Přeskočit na obsah

Menu ČRK

Anketa

Nový web se mi líbí:

Provoz na převaděčích

Na této stránce uvádíme zásady práce přes převaděče, a to přes analogové převaděče s úzkopásmovou kmitočtovou modulací pracující v pásmech VKV. Pojem "převaděč" je samozřejmě mnohem širší, ale pro účely této stránky zůstaneme u převaděčů výše uvedených. Takové převaděče u nás existují v pásmech 145 MHz a 430 MHz, za dobrých podmínek šíření vln můžeme použít také převaděče v pásmech 29 MHz a 50 MHz, které pracují v cizině.

Velká část radioamatérů začíná své aktivity právě na převaděčích, protože jde o nejsnazší a nejlevnější vstup do radioamatérského světa. Nemálo z nich však zůstává u tohoto vstupu, takřka "mezi dveřmi", a ke své škodě nepokračují dále. Pro takové "radioamatéry" se pak všechna kouzla HAM Radia redukují na povídání pro povídání a rozvleklé diskuse o ničem, takže posluchač jejich povozu má nejčastěji pocit, že se ocitl na CB.

Převaděče ovšem vznikly pro něco jiného. Mají být pomůckou pro usnadnění skutečného radioamatérského provozu, k výměně zpráv o aktuálních změnách podmínek šíření radiových vln, o zajímavých stanicích na pásmu, mají být usnadněním provozu mobilních stanic, organisační pomůckou jednotlivých klubů atp.. Bohužel, pro záplavu bezobsažného tlachání se s opravdu radioamatérskou tématikou mnohdy ani nelze do převaděče "proboxovat".

Bez významu není ani potenciál převaděčů pro přenos zpráv v nouzových situacích, třeba při dopravních nehodách. Ale i zde býváme svědky, jak ten, kdo si na převaděči dovolí zdržovat s prosbou o pomoc, je rychle vytěsněn tlachaly náramně uraženými tím, že jim na "jejich" převaděči někdo drze překáží.


Po technické stránce je převaděč soupravou přijímače, vysílače a řídících obvodů. Přijímač pracuje trvale, vysílač je v klidu vypnut. Jestliže se na vstupu přijímače objeví aktivační signál, řídící obvody převaděče zapnou vysílač, který pak vysílá signály přijaté přijímačem. Převaděče se obvykle umisťují na vyvýšená místa (hory, vysoké věže), takže jejich signály jsou použitelné i ve velké vzdálenosti (prakticky řádově desítky kilometrů) pro stanice s malou anténou a nevelkým výkonem.

Přijímač a vysílač převaděče pracují na různých kmitočtech, aby se vzájemně nerušily. Tento kmitočtový rozdíl se v hantýrce nazývá "odskok". V pásmu 145 MHz je obvykle 600 kHz, v pásmu 430 MHz 7,6 MHz, přičemž kmitočet přijímače převaděče je obvykle o odskok nižší oproti kmitočtu vysílače. Stanice uživatele pak musí umět přijímat a vysílat na týchž kmitočtech, avšak kmitočty přijímače a vysílače jsou právě opačné, tedy obvykle stanice uživatele má přijímat o odskok výše, než vysílá. To však není žádný problém a dokáží to i ty nejlevnější kapesní stanice.

Systém aktivace převaděče zaručuje, že pokud převaděč nikdo nepotřebuje, je vysílač vypnut, čímž se omezí rušení blízkých převaděčů pracujících na stejném kmitočtu (ale i další negativní jevy). Aktivaci se slangově říká "nahození" převaděče. Aktivačním signálem může být některý z dále uvedených:

  1. signál nosné bez ohledu na modulaci,
  2. signál modulovaný tónem 1750 Hz,
  3. signál modulovaný subtóny CTCSS,

případně kombinace těchto metod. Řídící obvody převaděče vyhodnotí jen aktivační signál dostatečné síly a trvání, aby převaděč nebyl spouštěn náhodnými signály.

Převaděč - jako každá radioamatérská stanice - musí uvádět vlastní volací značku. To opět zajišťují řídící obvody, které po aktivaci převaděče a pak vždy zhruba jednou za minutu vyšlou značku telegrafním signálem (slabší modulací, aby nebyl rušen probíhající provoz).

Většina převaděčů vyšle s malou časovou prodlevou krátký tón ("beep", "roger beep", "odpípnutí"), pokud na vstupu přijímače vymizí nosná. Operátor je tak informován, že protějšek přestal vysílat, a on sám naopak může s vysíláním začít. Zmíněná časová prodleva vytváří prostor pro vstup další stanice do provozu.

Jestliže se na vstupu přijímače po několik desítek sekund neobjeví žádný signál, řídící obvody převaděče vypnou vysílač až do dalšího objevení aktivačního signálu.

Doporučeními IARU jsou pro vstupní (přijímací) a výstupní (vysílací) kmitočty vyhrazeny zvláštní kmitočtové segmenty a v jejich rámci je vytvořen kanálový rastr se základním kmitočtovým krokem 25 kHz. Tento krok však neposkytuje dostatek kmitočtů, a proto se přešlo na rastr 12,5 kHz (zatím hlavně v pásmu 145 MHz). Pro provoz úzkopásmovou kmitočtovou modulací jsou vyhrazeny také kmitočty pro simplexní provoz (příjem a vysílání na shodném kmitočtu) se stejným kanálovým rastrem.

V pásmu 145 MHz je pro vstupy převaděčů určen segment 145,000 - 145,1875 MHz, pro výstupy 145,600 - 145,7875 MHz. V pásmu 430 MHz pro vstupy 431,050 - 431,825 MHz, pro výstupy 438,650 - 439,425 MHz. Přehled kmitočtů převaděčů v OK včetně způsobu jejich aktivace najdete i na našich WWW stránkách.

Pro usnadnění jsou kanály označeny kódy sestavenými z písmen ("F" pro 50 MHz, "V" pro 145 MHz a "U" pro 430 MHz) následovaných dvoumístným (v pásmu 430 MHz třímístným) číslem, které v každém pásmu začíná "0" a zvyšuje se o "1" na každý další krok kanálového rastru v příslušném pásmu (20 kHz v pásmu 50 MHz, 12,5 kHz ve vyšších pásmech). Jde-li o kanál určený pro výstup převaděče, předchází jeho označení písmeno "R".

Podobný systém značení kanálů existoval už v minulosti, konference I.Regionu IARU v Tel Avivu v roce 1996 přijala systém, s jehož aplikací se započalo 1.1.97 s cílem úplného uplatnění systému do roku 2000.

Několik příkladů:

F51 Simplexní kmitočet 51.510 MHz
RF79 Převaděč s výstupním kmitočtem 51.790 MHz
V40 Simplexní kmitočet 145.500 MHz (dřívější S20)
RV48 Převaděč s výstupním kmitočtem 145.600 MHz (dřívější R0)
U280 Simplexní kmitočet 433.500 MHz (dřívější SU20)
RU002 Převaděč s výstupním kmitočtem 430.025 MHz (dřívější FRU1)
RU242 Převaděč s výstupním kmitočtem 433.025 MHz (dřívější RB1)
RU368 Převaděč s výstupním kmitočtem 434.600 MHz (dřívější RU0)
RU692 Převaděč s výstupním kmitočtem 438.650 MHz (dřívější R70)

 

Kanály v pásmu 145 MHz tedy vypadají následovně:

Kmitočet
[MHz]
Kanál
- rastr
12,5 kHz
Kanál
- rastr
25 kHz
Vstup
převaděče
[MHz]
145200.0 V16 S8  
145212.5 V17 S8x  
145225.0 V18 S9  
145237.5 V19 S9x  
145250.0 V20 S10  
145262.5 V21 S10x  
145275.0 V22 S11  
145287.5 V23 S11x  
145300.0 V24 S12  
145312.5 V25 S12x  
145325.0 V26 S13  
145337.5 V27 S13x  
145350.0 V28 S14  
145362.5 V29 S14x  
145375.0 V30 S15  
145387.5 V31 S15x  
145400.0 V32 S16  
145412.5 V33 S16x  
145425.0 V34 S17  
145437.5 V35 S17x  
145450.0 V36 S18  
145462.5 V37 S18x  
145475.0 V38 S19  
145487.5 V39 S19x  
145500.0 V40 S20  
145512.5 V41 S20x  
145525.0 V42 S21  
145537.5 V43 S21x  
145550.0 V44 S22  
145562.5 V45 S22x  
145575.0 V46 S23  
145587.5 V47 S23x  
145600.0 RV48 R0 145000.0
145612.5 RV49 R0x 145012.5
145625.0 RV50 R1 145025.0
145637.5 RV51 R1x 145037.5
145650.0 RV52 R2 145050.0
145662.5 RV53 R2x 145062.5
145675.0 RV54 R3 145075.0
145687.5 RV55 R3x 145087.5
145700.0 RV56 R4 145100.0
145712.5 RV57 R4x 145112.5
145725.0 RV58 R5 145125.0
145737.5 RV59 R5x 145137.5
145750.0 RV60 R6 145150.0
145762.5 RV61 R6x 145162.5
145775.0 RV62 R7 145175.0
145787.5 RV63 R7x 145187.5

SAREX

Kmitočty 145,200 MHz a 145,800 MHz jsou vyhrazeny pro kosmické projekty typu SAREX, MIREX aj. a nesmí být užívány ke spojení pozemních stanic. Segment 145,800 - 146,000 MHz je vyhrazen pro kosmickou komunikaci. Uživatelé kapesních stanic s malou anténou by se mu měli důsledně vyhýbat: mohli by rušit signály, jež s takovou výbavou nemohou vůbec slyšet.

Vedle toho se nedoporučuje vysílání v kmitočtovém segmentu 145,600 - 145,7875 MHz, tj. na kmitočtech výstupů převaděčů, aby se zamezilo nežádoucímu rušení jejich signálů (to se, pochopitelně, nevztahuje na převaděče samotné).

I další technické a provozní otázky převaděčů jsou určeny doporučeními IARU a operativní mezinárodní koordinací. Ta je nezbytná při volbě kmitočtů a výkonů převaděčů, aby se maximálně předešlo jejich vzájemnému rušení, protože rostoucí počet převaděčů a omezený počet disponibilních kanálů vedou k tomu, že na stejném kmitočtu pracuje řada převaděčů po celé Evropě, často i v jedné zemi. Stanice s větším výkonem, na výhodném stanovišti, ale za mimořádně dobrých podmínek šíření i stanice zcela průměrná, může aktivovat několik převaděčů najednou a způsobit tak značné rušení.

U nás se teprve v poslední době objevuje systém subtónového squelche CTCSS, který je založen na přimísení tónu velmi nízkého kmitočtu - viz následující tabulka - do modulace vysílače uživatele. Převaděč jako užitečný signál vyhodnotí jen ten, který obsahuje odpovídající subtón, a na jiné nereaguje. Převaděče na stejných přijímacích kmitočtech reagují na odlišné subtóny. Uživatel vysílá subtón podle požadovaného převaděče a ostatní převaděče nejsou pro jeho signál průchozí.

Kmitočty CTCSS v Hz

A 67.0 K 97.4 U 136.5 AE 192.8
B 71.9 L 100.0 V 141.3 AF 203.5
C 74.4 M 103.5 W 146.2 AG 210.7
D 77.0 N 107.2 X 151.4 AH 218.1
E 79.7 O 110.9 Y 156.7 AI 225.7
F 82.5 P 114.8 Z 162.2 AJ 233.6
G 85.4 Q 118.8 AA 167.9 AK 241.8
H 88.5 R 123.0 AB 173.8 AL 250.3
I 91.5 S 127.3 AC 179.9    
J 94.8 T 131.8 AD 186.2    

Kmitočet tónů musí mít přesnost ± 1%

Mimo CTCSS se k řízení převaděčů, mailboxů, k různým způsobům selektivní volby atp. používá systém DTMF. Ten spočívá v současném vyslání dvou slyšitelných tónů, jednoho nad a druhého pod 1 kHz. V praxi je součástí zařízení (třeba mikrofonu stanice) klávesnice se 16 tlačítky s číslicemi 0 - 9 a se symboly *, #, A, B, C, D, jejichž stiskem se příslušná tónová kombinace odbaví.

Kmitočty DTMF v Hz

Hz1209133614771633
697 1 2 3 A
770 4 5 6 B
852 7 8 9 C
941 * 0 # D


Při provozu je nutno mít vždy na paměti, že převaděče tohoto typu jsou jednokanálové, a že můj provoz téměř vždy omezuje provoz někoho jiného, zejména ve večerních hodinách, kdy je o převaděče největší zájem. V této době jednoznačně platí: "Nemáš-li co říci, nemluv!" (ono to platí i jindy a jinde). V každém případě je první ctností uživatele převaděče stručnost. Ale nejen to.

Převaděče jsou různé. Některé jsou v provozu 24 hodin denně, jiné jsou zcela nevytížené. Toužíme-li po delším popovídání, je žádoucí uskutečnit je na převaděči málo používaném. Spojení s leckým, koho potkáme na převaděči, lze často navázat i bez převaděče. Máme-li za těchto okolností k výměně více, než jen pozdrav, je slušné převaděč opustit a přeladit se na simplexní kanál.

Jestliže se už dáme do hovoru, je nutné respektovat "roger beep", tj. začít vysílat opravdu teprve tehdy, když převaděč odpípne. Tato zdánlivá maličkost může občas i zachránit život. Platí totiž jedna velmi důležitá konvence: v odůvodněném případě lze vstoupit do hovoru korespondujících stanic právě v době vymezené okamžikem, kdy jedna ze stanic domluví, a okamžikem, než začne odpípnutí. V případech, které nejsou naléhavé, právě v této době vyšleme jedno slovo "BREAK" (čti "brejk"). V nouzové situaci vyšleme slovo "BREAK" třikrát. Porozuměno ovšem bude i oficiálnímu mezinárodnímu tísňovému signálu "MAYDAY" (čti "mejdej").

Operátoři zkažení provozem na CB, pokud uslyší slovo "BREAK", okamžitě bodře zahlaholí "brejku, poť" (čti, jak psáno, včetně onoho "ť"), případně rozvinou delší diskusi na téma, kdo že to asi volá. Civilisovaní operátoři však vědí, že v tento okamžik musí jakákoli probíhající korespondence ihned ustat, aby ten, kdo do provozu vstoupil, mohl oslovit stanici, s níž chce mluvit, nebo sdělit, co potřebuje. Pokud stanice "roger beep" nerespektují, je někdy úplně nemožné je přerušit, i kdybychom stáli na dálnici uprostřed hromadné nehody s akutní potřebou lékařské pomoci. Nereagovat na tísňový signál (anebo tísňový signál zneužít) je projevem hyenismu.

Pisatel tohoto povídání na vlastní uši slyšel, jak jednoho rána se do naprosto bezvýznamného a bezobsažného hovoru celého velekruhu stanic ozvalo zřetelně "brejk, brejk, brejk". Nato byl volající hrubě okřiknut: "Nepřekážej tu, tady je kroužek Delta!", a následoval sedmiminutový monolog na téma, kolik napadlo sněhu a co to zas dá práce ho odklízet... Kroužek Delta je kroužkem radioamatérů - důchodců, kteří velmi rádi (nejednou právem) mentorují mladou generaci a stále hovoří o HAM Spiritu. Provoz kroužku Delta jim ovšem mnohdy nedává nejlepší visitku.

Jak je uvedeno také na stránce o systému RST, při provozu na převaděčích hodnotíme kvalitu přijímaného signálu komplexním údajem Q (Quality) podle následující tabulky:

Qvýznam
1 zcela nečitelné
2 občas čitelné
3 obtížně čitelné
4 čitelné
5 dokonale čitelné

Tabulka hodnotí kvalitu signálu, nikoli však kvalitu informace. Letitá praxe poslechu převaděčů vnuká úvahu nad potřebou hodnocení i tohoto parametru. Je ale otázka, jak "dlouhá" by musela být příslušná stupnice, a jaké číselné hodnoty přiřadit třeba takovýmto informačním hodnotám: "redundantní", "infantilní", "senilní", "naprostý blábol", "totální maření času", "okamžité ošetření psychiatrem nezbytné", "shocking" apod. 


Nakonec nesmíme zapomenout na to, že převaděče - úplně stejně jako jiná zařízení veřejně dostupná radioamatérům - většinou vznikly a jsou udržovány v chodu péčí zcela konkrétních osob nebo klubů, které na to vynaložily mnoho úsilí a prostředků. I když na převaděče přispívají sponzoři (Český radioklub nevyjímaje), zaslouží si jejich provozovatelé nejen podporu, nejlépe finančním příspěvkem na provoz našeho oblíbeného převaděče, ale také to, aby byly plně respektovány jejich pokyny při využívání jejich vlastního zařízení.

© OK1XU, 1997