Přeskočit na obsah

Anketa

Nový web se mi líbí:

Contesting - Češi opět nejlepší!

Úvod

Delší dobu jsem zvažoval, zda zveřejnit poznatky mého strýce Járy da Cimrmana o taktice vítězství v radioamatérských contestech. Bohužel však některé články v Radioamatéru mne jasně přesvědčily, že je nutné s tím něco udělat, a to pokud možno ihned. Pokud by se totiž naše radioamatérská mládež a nastávající generace řídila těmito radami, hrozilo by, že odkaz mého velkého učitele, snachy a strýce Járy by byl k ničemu. Původně jsem Radě ČRK navrhl pro toto velké odhalení svolat sjezd, bohužel pravda byla jiná. Vše bylo přislíbeno, dohodnut klíč účasti, ale až tam jsem se dozvěděl, že jsem byl nekale podveden. Nevím, kdo prosadil na tomto sjezdu volby, kdo prosadil, že se bude hlasovat o takových maličkostech, jako je zvýšení příspěvků, či kdo bude dělat image českých radioamatérů. Vždyť všem přeci bylo jasné, že tato věc musí dopadnout, jak dopadla, a to ku prospěchu. Dokonce mne ani neupozornili, že čas na diskuse bude vybrán reklamami na QSL lístky a přednáškami o Paříži. Takový ale už je život. A tak z nedostatku jiných možností jsem se obrátil na radu ČRK, aby mne odkázali na nějakého největšího závodníka v OK, abych mu mohl toto poselství předat. Prolistoval jsem tedy všechny mě dostupné prameny včetně výsledků soutěží u Jadranu, a proto můžete číst tento článek.

Jak je to tedy ve skutečnosti

Článků o taktice závodění vyšlo v minulosti mnoho. Většinou je píší ti závodníci, kteří se obávají konkurence. Jejich rady jsou vždy cílené a mají většinou způsobit chaos a rozvrat mezi konkurencí. V dobách nedávno minulých se tomu říkalo ideologická diverse. Abychom mohli jasně říci, jak působí, vybral jsem namátkou několik článků z Radioamatéra, abych mohl jasně dokázat, jak taková diverse působí. Tedy: jedná se konkrétně o články Radioamatéra 3-4/2000. V těchto článcích se vyskytují zcela zavádějící a škodlivé údaje. Vyskytují se zde termíny jako: Základy, Priority, Taktika, Dosažitelnost, Podmínky šíření, Spoření pásem, Ionosférické díry, Volat výzvu nebo vyhledávat, Jan Kučera, Pile-up, Potvrzování, Taktické chyby, Zlepšování, Jiří Šanda, Boj s únavou.

Nemá smysl zde uvádět již uvedené, časopis Radioamatér je svou kvalitou a svým rozšířením tak rozšířen, že dokonce hrozí zánik doposud nejvíce čteného časopisu v ČR, a to Radiožurnálu. Dokonce někteří prozíraví čeští radioamatéři pro tento důvod již raději v Radioamatéru své články neuveřejňují, a to z toho důvodu, že si jasně uvědomují, že by nevyhověli vysoce nastavené laťce a novému trendu image v českém radioamatérském hnutí zvaném VEY (pro čtenáře neoplývajících dobrým jazykem si dovolím předložit v originále - Veliká Emage (zde došlo asi k překlepu, ale už to tam zůstalo) Year. Něco v tom smyslu, že co bylo, bylo, ale uvidíte zase za rok v Holicích).

Základy

Radioamatérství bylo původně vytvořeno bratrancem mého strýčka Járy Cimrmana. Ten se narodil kdesi na Ukrajině, byl Pop a hlavně velice rád konzumoval šunku (všimněte si - HAM=Šunka). Tehdy na Ukrajině nebylo dost paliva a vlastně objevením vlivu vln na ohřev šunky (dnes běžně známé trouby mikrovlnky) vznikla zájmová skupina říkající si HAMRADIO. Protože jeho první pokusy s radioamatérskými vlnami byly v přímém rozporu s novým trendem (tehdy VŔSR), nechtěl ohrozit své příbuzné, a tak si zvolil jméno Popov. Bohužel však při pokusech se šunkou dosti často malí caparti ji okusovali, bylo nutné vymyslet něco, co by je od toho odradilo. No, a máme to - byl to takzvaný Hamspirit . Zkrátka něco jako duch Šunky. Nejde tedy o nic jiného, než o naprostou závislost na něčem - v tomto případě na šunce. Koneckonců vlastně veškerá naše činnost je závislost, jde jen o to na čem. Podívejte se na sportovce. Ti si poprvé zasportovali a zjistili, že se jim v těle tvoří tzv. endorfiny, tedy látky podobné morfiu. Proč sportovci sportují čím dál více? No z jednoho prostého důvodu, že potřebují této drogy čím dál více. U přátel HAMRADIO se časem zjistila podobná závislost. Časem dokonce u starších amatérů docházelo k takové závislosti, že si vlnami nahřívali i části těla (od té doby se tedy přeneseně říká nohám šunky). Dokonce to časem dopadlo i tak, že i když při ohřevu se to nedalo vydržet, tito hamové se drželi zuby nehty a vydrželi. V odborných kruzích se pak tomuto začalo říkat komplex MP (málo pálí).

Priority

Abychom se tedy vrátili ke contestingu. Předně je nutné předeslat, že není nutné se zúčastnit, ale v každém případě je nutné zvítězit. A to za každou cenu. Je to normální jev, a vlastně na tom je založena celá existence lidstva. Pokud tedy něco dělám, musím to vždy dělat tak - až do úplného konce. Založíte-li třeba nějakou nadaci, je to nutné dotáhnout až do konce, a to třeba i tím, že založíte vlastní poštovní úřad, aby pytle s dolary nebyly vykrádány. Zrovna tak, kdyby se někomu něco nezdálo, můžete klidně říci, že se jednalo o soukromou akci v Pacifiku.

Koneckonců hamspirit a hamradio je z tohoto důvodu velice ceněno a je dobře zapsáno i u různých vlád. Což jsme viděli i na sjezdu v hlavní finanční zprávě. Některé vlády to samozřejmě pochopily rychleji a kvalitněji, např. Sazka. Totiž fígl spočívá v tom (abych se vrátil k prvotnímu smyslu Hamradio - mít šunky v teple), že proto musím i něco udělat. Není přece tajemstvím, že špičkové contestingové týmy vznikly z kapitalisticky úspěšných lidí. Jinak to, holenkové, nepůjde ani v budoucnu.

Taktika

Nu, což k tomu dodat. Jestliže chci zvítězit, musím být slyšen, a to i tam, kde by to nikdo nečekal. Původní model RUN modu je již překonán. Jak již v minulosti navrhl můj strýc, dnes nutně musíme využívat RUNWRITE módu. Princip spočívá v tom, že před contestem z databáze všech contestových stanic pomocí speciálního programu zašlu všem případným partnerům již předem čas, kdy jsme spojení udělali (někdy se tomu říká sked). Tento program pak pouze hlídá, aby při rozdělování se některá spojení blížila s korelačním koeficientem 0.12 zásadám šíření publikované bývalým hráčem na kytaru ve skupině Olympic. I zde se však vyskytují problémy. Vzpomínám, jak mi můj strýček vypravoval, že když ještě vysílával v pásmu 160m jako OL4AJF, tak jednoho krásného letního dopoledne přesně ve 12 hodin místního času na pásmu zachytil pokusy stanice z místa bydliště (2 km vzdušnou čarou). Z legrace vyndal z RSI koncovou elektronku EL81 a anténu volně přibližoval k budícímu stupni. Používal k volání speciálně neznámou experimentální značku ZL1AJU. Když byla anténa asi 5cm od budiče, volání zabralo. Systémem UVF (uměle vytvořený fading) pak s uvedenou stanicí udělal nádherné spojení. Fadingy byly tak dokonalé, že se spojení natáhlo na 10 minut.

Příští týden v hospůdce pak od této OL stanice si nechal vyprávět, jakéhože to udělala Dxa. Protože uvedená stanice měla více v ramenou, nechtěl mu strýček zavdat příčinu k souboji. Trpělivě tedy vše vyslechl a pouze nepatrně připomněl, že to snad ani teoreticky není možné. Když zhruba za měsíc uvedená OL stanice ukázala vyplněný a podepsaný lístek potvrzující toto spojení, nebyl si strýček jist, zda skutečně v té době ZL1AJU nevysílal. Jo, halt ani Janda z Olympicu neví, kdy to chodí. A tak:

Taktika musí být zřejmá. Třeba na 2m pásmu poslouchejte, co dělá konkurence. Pokud je tam něco, co ještě nemáte, klidně si to napište. Systém databází za Vás dopíší lokátor a vše potřebné. Koneckonců, za mou více než 15 letou závodní činnost se mi nestalo, že bych v oficiálních výsledcích měl uvedeno něco jiného, než co jsem tam napsal. A to dokonce i v případě výsledků, ve kterých jsem v OK dominoval na prvním místě. Co k tomu říci, když někdo umí, tak umí - zkrátka vždy jsem pracoval bez chyb. Ale pozor, jsou závody, kterým je nutno se vyhýbat (Hanácký a Konvalinkův contest). Tam to neplatí. Tam z neznámých důvodů vždy někdo nepošle deník a tak, i když si myslíte, že to byl skvělý výkon…tak není, HI.

Mít možnost přístupu na DXCLUSTER je nutnou podmínkou. Samozřejmě je dobré vždy malou maličkostí podpořit sysopy Dxclusterů, aby v případě vytíženosti linek vyhodili někoho jiného. Zásady, co dělá ostudu českým radioamatérům a co ne, lze vyčíst na PR síti. Pokud pak nechcete mít problémy, zapomeňte slova jako sebeannoncování atd. Daleko výhodnější je, pokud využíváte služeb svých kamarádů, které v zahraničí řídíte pomocí Internetu. Ti přesně v té chvíli, kdy si to přejete, zasílají kvalitní spot na kvalitní dxcluster.

Samozřejmě, že pokud ve vaší blízkosti existuje nějaký špion, který pečlivě monitoruje Váš provoz, je výhodnější dělat takzv. "stealth QSO". Domluvíte se po Internetu nebo mobilním telefonem, a pak na přesném kmitočtu "vyseknete" nádherné spojení. Nevadí, že protistanici neslyšíte, ona tam přece musí být a tak o nic nejde.

Velice důležité v současné době je i to, že stavba antén zdržuje. Když máte dokonalý koncový stupeň (dnes za téměř dokonalý lze považovat tak s výkonem 10 KW), pak to vysílá do čehokoliv, a většinou to tam bývá i slyšet. Že většinou neslyšíte vy, s tím si hlavu nelámejte. Tak zaprvé, dnes po Internetu lze přece zřídit spousty přijímačů všude po světě. Proč se nenapojit třeba do USA (někdy je lepší nepoužívat oficiální zdroj, ale požádat kamaráda) a na přijímači si hezky zobat stanice. Strýček mi kdysi povídal, že dělal v jednom ARRL contestu v pásmu 80m spojení s americkou stanicí, a že skutečně měl výkon 20 mW do dipolu. A pak, že beverage nic neslyší, HI. Dokonalejší verse Internetovského závodění pak předpokládá, že závodní a "vyhledávací" přijímače jsou napojeny pomocí Internetovské sítě, a operátor pak může lehce dělat spojení se stanicemi, které mu někdo poslouchá a zapisuje třeba v USA. (Proto ten termín RUNWRITTING).

Dosažitelnost

BIG gun. To je ten správný název. Tedy v každém případě nesmíte dopustit, aby Vám někdo vlezl na kmitočet, Z toho důvodu je nejlepší zřídit před závodem třeba nějaký zájmový kroužek (nazvaný třeba beta) a už týden před závodem se bavit na téma počasí a nebo kondenzátory u mikrofonu. Základ úspěchu však spočívá v tom, že na vzdálenost třeba 50 km budete stále používat PA. Podle zkušeností některých stanic z Náchoda prý na místní spojení těch 700W úplně stačí. Kdyby přesto se někdo chtěl mezi Vás vetřít, je lepší ho okamžitě v počátku odradit větami, jako že má malé či velké spodky.

V závodě je pak žádoucí používat následující tři hlavní taktiky:

  1. Modulační
  2. Přibližovací
  3. Hra na hluchého dědka

Co to je? Tedy modulační taktika, to je snad jasné. Vaše modulace musí být podbarvena silným širokospektrálním šumem (italský efekt). Pokud Vám tedy vynechá hlas či se potřebujete nadechnout, nesmí vzniknout mezera ve Vaší modulaci, která by umožnila něco pod Vámi slyšet. Jinými slovy, jakmile zmačknete PTT, musí být vždy promodulováno a vše překryto. Jak tuto modulaci nastavit, to je určité tajemství, a ani strýček Jára mi je doposud nechce prozradit. Podbarvený šum totiž musí produkovat taková spektra, aby i ty nejrychlejší řešiče Fourierovy transformace nebyly schopny spektrum vypočítat, a tudíž neexistuje filtrace. Pro začátečníky mohu snad prozradit, že dobrého úspěchu se dosahuje tvrdě překomprimovaným signálem na NF se silně vytaženými složkami modulace v okolí 2123.6 Hz a 578.12 Hz. (Někteří břídilové používají komorní A1 na 440 Hz, a to jen díky tomu, že nestudovali literaturu jako třeba [1] - Zurnal dlja akustikov v armii - borba sumom). Pokud tedy takto upravenou modulační cestou snímáte zvuk ventilátoru PA, je výsledek docela dobrý. Upozorňuji však, že nejlepších výsledků se dosahuje u radiálních ventilátorků odsávání explozních plynů z tanku T72 ( U některých stanic z bývalého UA se říkalo, že pro zvýšení účinku vysílali přímo z tohoto tanku při ostrých střelbách). Pochopitelně však musíte mít Váš signál dokonalý (FT1000 je podmínkou). Pokud byste totiž byli nezvykle tlustšíí, než kolik je normální standard, byli byste zdrojem útoků méně úspěšných stanic. Zde někdy pomáhá (strýček Jára tuto taktiku využíval v contestech SSB, když vysílal na RM31 a uhlíkový mikrofon), když na upozornění, že je něco v nepořádku prohlásíte, že máte FT1000, a tu přece používá i strýc Márty. Asi tak z padesáti procent budete úspěšní. Jednou jsem dokonce dostal i od DNH provizi za dobrý kšeft. Karlíkovi se totiž najednou začala sbíhat rádia od začátečníků s prosbou o proměření.

Metoda přibližovací je všeobecně známa a stále se používá. Spočívá v tom, že si najdete co možná nejčistší kmitočet, a pětkrát se zeptáte, jestli tam někdo pracuje. (Abych nezapomněl - v době, kdy se ptáte, musíte mít knoflík s nápisem AF gain vytočen plně doleva). Přesně po pátém zeptání vytočíte knoflík AF gain mírně doprava a začnete vykřikovat CQ. Postupně pak hlavním laděním se při každém volání přibližujete na stranu ke stanici, kterou chcete vypudit. Nesmíte se však přibližovat při každém volání o více, než 100 Hz. Musíte totiž u stanice, kterou chcete vypudit, vyvolat dojem, že ji ujíždí VFO. Systém musí být jasně synchronizován a vy musíte vždy začít přesně v tom okamžiku, kdy daná stanice přešla na příjem. Pro zvýšení efektu je dobré začít volat KJÚ SÍ KJÚ atd., aby stanici bylo jasné, že ji to neděláte schválně. U některých otrlejších stanic je dobré i udělat několik fingovaných "stealth" spojení. Slabší povahy většinou odpadnou. Dobré je též používat tuto taktiku před vstupem na jiné pásmo (můžete to provést i na dálku ovládaném vysílači z jiného QTH modulovaným počítačem.

Metoda hra na hluchého dědka se používá například v době, chcete-li si odskočit na WC. V tu dobu by totiž Váš RUNWRITE mod byl ohrožen, a mohlo by se stát, že Vám někdo obsadí kmitočet. Znám pár špičkových závodníků, kteří tuto metodu využívají i v contestu ke krátkému oddychu. Křičí "kjú sí" a vyvolají si krátký mikrospánek, Takto ty největší špičky si dokáží udržet kmitočet i na dobu delší, než půl hodiny, a přitom se dobře prospat. Normálně se však tato metoda používá asi tak, že potřebuji-li na WC, spustím pomocný program, který pomocí 24 bitového šifrovacího klíče různě mění délku volání i mezery na poslech, případně vykřikuje AGAIN, AGAIN. Špičkové stanice s velkým výkonem si však mohou dovolit jiný způsob. Pomocí TNC sejmou z dxclusteru Dxspot. Připojený počítač jim přesně naladí TCVR na kmitočet a přes zvukovou kartu se provede zavolání. Pak již většinou zbývá z podprogramu říci fifty najn fiftýn, a spojení je hotovo. Pochopitelně software pro tento typ contestu je dostupné jen někomu. Za poplatek 50 USD si ho však můžete stáhnout z Internetu. Velice vhodná je třeba webovská stránka www.qsl.net/ok1if. Tento program je ukryt (z pochopitelných důvodů) v článku o "fiktivním testu TCVR Digital 942".

K této metodě je snad dobré dodat jen to, že po usilovném vývoji byla implementována i na některé Dxcluster servery (ale pouze ty s ROZOU). Statisticky bylo totiž zjištěno, že 99.2365 procent kvalitních spojení je jen typu 5959 (neboli fajfnajn…thank you fajf najn). Protože se ani v budoucnu nepočítá s tím, že by se používal jiný způsob komunikace (údajně v tom má prsty CIA, která tímto ovlivňuje přes DX expedice kurz dolar/Euro - škoda, že do těchto praktik zapadla i jedna česká DX nadace), lze radioamatérská spojení plně zautomatizovat.

Strýc Jára da Cimrman mne však i upozornil na to, že za fifty najn má prsty i silná kapitalisticko-globální lobby WARC. Totiž v době, kdy se amatéři donutí využívat tranceiverů nových řad 59 (všimněte si, že tyto pokusy už zde byly) s plně automatickým systémem fajf najn, pak tato lobby donutí světové výrobce, aby do svých TCVR vbudovala tajně satelitní gateway. Amatér pak bude mít pocit, že pracuje v reálném světě, ale chyba lávky - bude pracovat jen v nové síti zvané MEFUCK (My Email frekvency under C kill). To C bylo zřejmě prosazeno východní lobby a nedá se dost dobře přeložit do Angličtiny. Je to něco jako COPLJA CHCOPLJA. Tím se samozřejmě uvolní celé krátkovlnné pásmo a bude používáno už jen smysluplně pro automobilovou navigaci systémem CUZAKOP. Ano, tento název má něco společného s ČR, konkrétně se systémem Tamara. Vznikl v Pardubicích a je to zkratka - ČUm ZA KOPec).

Podmínky šíření

Uvědomme si, že kolem podmínek šíření toho bylo až příliš mnoho namluveno. Vždyť šunkový radiosport je období tak krátké, že stejně nikdo nemůže seriózně potvrdit, že nějaké cykly jsou. Můj strýc Jára sice vždy tvrdíval, že cykly mu vždy dovolují nabrat sil, ale upřímně řečeno nikdy jsem plně nepochopil význam jeho slov. Podle posledních výzkumů předních vědců je sice možno spojovat velikost výronu s kvalitou spojení, ale… Jak již jsem předepsal, Hamradio pochází přibližně z doby po VŔSR. Tehdy se jasně zjistilo, že pokud zabrzdím technický rozvoj, vznikne strašně mnoho volných pracovních míst. Aby ale nebylo nezaměstnaných, bylo nutno budovat stále nové instituce se stále novými náměty k bádání. Tehdy právě přišel otec Járy de Cimrmana s návrhem zkoumání ionosféry. Aby bylo co zkoumat, vymyslel se zvláštní systém. Na odlehlém místě v tajze byl vybudován obrovský systém antén sloužících jako lineární převaděč pro celé spektrum krátkých vln. Tento systém střídavě důmyslně zeslaboval a zesiloval signály objevivší se v éteru. Bohužel však tento tábor byl vybudován a obsluhován tzv. ODINATSATNIKY (vězni odsouzenými na 11 let káznice). Ti byli vždy po jedenácti letech propouštěni. Než se z nováčků stali mazáci, snažili se vždy převádět seriozněji, a proto byly i signály vždy po jedenácti letech silnější. Protože si toho někdo statisticky všiml, vznikly různé teorie. Bohužel se to nedalo již zastavit, a tak toto bylo udržováno až do dnešních dob. Bohužel, v současné době velké anténní systémy dožívají, a ani Krasnodarská elektrárna nemá tolik energie, co měla, vzniká z toho to, co to vždy bylo. Zkrátka již nikdy to nebude fungovat. Podmínkami šíření se tedy nemusíme zaobírat. Jsou sice ještě některé contestové stanice, které si pomocí soukromých lineárních převaděčů vytvářejí podmínky lepší, než mají ostatní. Bohužel však pomocí nových radiových prostředků je tento nečestný způsob lehce odhalitelný, a tak jim nezbývá nic jiného, než odjíždět na různé ostrovy (IH9), aby tam maskovali svůj nečestný způsob boje.

Ionosférické díry

Jak jsem již říkal, teorie jedenáctiletého cyklu je jen jakási iluze. Avšak podle skutečných výzkumů se zjistilo, že vlny se šíří pomocí děr. Ano, je to úplně nová teorie, asi taková, jako v době objevení polovodičů a tzv. děrové vodivosti. Ano, vždyť je to logické. Věda a teorie jsou jenom jedny. Jako v elektřině platí stejně pro všechno Ohmův zákon, tak v šíření vln existuje jen jedna teorie děr. Ale jak už to tak bývá, někdo ji má větší a někdo menší. Zde bych však chtěl - pro neznalce - upozornit na termínovou záměnu. Strýček Jára mi onehdá vypravoval zážitek z Manily, kde při výzkumu šíření narazil i na vědeckou instituci nazvanou PIT-STOP. Jak všichni vědí PIT= jáma, díra, šachta. Strýc se domníval, že jde o instituci zabývající se Ionosférickými dírami, ale bohužel ukázalo se, že to byl jen obyčejný hampejz.

Díry tedy existují. Aby však byl v contestu zaručen úspěch, je třeba tyto díry v ionosféře vytvořit. Nejednoduší je za použití koncového stupně. Dále není zajisté pozornému čtenáři servírovat další vysvětlení. Jak to vypadá z radioamatérské praxe je možno se přesvědčit z následujících fotografií (upozorňuji, že fotografie byly pořízeny tajně při pokusech jedné liberecké kolektivky na Ještědu).

Ionosférická díra
Na obrázku je jasně znát vytvoření díry v ionosféře. To, co vidíte, vzniklo při sešlápnutí pedálu koncového stupně

Ionosférická díra
Na obrázku je zřejmé, co se děje v ionosféře při takovém závodě, jako je CQ WW

Ano, vážení, jak dokázaly výzkumy strýce Járy da Cimrmana, teorie děr je teorií budoucnosti. Koneckonců, teprve po oznámení této teorie vznikla teorie černých děr a nejnovější teorie tunelových děr.

V poslední době jste si možná všimli pronikavých úspěchů jedné QRP stanice z Liberce. Bohužel, tato stanice musí ještě chvilku zůstat v anonymitě. Ale již nyní mohu prozradit, že používá nové metody Magnetronových děr. Celý systém, který byl propracován na dvou výzkumných pracovištích, a to konkrétně ve Výzkumném ústavu textilních strojů v Liberci (všímáte si analogie s děrami v textilu) a na ČVUT Praha, konkrétně profesorem Jilmem. Celý systém spočívá v tom, že před signálem vyslaným z QRP zařízení je v čase mínus 15.47 nanosekund vyslán silný puls z magnetronu umístěného v běžné mikrovlnné troubě, a to na přesně definovaném kmitočtu. Tento impuls propálí ionosférickou díru a umožní tak slabšímu signálu z QRP stanice pronikat snadněji k místu určení. Účinek je tak dokonalý, že uvedená stanice trvale obsazuje v QRP kategorii slovenského OM activity contestu první místo. Dokonce se podařilo i zajistit ochranu obsluhujícího. Toho, jak už tak bývá, bylo opět dosaženo náhodou. Při studiu vlivu křidélek na textil bylo omylem použito dámské elastické vlákno. A ano, vážení, to je přesně ono, co to chtělo.

OK1IF v anonymitě
Na obrázku je vidět nejmenovanou stanici při OM activity contestu

Boj s únavou

Opět, jak jsem říkal, v Radioamatéru byl otištěn článek GM4AFF patřící do ideologické diverse. Skutečná a jediná pravda je tato. Před závodem se musíte důkladně připravit. Používání WC silně zdržuje. Proto se doporučuje v intervalu 5 a 1 hodinu před závodem použít klystýr. Podle sdělení některých contestových stanic z OK jako klystýr je dobré používat v teplé vodě směs mazlavého mýdla a trochu prášku "ohnivá síla". V průběhu závodu pak vůbec k únavě nesmí dojít. K tomu není vhodné používat prostředky na bázi kokainu, protože, jak známo, působí příliš intenzivně a krátce. Podle operátorů stanice OK5POL (a ti tomu musí přeci rozumět) je lepší používat směsi na bázi Perníku. K snadnější aplikaci je výhodnější používat Autoaplikátor z výzbroje bývalé československé armády. Když kouřit, tak snad jen marjánku. Některé contestové stanice při závodech používají i trvale podávané infuze vyživovacího roztoku. Sedět na židli se nedoporučuje. Daleko výhodnější je sedět již přímo na chemickém záchodě.

Závěr

Jsem rád, že jsem mohl pomoci rozluštit jednu záhadu tak, jak mi byla sdělena mým strýcem Járou de Cimrmanem. Doufám, že po přečtení tohoto příspěvku již nebude nutné na stránkách Radioamatéra zařazovat příspěvky ideologické diverse zabývající se contestingem.

S pozdravem "fifty najn"

Jožo, Jožo Fero

Převzato z WWW stránek OK1IF s laskavým svolením autora.

© OK1IF, 2002