženské, nacionální a jiné ideologické propagandy, komerční reklamy atp. - toto vše je s radioamatérstvím naprosto neslučitelné,
  • příliš nákladný lístek ukazuje na svátečního radioamatéra: ten, kdo posílá tisíce a desetitisíce lístků ročně, nemaří peníze za nápadnou krásu QSL, která protistanicím z hlediska radioamatérské hodnoty stejně nic nepřinese.

Ještě bychom si měli pamatovat:

  • volme optimální velikost nákladu tisku: větší počet lístků objednaných najednou nás přijde levněji, nemůžeme však vědět, kdy se (například) budeme stěhovat a změní se náš lokátor či okresní znak (už to ukazuje, že nadbytek údajů na QSL může vést k jeho rychlé neaktuálnosti),
  • při návrhu lístku nutno respektovat možnosti použité technologie tisku; subtilní grafické motivy při ofsetovém tisku často zaniknou, knihtisk je docela přesný, avšak případné obrázky budou vyžadovat drahou výrobu štočku, vícebarevný tisk klade nároky na tzv. soutisk apod.; vždy se vyplatí dát si ukázat některé hotové práce tiskárny, u níž tisk zadáváme, a grafický návrh přizpůsobit jejím možnostem, nebo hledat tiskárnu, která náš grafický návrh dokáže realisovat v přiměřené kvalitě,
  • počítejme s vývojem svého vybavení; dnes se k vedení agendy QSL lístků používají počítače, a jedna část radioamatérů místo ručního vyplňování vylepuje na lístky samolepící etikety vytisknuté některým programem pro vedení staničního deníku, a druhá část takovým programem potiskuje rovnou QSL lístky; obojí předpokládá, že už grafický návrh s touto eventualitou počítá,
  • v závodech a při práci s expedicemi obvykle navážeme s touž stanicí více spojení (na více pásmech či více druhy provozu): velmi se vyplatí, pokud lístek umožní uvést na něj více spojení najednou,
  • trvejme na tom, aby nám vysázený lístek byl před tiskem předložen ke korektuře, a tu pak proveďme velmi pečlivě, písmenko po písmenku; tiskařský šotek někdy dokáže naše výdaje citelně znehodnotit,
  • respektujme ochranu duševního vlastnictví: ani pro tyto nekomerční účely nemůžeme použít obrázky nebo fotografie, k nimž má někdo autorská práva, bez jeho souhlasu.

QSL jsou vytisknuty; komu a kdy je posílat:

Posílání QSL lístků komukoli z těch, s nimiž jsme navázali spojení a kteří o náš lístek projevili zájem, je základní povinností radioamatéra, a kdo lístky neposílá, radioamatérem není, i kdyby byl členem nejprestižnějších operátorských klubů a měl zdi HAM Shacku ověšeny těmi nejnáročnějšími diplomy.

QSL lístky jsou nejzákladnějším atributem radioamatérství. Ten, kdo se na amatérská pásma vypraví, musí mít své lístky pro protistanice k dispozici, i když je třeba sám nesbírá. Jinými slovy: objevím-li se na pásmu, automaticky tím oznamuji svou připravenost poslat na požádání svůj lístek. Obecně platí pravidlo: jsem povinen poslat QSL lístek každému, kdo o něj požádá, ať během spojení, ať na lístku, který mi pošle. Sami pak posíláme jako první lístky stanicím, jejichž lístky naopak sami potřebujeme.

Lístky se potvrzují navázaná spojení, ne ale všechna; máme-li například každý den či týden pravidelná spojení s ustáleným kroužkem přátel, byl by holý nesmysl posílat těmže stanicím pokaždé lístek: k ničemu by jim nebyl. Spojení navázaná prostřednictvím pozemních převaděčů jsou považována za méně hodnotná a lístky za ně se vyměňují jen na požádání.

Lístky se používají hlavně jako podklad pro získání radioamatérských diplomů, z toho hlediska je téměř každý lístek vhodný pro nějaký diplom. Účelné je, abychom si s toutéž stanicí vyměnili lístek vždy za spojení na novém pásmu a novým druhem provozu. Může však být zajímavý i lístek od téže stanice bez ohledu na cokoli, pokud stanice pracuje z jiného QTH: to nám může přinést nový lokátor, nový okres (ČR), nový DOK (SRN), nový stát (USA) atp.

Jako začátečníci budeme asi posílat lístky všem jako první. Dlouholetý amatér už má obvykle slušnou základní kolekci lístků i většinu základních diplomů, a lístky jako první posílá stanicím, o něž má konkrétní zájem, ostatním pak jen tehdy, když mu dojde jejich lístek.

Stává se, že protistanice náš lístek nechce a při spojení sdělí třeba: I DON'T COLLECT QSL CARDS. Pak jí lístek samozřejmě nepošleme, máme-li ale o ten její zájem, jistě o něj můžeme při spojení požádat a máme právo ho očekávat.

Připusťme, že z nějakých důvodů vlastní lístky nemáme a pořizovat nehodláme. Pak je ještě jedna možnost: lístky, které nám dojdou, potvrdit a vrátit odesilatelům prostřednictvím QSL služby. Na lístku slabě škrtneme svou značku a před značku odesilatele zřetelně vepíšeme RETURN TO:, na zadní stranu pak napíšeme CFM THIS QSL (u lístku pro SWL CFM THIS SWL REPORT) a doplníme podpisem a čitelnou vlastní značkou. Jde o velmi nouzové řešení, ale ještě se vejde do mezí HAM Spiritu. Pro takové účely si můžeme nechat vyrobit i razítko. Razítko s naší značkou a nejdůležitějšími údaji o nás, které se uvádí na QSL lístku, se nám bude často hodit, a nestojí moc peněz si je dát vyrobit.

Podobně postupujeme, když dostaneme lístek za spojení, které jsme nenavázali. To se stává, když někdo špatně zachytí něčí značku tak, že se mu jeví jako značka naše, nebo když nějaký darebák na naši značku "černí". Pak postupujeme jako v předchozím případě, jen text na druhé straně lístku bude znít (např.) SRI, DR OM, CALL SIGN IS UNCORRECT nebo SRI, NOT IN LOG a podobně.

Příležitostně dostaneme i lístky od posluchačů - SWL. I na ně musíme odpovědět - SWL bývají hlavně začínající zájemci o amatérství, jejichž zájem bychom neměli ignorovat. Na lístcích pro SWL samozřejmě nevyplňujeme report...

Protistanice bychom neměli na své lístky nechat dlouho čekat: jednou může jít o nováčka dychtivě se těšícího na každý lístek, jindy o ostříleného DX-mana z kontinentu protinožců, který právě naším lístkem završí dlouholetou trpělivou práci k získání některého českého nebo evropského diplomu. Uvážíme-li zdlouhavou distribuci QSL službami, měli bychom lístky posílat alespoň jednou za půl roku; pak se naše protistanice tak asi do roka dočkají.

Na druhé straně může být zbytečně drahé příliš rychlé zasílání lístků vzácným stanicím, expedicím a podobně. Než pošleme DIRECT, vždy si položme otázku: skončila už expedice či mimořádný pobyt radioamatéra ve vzácné zemi? Není už opravdu možnost pracovat s toutéž vzácnou stanici ještě na jiném pásmu či jiným druhem provozu? Stanice používá QSL managera: nejde o jednoho z větších managerů, kteří zprostředkovávají lístky pro velký počet stanic, takže je dobrá možnost navázat v dohlednu spojení s jinou stanicí používající téhož managera? Zkrátka: v těchto případech není třeba posílání lístku DIRECT uspěchat, a raději vyčkejme, až jedním DIRECTem vyřídíme maximum lístků. Manageři ovšem v takovém případě ocení, přidáme-li do obálky nějakou green stamp či IRC navíc - i tak se nám to obvykle vyplatí.

A konečně: diplom DXCC má poměrně přesné podmínky, jež musí stanice splnit, má-li být uznána za skutečně vysílající z příslušné země. Není až tak řídkým jevem, že dozorčí rada DXCC u některých stanic neuzná splnění těchto podmínek, a lístky od takových stanic nepřijme jako potvrzení o navázání spojení s danou zemí. Podobně se děje třeba u diplomu IOTA. I o tom informují DX bulletiny. Posílat pak takovým stanicím lístky DIRECT je mrhačstvím.

Ještě pár poznámek k vyplňování QSL

První zásadou je čitelnost. Píšeme-li rukou, pak výhradně velkým tiskacím písmem. Použijeme-li tiskárnu, pak s dostatečnou náplní tiskové barvy.

Značka protistanice by měla být nejzřetelnějším, na první pohled nejnápadnějším údajem lístku - nejen tak ušetříme oči lidem v QSL službách, ale předejdeme i chybám při doručování našich lístků. Zprostředkuje-li doručení lístku manager, musí být jeho značka stejně zřetelná. Zpracování lístků usnadníme, uvedeme-li značku adresáta (i managera) také na zadní stranu lístku.

U údajů času jsou komplikací některé rozdílnosti mezi tradicemi anglosaských zemí a zbytku světa.

Datum u nás uvádíme ve tvaru den-měsíc-rok - [DD.MM.RR] nebo [DD.MM.RRRR], zatímco v anglosaském světě je obvyklý tvar [MM.DD.RRRR] - nemusí být vždy jasné, jaký tvar je použit: 02.03.98 může znamenat 2.březen i 3.únor 1998. Bez problému je, nadepíšeme-li rubriku pro datum DAY/MONTH/YEAR nebo DATE [DMR]. Všechny pochybnosti odstraníme, označíme-li měsíc anglickou zkratkou - JAN, FEB, MAR, APR, MAY, JUN, JUL, AUG, SEP, OCT, NOV, DEC, to však někdy komplikuje číslicové zpracování databázové formy staničního deníku.

Čas se uvádí výhradně světový, zkratkou UTC (dříve GMT). Je to o hodinu méně, než čas středoevropský, nebo o dvě hodiny méně, než letní středoevropský. Anglosasové v běžném životě používají pro čas dvanáctihodinový systém, kde poloviny dne jsou rozlišeny zkratkami AM (před polednem) a PM (po poledni). V mezinárodním styku však tento údaj obvykle nepoužívají.

Kmitočet se uvádí více způsoby. Postačí, uvedeme-li kmitočtové pásmo, nejčastěji v MHz, tedy 1,8 MHz, 144 MHz atp. Někdo dodržuje starší způsob uvedení vlnové délky, např. 160 m, 2 m, 70 cm atp. Soudobé programy pro vedení staničního deníku využívají propojení transceiveru s počítačem, které umožní zaznamenat přesný kmitočet, který se pak přenese tiskem i na QSL: z hlediska praktického upotřebení QSL jde však o zbytečnou přesnost.

Druh modulace se většinou uvádí zkratkami CW, SSB, FM, PSK31, RTTY, SSTV apod., novější klasifikace dle Radiokomunikačního řádu se příliš nevžila, i když malá část amatérů ji používá.

Pokud jsme spojení navázali přes pozemní převaděč, balónový převaděč, přes družici či jiné technické zařízení, je absolutně nutné to na QSL uvést. Obvykle se k tomu používá rubrika pro poznámky, kam se uvede třeba VIA OK0C, VIA AO10 apod. Navázat přímé spojení mezi Evropou a Amerikou v pásmu 144 MHz troposférickým šířením se oboustranně dosud nepovedlo; přes družici je to hračka, v podstatě jen otázka snadno dostupného technického vybavení, a s přiměřeným zařízením to jde i pomocí odrazu EME. Pošleme-li protistanici lístek, kde neuvedeme použití družice (či jiné technické pomůcky), hrubě poškozujeme ty, kdo taková spojení bez zprostředkujících pomůcek opravdu dovedou navázat.

Při práci na VHF/UHF kmitočtech je také zvykem uvést využití zvláštních podmínek šíření, třeba MS - odraz od meteorických stop, AURORA - polární záře, a samozřejmě i spojení odrazem vln od povrchu Měsíce - EME.

Do rubriky pro poznámky můžeme uvést i jiné údaje, třeba o rušení na pásmu, název závodu, v němž jsme spojení navázali aj.

Vypisování lístků je prací rutinní a protivnou. Naštěstí i zde nám může pomoci technika. Kvalitní programy pro vedení staničního deníku na počítači (zmiňujeme se o nich dále) obvykle umožňují také tisk QSL lístků, nejčastěji na samolepící etikety, které po vytisknutí přenášíme na QSL lístky. Vedle toho je zdarma k disposici i speciální program pro vedení QSL agendy, BV7 Bernda, DF3CB (BV7). Do tohoto programu exportujeme z hlavního deníkového programu celý svůj staniční deník ve formátu ADIF, a BV7 nám pak usnadní vyhodnotit odeslané a neodeslané lístky, připojit značky managerů, a lístky vytisknout podle několika přededfinovaných šablon, nebo i podle šablony vlastní, kterou si navrhneme třeba pro přímé potiskování svých vlastních lístků. Velkou úsporou času je třeba už jen to, že lístky jsou tisknuty v abecedním pořadí, prakticky tedy předtříděny téměř tak, jak je požaduje QSL služba. Pokud nám to technické vybavení a rozvržení našeho QSL lístku dovolí, pak je snazší potiskovat přímo QSL lístky, neboť tisk a lepení etiket vždy znamená práci a náklady navíc.

QSL lístek je konečně také třeba vlastnoručně podepsat - je to vlastně jediný způsob, jak lístek autentifikujeme, protože v dnešní době barevných kopírek a kvalitních tiskáren není v zásadě problém si doma vytisknout jakýkoli lístek ... Podmínky některých diplomů podpis odesilatele na QSL výslovně vyžadují.

Zásadně neposíláme QSL, na kterém jsme některé údaje přepisovali. Takový lístek není možno použít pro žádný diplom, a může, při přehlédnutí, způsobit diskvalifikaci žadatele.

Své lístky jsem poslal, ale odpověď jaksi nepřichází...

S politováním je třeba říci, že rozhodně nelze očekávat, že dostaneme odpověď na každý svůj lístek. Ve skutečnosti i jen 50 % návratnost je velkým úspěchem. Bohužel, ani poslání lístku poštou nezaručuje odpověď na 100 %. Nad příčinami nemá cenu mudrovat, prostě je to tak. To je důvod, proč se vyplatí usilovat o navázání spojení s každou zemí na každém pásmu a každým druhem provozu podle možnosti vícekrát, což pravděpodobnost, že dostaneme potvrzeno to, o co usilujeme, se podstatně zvýší.

Zejména při posílání SAE s IRC nebo "green stamp" poštou se v některých zemích (zejména jižní Amerika či země bývalého SSSR) stává, že jsou zásilky vykrádány, nebo prostě "nedojdou". Na to je třeba pamatovat: při odesílání SAE vložený IRC nebo dolar dobře zakryjeme QSL lístkem (nebo pohlednicí či zvláštním kartonem), aby ho nebylo možno najít při prostém prosvícení obálky, a lepené spoje chlopní obálek přelepíme tenkou samolepící průhlednou páskou. IRC svádějí ke krádeži o dost méně, než bankovky, jenže adresáti zase dávají předost spíše bankovkám.

Pokud lístek za některé spojení opravdu potřebujeme a nepřišel nám přes QSL službu ani za tři roky (nebo ani za rok poštou), můžeme se pokusit o upomínku. Stanici zašleme svůj lístek znovu a umístíme na něj zřetelnou poznámku "2nd QSL" nebo "REMINDER". Ověřme si přitom znovu, zda lístek pro stanici je doručitelný přes QSL službu, nebo zda není nutné poslat lístek poštou. Při posílání lístku poštou si znovu důkladně ověřme správnou adresu stanice či jejího managera. "Výtěžnost" upomínek je sice ještě menší, než při prvním poslání lístku, ale tuto cestou alespoň eliminujeme případy, kdy se náš lístek ztratil někde na cestě QSL službami nebo na poště.

Doplňme, že některé stanice (hlavně ze vzácných zemí nebo některé expedice) provozují amatérské vysílání jako činnost výdělečnou, a lístek od nich bez zaslání několika dolarů prostě nedostaneme. Opět: nemá cenu to komentovat, každý si musí rozvážit sám, zda podrobením se tomuto diktátu podpoří hrubé porušení HAM Spiritu (a ostatně i mezinárodních předpisů), nebo zda takovou "vzácnost" raději oželí...

 

Došlý lístek si především překontrolujeme a ověříme, zda je správně uvedena naše značka i údaje o spojení. V případě podstatných odchylek si budeme muset lístek vyžádat znovu (tzn. vrátíme ho odesilateli s upozorněním na chybné údaje).

Na lístku často najdeme údaje, které se ve spojení běžně nepředávají: příslušnost stanice do distriktu významného pro některý radioamatérský diplom: zóny WAZ a ITU, francouzské departementy, státy a okresy USA, DOKy v Německu, okresy u nás, referenční čísla ostrovů IOTA a jiných "ostrovních", "majákových" a obdobných diplomů, lokátor (GRID) atp. Nebuďme pohodlní a přenesme všechny tyto údaje do svého přehledu spojení, časem nám budou k nezaplacení.

Lístky, které dostaneme, je účelné setřídit; nedovede-li nás praxe k detailnějšímu třídění, je nejjednodušší lístky řadit podle zemí DXCC.

Pro vážně a systematicky pracujícího radioamatéra je nezbytným pomocníkem dokonalá evidence o navázaných spojeních a došlých lístcích; tu lze vést klasickými prostředky, nejlépe ovšem pomůže počítač se přiměřeným software. Pak naťukáme značku stanice a obrazovka nám v okamžiku poskytne přehled všech spojení s danou stanicí; rozhodnutí, zda lístek pošleme či nikoli, je dílem zlomku sekundy. Programů je nabízeno mnoho, opravdu dobrých je ale jen pár.

Mezi programy pro vedení staničního deníku dnes jednoznačně dominuje Logger. Lze ho stáhnout na internetu a používat zdarma, proto má nesmírně mnoho uživatelů, a díky tomu má zase autor silnou zpětnou vazbu od uživatelů, která mu umožnila program dovést na vysokou úroveň. Existují i další projekty, které jsou dostupné zdarma, a vedle toho jsou nabízeny i mnohé jiné programy, jejichž je autorům třeba něco zaplatit.

Při volbě programu musíme dát pozor na to, že některé deníkové programy, typicky N6TR, jsou koncipovány jako programy pro účast v radioamatérských závodech, a při jejich tvorbě byla upřednostněna jiná kriteria, než jaká vyžaduje univerzální program pro vedení staničního deníku. U opravdu dobrých programů je však na možnost převést data ze "závodního deníku" do základního deníkového programu pamatováno, přinejmenším konverzí přes univerzální formát ADIF.

Soustavné vedení QSL agendy se vyplatí. Amatéření bývá hobby na celý život. Lidé mu často propadnou jako mladí a svobodní, pak přijde rodina a existenční starosti a rádio jde stranou. Uběhne pár let, rodina je zabezpečena, děti odrostly a opětné rozhlédnutí po náplni volného času vyvolá u mnohých návrat k vysílání. Po čase zjistí, že pro DXCC Honor Roll chybí právě už jen lístek od té expedice, kterou udělali, když jim bylo dvacet a byli líní poslat direct s QSL. Avšak pozdě bycha honit, onu expedici nikdo nemůže opakovat, protože posledního obyvatele toho ostrůvku dojedli kanibalové ze sousedního ostrova před pěti lety, a přístav ani letiště nemá kdo udržovat ...

Elektronické QSL lístky

I když rozsáhlá sbírka krásných QSL z exotických zemí je chloubou každého radioamatéra, stává se tradiční systém výměny lístků v poslední době technickým anachronismem. Navíc je opravdu velmi drahý, jak pro samotné radioamatéry, tak zejména pro jejich organizace, které provozují QSL služby.

V době internetu a elektronických staničních deníků lze celou proceduru vzájemného potvrzování spojení prakticky zautomatisovat, zrychlit a citelně zlevnit. Klíčovým problémem elektronické výměny QSL je záruka autenticity: jistoty, že QSL odeslal opravdu ten, s kým bylo navázáno spojení, a nikoli třeba kamarád, který nám chce pomoci zlepšit naše DXCC score... Vydavatelé prestižních diplomů se právem obávají, že lze-li lístky poměrně snadno "vyrábět" pomocí barevných tiskáren či kopírek, ještě snáze by to šlo v případě datových souborů reprezentujících QSL lístky. A dalším problémem je samozřejmě dostupnost internetu v zemích třetího světa...

Velmi slibně se vyvíjející pokus vybudovat celosvětovou automatickou "elektronickou QSL službu" najdme na serveru e-qsl. Jeho tvůrci se s většinou záludností takového systému již vypořádali, takto vyměňované lístky však zatím neuznává řada vydavatelů prestižních diplomů.

Pokrokem v tomto směru je LoTW. ARRL shromažďuje na svém serveru deníky stanic, které se předem u ARRL zaregistrovaly. Uživatelé tohoto "super deníku" pak mohou mít touto cestou uznány země pro diplomy DXCC.

V současnosti jde při prosazování elektronické výměny QSL především o to, aby maximum radioamatérů ve všech zemích světa technicky a hlavně finančně "dosáhlo" na jeho praktické využívání. Zdůrazněme znovu: co je snadno dostupné pro nás, to může být pro méně šťastné radioamatéry v chudších zemích ještě nadlouho nesplnitelným snem.

V každém případě jen takovýmto systémům výměny QSL patří budoucnost, a s lístky v tradiční papírové podobě a s jejich doručováním QSL službami a poštou se dříve či později rozloučíme. To nás ovšem nemusí odradit od záměru dát si tradiční lístky vytisknout: ono "dříve či později" v každém případě representuje ještě hezkou řádku roků, a hodně dlouhé bude i období, kdy oba způsoby výměny budou existovat souběžně vedle sebe.

 

© OK1XU, 1998