Přeskočit na obsah

Anketa

Nový web se mi líbí:

Slunce, prak, sex, antény...

Slunce, prak, sex, antény...

aneb Zakletý Plzeňský pohár při polívce u Bílého slona

Už to vidím, zase někteří z Vás mne nařknou z Troškaření. Přitom málokdo ví, že pan režisér Troška je nevlastním synovcem Járy Cimmermana, zrovna jako Jožo Fero. Vlastně Slunce, seno, jahody byl můj nápad, byl mi jen ukraden. Ale tak je to v mém životě vždy, přivolávám bouře, způsobuji rozpady parlamentů, urychluji sluneční a jiné výrony… Jsem zkrátka smolař. Ale že způsobím i pátrání po "maniakovi" z Jizerských hor? Že nerozumíte? Ani se Vám nedivím. Budu Vám totiž vypravovat pravdivý příběh, který se opět mohl stát jen mně.

Ale od začátku. Jakmile jsem se, již poněkolikáté v historii, stal Mistrem světa v amatérském vysílání, pak jsem tuto éru svého života uzavřel definováním dalšího z mých zákonů. Ten praví:

  • nejdůležitější ze závodu je vybrat si vhodnou kategorii

Tím jsem vlastně zobecnil smysl amatérského závodění, tak, jak to např. už dávno udělali mí kolegové přede mnou. Něco jako Maxwellovy rovnice. Ano, existují sice ještě někteří závodníci, kteří stavějí na pásma 80 m tříprvkové Yagi, ale podle této teorie naprosto zbytečně. Vhodným použitím tohoto zákona jsem již dosáhl téměř všeho. Zkrátka zbývalo mi pouze vyhrát Plzeňský pohár. Jakmile bych ho vyhrál, pak již pro mne další závodění nemá smysl. Dosáhl bych tím poslední mety v mém životě a pak další setrvávání na závodních bandech musím podřídit cílům nedaleké budoucnosti, a to je "mít denně teplou polívku v důchodovém věku". Zase nerozumíte? Ale to již jsem vypravoval. Čert ví, jak se ten kapitalismus bude ubírat dál. Nejdůležitější pro nás od určitého věku je mít denně čerstvou polévku. Když už jsem do toho vysílání věnoval tolik času a peněz, je nutné, aby se to začalo taky někdy vracet. Vědom si své geniality vymyslel jsem zvláštní druh závodu, kde vítězovi budou všichni poražení platit teplou polívkou. Zatím jsem to spustil jen pokusně, v beta versi, a testuji to na MNV. No co, zkrátka s Honzou, OK1MNV. Mám to domyšleno tak, že až nastane ta vhodná doba, publikuji to a spustíme "Polívkový pohár". A jak to bude fungovat? Jednoduše. Zkrátka, pokud se někdo umístí v první desítce, pak ti, co jsou ve druhé desítce, musí těm prvním na setkáních kupovat teplou polévku. Že mi to dlouho nevydrží? Že vyrostou noví dobří operátoři? Tak to se vůbec nebojím. A jak dlouho to může fungovat? Dlouho, pánové…vždyť takový Jirka, OK1ARN, patří k naší špičce už hodně dlouho. No dobrá, tedy polívkový pohár a předtím dosažení poslední mety, a to je vítězství v Plzeňském poháru. Ale co ten sex v názvu tohoto článku? Jak ten s tím souvisí? Tak to máte pravdu. Mám sice podobné zkušenosti se sexem jako většina, zbyly po mne i některé (všimněte si, že zase mi to někdo ukrad) poučky a zákony, jako např.

  • nejdřív napětí a potom proud,
  • po výronu většinou nastává porucha,
  • kde máš páku, ty oeláku.

Ale že bych se této oblasti nějak zvlášť věnoval? Z dob tanečních mi dodnes sice některé kamarádky říkají "gynekolog amatér", ale věřte, že jsem spíš amatér. Možná jsem se zapsal do povědomí v místním domu důchodců, kde jsem měl naposledy přednášku na téma "Buďme rádi, že jsme se dožili tohoto věku, kdy nás sex přestal otravovat". Že stále nevíte, co chci říci a o čem to vlastně je? Nedá se nic dělat, musím na sebe prozradit jeden otřesný zážitek. Jak jsem už napsal v předešlém, je pro mne vítězství v Plzeňském poháru asi jako vyhrát olympijské hry. Nevyhrát a pak se přímo podívat Bílému slonovi do očí? Ne….však vy, holenkové, uvidíte, kdo je to Jožo Fero. Všiml jsem si jedné zajímavosti, že v Plzni dokonce dokáží uměle snižovat kritické kmitočty. Jakmile je po začátku závodu Fkr roven krátkému červenému ocásku v okolí 2 MHz, pak má "pádlovka" končí. Ta je totiž konstruována na záření kolmo do nebe a optimalizována pro jeden skok. Speciálně jsem ji nastavoval na výšku E vrstvy kolem 250 km. Jestliže toto nastává, pak ani u bílého slona a v Páce nemají šanci. Bohužel však statisticky skoro pokaždé při tomto závodu jsou podmínky na moji pádlovku nevhodné. Tentokrát jsem to však měl vymyšleno. Potřebuji anténu, která bude mít nižší vyzařovací úhel. Tu budu používat v době, kdy Fkr bude nízký. Jak jednoduchá úvaha. Zkrátka potřebuji moji anténu dostat někam nahoru. Ale jak? Jednoduše. Pořídím si prak, tajně v noci projektilem přestřelím panelák, ve dvě ráno to natáhnu, a než se někdo vzpamatuje, tak to zase sundám. Naštěstí vedoucí operátor naší expediční stanice OL1EXP - Jarda, OK1MKX, mi takový prak věnoval. Na našem soustředění ve Starých Splavech jsem i malinko zatrénoval. Ale znáte to. Vystřelit do výše 20 m, a to do přesného místa, to chce trénink.

Všichni si ještě pamatujeme to nádherné babí léto posledních dní. To by bylo něco na trénování. Přemluvil jsem svoji Janičku a zajeli jsme si na naši podnikovou chatu do Hrabětic v Jizerských horách. Nádherný klid. Naproti naší chatce je jen nějaký divný penzio a pak jedna soukromá chata. Zde bydlí nějací staří lidé. Už jsem je tam neviděl asi 10 roků. Nádherné místo na trénování. V pátek jsme tam s Janičkou odjeli. Nikde nikdo. Těsně před večerem jsem na první ránu krásně přestřelil nedalekou břízu. Anténa LW 40 m byla v krátké době natažena. Nechal jsem to jak to je, s tím, že v sobotu ihned po ránu to zkusím vystřelit ještě výš. A tady se to stalo...

Zkrátka ranní sluníčko mne vyloženě vytáhlo z postele. Klid, jen zpěv ptáčků. Sakra, na tom světě je tak krásně. Janička ještě spí. Nebudu ji budit, a tak ve slipech se jdu podívat na tu ranní nádheru. V tom mne to napadlo. Co kdybych, než se Jana probudí, si zkusil zastřílet z praku a vytáhnout tu anténu trošku výš. Jasně. A proč se oblíkat. Je tam nádherně a tady stejně nikdo není. Beru tedy prak a postupně v tom nádherném ránu střílím jednu ránu za druhou. Skutečně jsem dosáhl takového stavu, kdy mi to nečinilo problém. Tak, a teď to zkusíme na čisto. Vystřelím to přes tento vysoký smrk u chaty sousedů. Natažení, zamíření, uvolnění, a už vidím, jak nádherným obloukem přesně přestřeluji poslední větev na smrku. Nádhera. Teď už stačí jen navázat anténu, vytáhnout nahoru a úvaz někde uvázat. Jsi King, Jožo, to je nádhera, jak jsi šikovný. Ale v tom jsem si všiml, že jsem to vystřelil asi moc vysoko. Navázat ten drát šlo, ale úvaz končí asi dva metry nad zemí. No, nic se neděje.

Tady vlezu na sousedův plot, z něj na smrk, a pak se stačí jen natáhnout a úvaz omotat kolem nějaké větve. Trošku to v těch slipech není ono. Smrk je dosti hustý a píchá to. Jak jsem to vymyslel, tak jsem to i provedl. Natahuji se, pokládám prak na první větev a lezu nahoru. Trošku se to zašmodrchalo. Půlmetrový prak mi překáží. Dolů ho házet nebudu. Potřebuji ještě navijákem navinout zbytek silonu. No co, dávám si ho mezi nohy. Hi, to je krása. Ten Jarda to nádherně vymyslel, má to i molitanovou černou rukojeť. S prakem mezi nohama se natahuji na vyšší větev a snažím se to rozšmodrchat. Šmodrchám, šmodrchám, a najednou mám takový divný pocit. Něco takového, jako měl lovec Děrsu Usala v sovětském filmu o lovení tygrů. Zkrátka podvědomě cítím, že můj život je snad něčím ohrožován. Okamžitě vnímám, jak se mi uvolňuje adrenalin. Organismus se pomocí reflexů připravuje na boj o život. Svaly se napínají a dokonce i prak mezi nohama jakoby zbytněl.

Tak, pánové, a v tom se to stalo. Z chatky, kde bydleli jen staří lidé, najednou svižným krokem přichází krásná nahá žena. Jde s lavorem, a to přímo k plotu, kde jsem nad ním já. Tak to je průšvih. Napadají mne různé varianty reakce. Zakašlu, zapískám, pozdravím... No jo, ale jak jí budu vysvětlovat, co dělám v jejich zahradě na stromě, a to ještě ve slipech? Ze všech variant jsem nakonec vybral tu asi nejblbější. Přitisknu se ke stromu a budu si hrát na mrtvého brouka. Když budu potichu, pak si mne třeba nevšimne. Tak se i stalo. S rukama nahoře, s prakem mezi nohama, natažený na stromě se neodvažuji ani nadechnout. Ta krásná žena přišla pod onen strom provádět ranní mytí. Proč přišla nahá je mi záhadou, ale třeba si myslela to, co já, že v chatce naproti stejně nikdo není. Nedýchám a jedním okem sleduji tu ranní koupel v lavóru. V životě by mne nenapadlo, co vše se dá omýt. V životě by mne nenapadlo, jakou rafinovanou posloupnost různých pohybů tato ranní koupel může vyžadovat. Vypadá to, že mi to projde. Ta ranní show se zkrátka blíží ke konci. Žena si masíruje a utírá tělo.

Zřejmě však zapůsobil stejný reflex i u ní. Najednou asi měla pocit jako já. Podívá se přímo na mne. Asi půl vteřiny se nevěřícně dívá na můj prak s černou molitanovou rukojetí. Asi blbě vidí. Nenapadla mne větší pitomost, než jsem udělal. Visící na stromě, s prakem s černou molitanovou rukojeti mezi nohama, s rukama nad hlavou, povídám: "Dobrý den, to máme krásné ráno". Tak, pánové. Slyšel jsem ve svém životě skoro všechno. Signál sputnika, řvaní prasat na porážce, kondenzátory v mikrofonu, ale toto bylo něco. Ten řev mám v uších ještě teď. Se slovy "Úchyl…..", prchala ona žena do své chatky. Sakra, mám jít za ní a vysvětlit ji to, že jsem stavěl anténu? Že jsem nechtěl budit Janičku a tak jsem ve slipech? Že to černý tlustý mezi nohama je prak "tlustá Berta" od Jardy, OK1MKX? Jo, to by asi stejně nepochopila. Co teď? Nic, rychle prchnout. Skáču dolů. Trhám zbytek silonu a v rychlosti blesku svinuji anténu. Vždyť ta anténa je téměř předmět doličný.

Běžím do chaty a přesvědčuji Janičku, že se musíme rychle vydat na túru. Tak to jsem dopad. Vždyť ta žena mne může zažalovat. To je paragraf o sexuálním harašení. Jak já tohle budu vysvětlovat. Nic, musíme rychle na túru a vrátit se až večer. Janička nic netuší, a tak je mile překvapena z toho, že neremcám a dobrovolně s ní sbírám houby. Večer se pak vracíme přes kapličku do chatky. V hrabětické kapličce se baví dva místní pivníci. "To už jsi slyšel, že je tady nějakej úchyl". "Neříkej?". "Jo říkal to Franta". " Prý dole v chatkách, říkala Pražanda, že na ni číhal nějakej černoch na stromě a s takovýmhle". Honem pryč, myslím si. Na nic nečekám. Rychle docházíme do chatky. Balíme a jedeme domů. Proč zase já? Ten zážitek je tak silný, že žádnou anténu s nízkým vyzařovacím úhlem nestavím. Jakmile já vlezu na strom, tak zase bude nějaký průšvih. Snad letos nebude při Plzeňském poháru nízký Fkr.

Váš Jožo Fero

P. S.
To Fkr bylo po začátku závodu opět pod 2 MHz. Nedá se nic dělat, zase budu muset Honzovi tu polívku koupit. Ale počkej, Bílý slone, však se mi to jednou povede. Zkrátka ten prak nesmím dělat s velikou černou rukojetí, a pak hyn sa hukáže, slone.

© OK1IF, 2007