Přeskočit na obsah

Menu ČRK

Anketa

Nový web se mi líbí:

OK1WC: TVI nedělá jen vysílač ...

Technická poznámka úvodem:

Tento velmi inspirativní text je doplněn řadou obrázků, jejichž kvalita by mohla úpravami pro potřeby začlenění do HTML stránky utrpět. Obrázky Vám proto nabízíme tak, že po kliknutím na odkaz se odpovídající obrázek otevře v novém okně v původní velikosti bez úprav.


Přestože žijeme v době obrovského rozmachu informačních technologií, stále dokonalejších součástek i celých elektronických zařízení, zůstává hrozba BCI a TVI noční můrou jak amatérů vysílačů, tak jejich blízkých, někdy i vzdálenějších sousedů z řad rozhlasových a televizních koncesionářů, a to již od dob masovějšího rozšíření rozhlasu ve třicátých letech minulého století, televize pak v letech padesátých. Stejně jako před mnoha lety, i dnes často na pásmech zaslechneme: " ...musím končit, v televizi budou zprávy (fotbal, film, seriál), tak aby mi soused neshodil antény, nenatloukla mi XYL, atd..." Ani zdaleka tyto výroky nepronášejí jen uživatelé tzv. Big Guns s výkony řádu kW, ale i majitelé transceiverů, jejichž výkon nepřesahuje 100 Wattů, z dnešního pohledu téměř QRP.

Rád bych k řešení tohoto problému přispěl několika zkušenostmi ze své praxe jak radioamatérské, tak profesní z oblasti televizních antén a malých i velkých rozvodů TV signálu. Řeč bude o opatřeních proti rušení na přijímací straně. Právě tam se totiž dá vyřešit mnoho případů, kdy je amatér napadán zcela zbytečně jen proto, že ruší televizory připojené k něčemu, co se jen s největším sebezapřením dá nazvat anténou nebo domovním televizním rozvodem.

Nebudu se zabývat odrušováním vysílačů; na toto téma bylo již popsáno mnoho papíru a každý zájemce o něm najde v literatuře mnoho cenných informací. Jelikož dnes již mnoho amatérů používá továrních i amatérských zařízení, která většinou dosahují předepsaných parametrů, není tento problém tak ožehavý, jak by se na první pohled zdálo. Pokud i přesto dochází k rušení, musí si amatér být jist, že je na jeho straně vše v pořádku. Je dobře si ověřit, že vysílač opravdu vysílá jen žádaný signál, nikoli vějíř harmonických nebo spletrů. Pozor zejména na přemodulování, neseřízené ALC a přebuzené lineáry! Ručičky budíků omotané kolem zarážek by nás neměly přivádět k extázi nad úžasným výkonem, ale k zamyšlení, že něco není úplně v pořádku. Věnujme náležitou pozornost i pečlivému zemnění a propojení komponentů našeho zařízení, i takovým banalitám, jako jsou povolené nebo špatně zapájené konektory. Filtry musí opravdu filtrovat, kabely musí vodit, zesilovače zesilovat, nikoli kmitat! Nevhodná délka nebo špatná kvalita koaxiálního kabelu stejně jako nepřizpůsobené antény mohou naše často mnohatisícové investice degradovat na úroveň krystalky a sólooscilátoru. Naštěstí dnes existuje poměrně dostupná měřicí technika ve vlastnictví amatérů nebo firem a většinou je možno závady na vysílací straně snadno zjistit.

Bohužel i po uklidňujícím zjištění, že je na naší straně vše v pořádku, může přijít ledová sprcha v podobě rozžhaveného souseda a nejhorší, co můžeme udělat, je jeho verbální, nedejbože fyzická inzultace v naprosto lichém domnění, že jsme snad v právu. Nepomůže ani předstírání, že neexistujeme nebo výmluvy, že to vysílá někdo jiný. Nastává problém číslo dvě, komunikace s ublíženou stranou, neboť tam je právo, ať se nám to líbí nebo ne. Ač neradi, přiznejme si, že bohužel stále více lidí tráví většinu času u televizní obrazovky, podle ní si vytváří svůj nedotknutelný virtuální svět, jenž je námi, podivnými a ze stáda vybočujícími individui, bezohledně a nedemokraticky narušován.

Pokud rušíme sami sebe, je to problém čistě technický, tudíž odstranitelný. Trpí-li tím naše rodina, je to naše chyba a musíme si to v rodině vyřešit sami. Záleží jen na naší ohleduplnosti či hroší kůži.

U širšího okolí pak záleží na tom, zda chceme-li mít klid a bez omezení vysílat, nebo zda jsme od přírody bojovníci a zastáváme názor, že je naším posláním uchránit své bližní před škodlivým a nebezpečným působením sdělovacích prostředků na rozvoj jejich osobností.

Jak jsem již předeslal, první a nejdůležitější zásadou je otevřená, nic neskrývající a hlavně slušná komunikace s rušeným subjektem. Pokud naše rušení z jakéhokoli důvodu existuje, je třeba jej otevřeně přiznat, konzultovat společně projevy rušení, doby a intenzity atd. Je velmi užitečné se dohodnout na zapisování času poruch a následující konfrontaci s pečlivě vedeným staničním deníkem. Může se totiž stát, že existuje jiný zdroj rušení, než náš vysílač, a pak jsou tyto statistiky nedocenitelné. Samozřejmě toto všechno předpokládá vzájemné, oboustranně slušné jednání, včetně sousedovy spolupráce. Výjimkou nebývají ani finanční náklady, v extrémních případech dosahující i několika tisíců korun. A jak známo, o peníze jde vždy až v první řadě, a tak nastává další problém, kdo to zaplatí. Jestliže se obě strany dohodnou, je vše v pořádku. Někdy je lépe sousedovi uhradit alespoň část nákladů na rekonstrukci jeho TV systému, přestože rušíme televizi prokazatelně zapojenou proti všem myslitelným pravidlům. Vše záleží na místních podmínkách a vztazích. Pokud musíme přijatelným způsobem pacifikovat hulváta, čeká nás vynaložení obrovského úsilí, v některých případech je to nemožné a pak je každá rada drahá. V pořadí druhý za hulvátem je jinak slušný, leč nekompromisní soused s neochvějným názorem, že dokud amatér nezačal vysílat, on měl kvalitní signál, pěkný obraz bez rušení atd. Přestože tvrzení o kvalitním signálu je často velmi diskutabilní, přesvědčit takového člověka o naší pravdě vyžaduje vysokou školu diplomacie. V některých případech může pomoci nestranný prostředník, který ovšem o problému něco ví a hlavně se nenechá v žádném případě vyprovokovat k neuváženým výrokům. Takový postup mívá úspěch, pokud obě strany nejsou úplně zaslepeny nesmyslnými argumenty tak, že odmítají jakoukoli komunikaci s kýmkoli.

Díky podivné ekologické hysterii kolem mobilních telefonů, vydatně podporované některými neseriozními sdělovacími prostředky, vznikla i početná skupina lidí, jejichž myšlení se vrátilo do dob Prokopa Diviše, a nikdo jim za nic na světě nevymluví škodlivost jakéhokoli vysílání. Už sama anténa je velmi podezřelá a a když sousedovi přestanou snášet slepice a začnout hnít brambory, je to určitě tím zářením. Můžeme se jen modlit, aby i tato bublina brzy splaskla, jak tomu bylo i v případě TV vysílače Praha-Žižkov.

Stává se, že jedna ze zúčastněných stran přizve k řešení problému příslušné pracovníky ČTÚ. Je to postup nanejvýš chvályhodný, přestože nevede vždy ke stoprocentnímu úspěchu. Jednání ze strany ČTÚ je však naprosto korektní, nezaujaté a měření vždy vede k nalezení skutečných příčin a zdrojů rušení. To je ovšem jen jedna, příznivější stránka problému. V poslední době totiž dochází stále častěji ke zjištění, že rušení vzniká vinou nevhodně, neprofesionálně až lajdácky provedené instalace na straně televizního přijímače. Jestliže ČTÚ nebo kdokoli jiný kvalifikovaně konstatuje tuto příčinu rušení a majitel takto závadného systému ji uzná a je ochoten spolupracovat na jejím odstranění, máme téměř vyhráno a můžeme si dělat naději na neomezené a plnohodnotné vysílání s výkonem alespoň 750 W. To je téměř bezproblémová hranice; opravdový Big Gun už patří do jiné kategorie, než je běžné vysílání ze stálého QTH uprostřed civilizace.

Případný neúspěch právě uvedeného postupu má obvykle na svědomí rušením postižený soused, který odmítá připustit, že by na jeho straně mohla být chyba a zarputile trvá na tom, aby amatér okamžitě a trvale přestal vysílat. Má-li amatér opravdu smůlu, řeší jeho "případ" nejrůznější komise, obecní úřady, někdy i soud, případně jsou jeho antény i on sám terčem fyzické agrese. To všechno naprosto zbytečně, protože většinou stačí k nápravě pár korun a trochu slušnosti.

Pokusme se nyní shrnout podmínky pro dobrou odolnost televizních systémů vůči rušení krátkovlnným vysílačem, a obvyklé prohřešky, jichž se dopouštějí někteří technici, ať už z lajdáctví nebo z neznalosti některých zákonitostí.

Především sem patří zásady, které platí i pro vysílače: pečlivě provedená instalace od antén až po televizní přijímač, správné zemnění (někdy i galvanické oddělení zemí s různými potenciály), zcela nekompromisní vyloučení všech dvoulinek, symetrických filtrů, nestíněných rozbočovacích prvků typu PAC 11 a podobných, různých symetrizačních a transformačních prvků (kromě kvalitních typů, jež jsou součástí antén se skládanými dipóly), konektorů typu DIN (jednak bývají staré a "shnilé", jednak je málokdo umí opravdu kvalitně instalovat), a zejména je třeba velmi důsledně vyhodit všechny širokopásmové anténní a někde po domě se vyskytující podivné levné, rovněž širokopásmové zesilovače instalované uživatelem v blahé naději, že bude mít lepší signál. Opak je pravdou, většinou dosáhne šumu a moaré v obrazu, o velkém nebezpečí rušení nejen od amatérů ani nemluvě.


Nebude na škodu si nejprve osvěžit paměť některými možná zapomenutými, pro některé čtenáře novými výrazy, které se týkají oblasti příjmu rozhlasových a televizních signálů a jejich rozvodů pomocí prvků s impedancí 75 Ω.

BCI - rušení rozhlasu (z angl. Broadcast Interference)

TVI - rušení televize (z angl. Television Interference)

TVP - televizní přijímač

ITA - individuální televizní anténa. Přijímací TV systém s jednou nebo více anténami pro jeden nebo několik pozemských programů, instalovaný většinou v rodinném domku pro jeden i více TV přijímačů. Signály jednotlivých programů se vedou přímo do TVP, je-li jen jeden, nebo se rozbočují či zesilují pro sledování na více TVP. Nebezpečí rušení blízkým vysílačem je značné, zejména při příjmu slabých nebo velmi rozdílných úrovní signálu z různých směrů.

STA - společná televizní anténa. Televizní a rozhlasový systém pro více účastníků ve větších domech, kde se přijímané programy obvykle konvertují (převádí do jiných kanálů), zesilují a rozbočují do více domácností, jejichž počet může být malý, ale i několik desítek i stovek, podle velikosti domu. Takto je možno připojit i několik domů na jednu anténu. Teoretická možnost rušení je vzhledem k většímu počtu účastníků větší, než u ITA, opatření proti němu však vycházejí levněji. Rovněž konverze do jiných kanálů se při uvážlivé konfiguraci jeví jako příznivý činitel.

TKR - televizní kabelový rozvod

Velký TV-R systém, kde je na vhodném místě vybudována hlavní stanice pro příjem až několika desítek televizních a rozhlasových programů, odkud jsou jejich signály zesilovány a rozváděny na velké vzdálenosti od několika desítek metrů do mnoha kilometrů, podle použité technologie. Takto je možno zásobovat signálem celá města i větší regiony. Tyto systémy pak umožňují mnoho dalších služeb, např. telefon, internet, regulaci zásobování objektů teplem, zabezpečení, místní rozhlas atd. Jsou velmi nákladné a složité, poskytují však obcím a regionům obrovské informační možnosti.

Rušení amatérským ani jiným vysíláním se zde téměř nevyskytuje, a to ani při používání velkých výkonů.

Důvodem je velká vzdálenost vysílačů od přijímacích antén, dobré stínění celého TKR, jeho imunita vůči TVI se mnohonásobně zvyšuje použitím optických sítí. Navíc příjem pozemních TV vysílačů již slouží jen jako náhrada při výpadku satelitních signálů, takže není téměř co rušit. Rovněž pozemní přijem je řešen úzkopásmově, přes kvalitní kanálové filtry, což by mělo být samozřejmostí nejen u dobrých TKR.

Jedno nebezpečí však hrozí i zde. Pro přenos mnoha programů není možno vystačit s běžnými TV kanály v klasických televizních pásmech, a proto se kromě prvního pásma (pro TKR nepříliš výhodného, pro uživatele pásma 50 MHz zlý sen , je-li osazen 1.TV kanál) používají ještě tzv. speciální kanály. Jedná se zejména o kmitočtovou oblast 140-174 MHz pod III. TV pásmem. Zde může docházet k rušení pronikáním signálů stanic pohyblivé i amatérské služby.Rušení samozřejmě vznikne i v opačném směru, kdy jsou amatéři rušeni kabelovou televizí. Prozíravý a znalý projektant STA nebo TKR proto nikdy neosadí kanál SR5 či S6, jejichž kmitočty leží v amatérském pásmu 145 MHz., a vyhne se pokud možno i kanálu SR8 (166-174 MHz).

Satelitní anténa - poskytuje televizní a rozhlasové signály ve vysoké kvalitě prostřednictvím družicových transpondérů. O satelitní příjem lze rozšířit všechny druhy anténních systémů a někdy jsou jedinou možností, jak získat "koukatelný" obraz. Kromě TV Nova lze již všechny české programy přijímat pomocí satelitních přijímačů. Pokud se i zde vyskytne rušení, svědčí to o mimořádně špatně provedené instalaci systému. Tato anténa je tvořena parabolickým zrcadlem nebo jeho výsečí (ofset), v jehož ohnisku je umístěn konvertor z pásma 11 nebo 12 GHz na mezifrekvenci 850-2050 MHz, která je dále zpracována v mezifrekvenčním přijímači, receiveru. Konvertor je napájen z receiveru po koaxiálním kabelu.

Satelitní přijímač (receiver) - zpracovává signály přijaté konvertorem a převedené do mezifrekvenčního pásma. Vyrábí se mnoho typů více či méně komfortních. V dalším se budeme zabývat jen dopravou mezifrekvenčních signálů pro tyto receivery z konvertoru do účastnické zásuvky.

TV/SAT multipřepínač (z angl. Multiswitch) - zařízení, které umožňuje připojení všech televizních, satelitních a rozhlasových signálů ze všech instalovaných antén do dvou nebo více nezávislých účastnických zásuvek.Vyrábějí se pasivní (mají přiměřený útlum a slouží jen jako slučovače pro malý počet účastníků) nebo aktivní (napájené a zesilující), většinou umožňující nezávislé přepínání TV a SAT signálů, včetně volby polarizace a několika družic. S větším počtem účastníků prudce roste i jejich složitost a cena. Používají se v ITA nebo v malých STA do 12 účastníků.

Televizní anténa

V drtivé většině převažují antény typu Yagi, na druhém místě co do oblíbenosti je čtyřnásobný soufázový systém dipólů s reflektorem, nazývaný "síto" nebo "matrace". Jedná se o poměrně dobrou širokopásmovou anténu pokrývající čtvrté a páté TV pásmo. Bývá doplněna pasivní soustavou direktorů, které sice nejsou příliš účinné, ale nevadí. Druhým oblíbeným doplňkem je levný širokopásmový zesilovač nevalné úrovně, který častěji škodí, než pomůže. Největším nebezpečím je možnost jeho rozkmitání, což obvykle znamená pohromu pro přijímané signály nejen u majitele této antény, ale rušení v okruhu i několika čtverečních kilometrů. Bydlí-li v takto postižené oblasti radioamatér, obrátí se spravedlivý hněv postižené divácké obce stoprocentně proti němu.

V poslední době se objevují rovněž širokopásmové logaritmicko-periodické antény. V souladu s fyzikálními zákony nemají větší zisk, než odpovídající antény typu YAGI, bývají však inteligentně mechanicky řešeny, nevyžadují symetrizační člen a v průměrných podmínkách TV příjmu plně vyhovují.

Symetrizační a transformační člen - tuto důležitou součástku dodávají snad všichni výrobci ke každé symetricky napájené anténě, takže ji většinou kupujeme samostatně jen na opravy. Člen je nutno použít tam, kde je anténa se symetrickým dipólem o impedanci 300 Ω napájena 75 Ω koaxiálním kabelem. Vyrábí se v mnoha provedeních, většinou pro I-III.TV pásmo s drátovými vývody pro dipól a pro IV-V.TV pásmo ve formě leptaných meandrů na destičce s plošnými spoji. Zde musíme dát pozor, aby rozteče dutých nýtů, které u tohoto provedení zajišťují připojení k dipólu, odpovídaly roztečím šroubů na dipólu. Bez komplikací nelze třeba symetrizační člen od antény Yagi výrobce Kovoplast namontovat na anténu typu "síto", kde jsou tyto rozteče větší. Drátové vývody se u členů pro IV-V. pásmo vyskytují už jen na starších typech.

Duchy

Jedná se o jev známý snad všem, tj. dvojitý i vícenásobný obraz, který není způsoben alkoholickým ani drogovým opojením, nýbrž odrazem signálu od okolních vodivých objektů nebo terénních útvarů.Anténa pak jednou zachytí signál správně, odražený pak s posunutou fází a výsledkem na obrazovce je dvojitý obrys lidí či předmětů. Druhý obrys je od původního více nebo méně vzdálen, právě v závislosti na velikosti fázového posunu. Ve vyjímečných případech může být odražený signál užitečný, není-li jiná možnost příjmu signálu ze směru od vysílače.

Druhou příčinou vzniku duchů jsou odrazy na nepřizpůsobeném vedení. K tomu může dojít nesprávným použitím nebo montáží symetrizačních členů, konektorů, špatným spojováním kabelů, použitím různých nepřizpůsobených pseudozesilovačů a rozbočovačů, nebo jen stárnutím a korozí, možností je mnoho a lokalizace podobných závad bývá někdy velmi obtížná.

Anténní předzesilovač

Bývá umístěn přímo na anténě nebo v její těsné blízkosti.

  • širokopásmový: většinou pokrývá všechna TV pásma od 50 do 860 MHz,
  • pásmový: zesiluje kmitočty jednoho pásma, např. pro III.TV. pásmo je to 174-230 MHz, pro IV. a V.TV pásmo 470 - 860 MHz,
  • kanálový:ladí se pouze na střed vybraného TV kanálu, zvlnění v propustném pásmu bývá 0,5-1 dB, šířka propouštěného pásma pro pokles 3 dB je cca 10 MHz.

Domovní zesilovač - slouží k zesílení přijímaných signálů po jejich předchozím zpracování a průchodu pasivními prvky. Nahrazuje ztráty způsobené útlumem filtrů, kabelů, televizních zásuvek a dalších pasivních prvků, pokud jsou použity. Zisk zesilovače bývá 20-35 dB. Je širokopásmový, pracuje v rozsahu 50-860 MHz. Některé domovní zesilovače určené pro ITA mívají samostatné vstupy pro každé televizní pásmo, zvláštní vstup bývá i pro rozhlasové pásmo FM .Jsou opatřeny pásmovými propustmi a slučovačem, někdy mívají dva samostatné výstupy a možnost napájení anténního předzesilovače přes kterýkoli vstupní konektor podle potřeby.

Napájecí výhybka - používá se zejména pro napájení anténních, ale i jiných zesilovačů po koaxiálním kabelu. Slouží rovněž k napájení satelitních konvertorů. Běžně bývá zabudována v satelitních přijímačích, rovněž v některých domovních zesilovačích, někdy je zapojena jako samostatný modul. Kvalita provedení bývá různá. Odstrašujícím příkladem je výhybka, integrovaná v síťovém adaptéru pro napájení anténního zesilovače, opatřená konektorem DIN pro připojení do TVP a šroubkem pro připojení kabelu vedoucího k anténě. Ve spojení se širokopásmovým zesilovačem v již zmíněné anténě "síto (matrace)", představuje mimořádně výživný zdroj možných poruch. Velmi často se stane, že širokopásmový zesilovač v některých anténách kmitá, takže systém pak vydatně ruší sám sebe, neboť amplituda vlastních kmitů zesilovače dosahuje hodnot až o 50 dBµVětších, než žádaný signál. Zde si dovolím zmínit u laické veřejnosti oblíbenou, levnou a tudíž hojně prodávanou "matraci" polské provenience se širokopásmovým zesilovačem. Už při pouhé zmínce o ní vstávají vlasy na hlavě anténářům i pracovníkům ČTÚ. U síťových adaptérů někdy zakmitává stabilizátor 78L12 vinou špatného blokování vstupu a výstupu, což se projeví zhoršeným obrazem (moaré) na některých kanálech.

Televizní pásmo - spektrum kmitočtů přidělených pro TV vysílače. V ČR je pro TV vysílání využíváno 5 televizních pásem v kmitočtové oblasti mezi 48 až 860 MHz a rozhlasové pásmo FM 88-108 MHz. TV kanály a kmitočty přidělené TV a FM vysílačům lze najít na internetových stránkách ČTÚ.

Televizní kanál - spektrum kmitočtů, které zabírá úplný modulovaný signál jednoho TV vysílače. Obsahuje zejména: Obrazovou nosnou, zvukovou nosnou, synchronizační puls, barvonosný kmitočet a úplný obrazový signál. Šířka kanálu v normě D/K je 8 MHz, v normě B/G pak 7 MHz.

Nosná obrazu - je položena vždy 1,25 MHz od začátku TV kanálu a je amplitudově modulována obrazovým signálem.

Nosná zvuku - vysílá se 6,5 MHz v TV normě D/K nebo 5,5 MHz v normě B/G nad nosnou obrazu a je modulována kmitočtovým zdvihem ± 50 kHz . Její úroveň je 13 dB pod úrovní obrazové nosné. Stanice se stereofonním zvukem vysílají těsně nad ní další nosnou, potlačenou o 20 dBµVůči nosné obrazu.

Televizní normy - je jich mnoho, liší se různým kmitočtovým odstupem nosných a způsobem tvorby obrazového signálu. V ČR jsou používány již uvedené normy D/K a B/G. České TV vysílače vysílají v normě PAL D/K. Vedle toho se používá norma B/G v kabelových systémech a při příjmu televizí našich západních sousedů v příhraničních oblastech. Všechny moderní TVP umožňují příjem obou norem, které se v přijímači přepínají automaticky.

Úroveň signálu - v televizních rozvodech se většinou její hodnota měří a udává v jednotkách dBµV, tj. v decibelech nad napěťovou úrovní 1 mikrovolt, která je vztažena k impedanci 75 Ω.

Zisk - hodnota uváděná u aktivních prvků, především zesilovačů a měničů. Měří a udává se v decibelech (dB).

Útlum (ztráta) - měří a udává se rovněž v dB u pasivních prvků, mezi něž patří zejména :

Koaxiální kabely - v TV praxi se používají téměř výhradně kabely o jmenovité impedanci 75 Ω. Jejich provedení a cena bývají různé, v závislosti na jejich určení a kvalitě, kolem 10 Kč/m. Zde se nevyplatí příliš šetřit, dbáme na dobré stínění. Většina kvalitních kabelů má pod opletením ještě hliníkovou folii. Jelikož v dnešní době se vyrábí téměř veškeré aktivní i pasivní prvky TV rozvodů osazené pouze konektory typu F, nelze použít kabelů s vnitřním krouceným vodičem (licnou), ale s tuhým drátem, který u těchto typů bývá ocelový a poměděný, u kvalitnějších kabelů měděný. Každý výrobce udává u kabelů útlum v dB na 100m pro různé kmitočty, který je zapotřebí brát v úvahu při návrhu domovních rozvodů.

Konektory - jelikož všechny moderní prvky TV rozvodů jsou ukončeny konektory F se závitem, i na všechny průměry koaxiálních kabelů existují odpovídající konektory. Tyto konektory typu F (do průměru 7 mm) nemají středový kolík, ten je nahrazen vnitřním vodičem kabelu. Jejich montáž je snadná a rychlá, na kabel se šroubují nebo lisují speciálními kleštěmi (krimpovací kleště).

Kanálové nebo pásmové propusti a zádrže - jejich návrh a výroba je obtížná, nemáme-li potřebné přístrojové vybavení. Někde se tyto prvky prodávají již naladěné na kmitočty obvyklé v dané oblasti, např. v Praze je k dostání filtr/slučovač pro čtyři kanály vysílače Žižkov, tj.pro 24, 37, 41 a 51. TV kanál. Někdy se podaří podobné dostupné prvky s větším či menším úspěchem přeladit na jiné, samozřejmě blízké kanály. Při zodpovědném návrhu systému patří tyto díly k nejúčinnějším odrušovacím prvkům. Ceny bývají velmi rozdílné, podle nároků na jejich složitost a provedení.

Pasivní slučovače nebo rozbočovače (z angl. Splitter)

Důležitý prvek všech TV rozvodů. Slouží ke sloučení nebo rozbočení dvou nebo více signálů, jejich typů je obrovské množství. Vyrábějí se dvojité až 16-násobné. Jejich nejdůležitějším parametrem je průchozí útlum, s nímž je nutno počítat při návrhu systému. Je vždy uveden na štítku této součástky. U dvojitých je to obvykle 3,5 dB, u vícenásobných záleží na počtu výstupů, např. čtyřnásobný slučovač má mezi vstupem a výstupy útlum 7 dB. Z dalších parametrů uveďme útlum mezi výstupy cca 40 dB a tlumení stíněním, u dobrých prvků dosahujícího až 100 dB. Zapojení využívá techniku směrových vedení, konektory jsou výhradně typu F. Zásadně se vyhněme starým slučovačům z produkce TESLA, jež bývají nestíněné, koaxiální kabely se u nich připojují pomocí třmenů a šroubku; konektorům typu DIN, stejně jako různým odporovým pseudoslučovačům, které většinou nefungují vůbec, nebo se jejich výstupy silně ovlivňují.

Slučovač nebo rozbočovač jsou dva různé názvy pro jednu součástku. Jejich vnitřní zapojení je stejné, název získají podle místa, kde jsou v systému použity.

Pasivní odbočovače (z angl. Tap)

Neméně důležitá součást TV rozvodů. Na první pohled se od rozbočovače neliší, při pohledu na štítek však zjistíme zásadní rozdíly. Odbočovač má vždy jen jeden vstup (IN)a jeden výstup (OUT), mezi nimi lze naměřit průchozí útlum, u jednoduchých odbočovačů kolem 2 dB. Další konektory jsou označeny výrazem TAP. Jedná se o výstupy s odbočným útlumem, který bývá 3 až 30 dB. Vyrábí se mnoho variant jednoduchých až asi dvanáctinásobných odbočovačů, s různými odbočnými útlumy. Název tohoto prvku vyplývá z počtu výstupů označených TAP. Jednoduchý odbočovač má vstup (IN), výstup (OUT) a jeden konektor TAP. Dvojitý má vstup IN, výstup OUT a dvakrát TAP. Čtyřnásobný obsahuje IN, OUT, a čtyři konektory TAP, atd...

Na rozdíl od slučovačů nelze zaměnit vstup a výstup. Konektory označené TAP jsou vždy výstupy a odbočný útlum u nich uvedený je vztažen ke vstupu IN. Průchozí útlum IN-OUT se zvyšuje s počtem odbočných výstupů TAP. U vícenásobných odbočovačů se někdy používají rozdílné odbočné útlumy, například pro rozvádění signálu do kabelů různých délek, a tedy i s různými útlumy na nich. Odbočné útlumy jsou rovněž uváděny na štítku každého odbočovače. Vícenásobný odbočovač lze nahradit příslušným počtem odbočovačů jednoduchých.

Běžné pasivní prvky TV rozvodů většinou neumožňují průchod napájecího napětí pro dálkové napájení zesilovačů a jiných zařízení po koaxiálním kabelu. Tento požadavek je nutno řešit napájecími výhybkami nebo prvky, které tyto výhybky obsahují (Power Pass).

Zakončovací odpor (terminátor)

Jednoduchá ale důležitá součást všech TV rozvodů. Jedná se o obyčejný rezistor hodnoty 75 Ω, kterým je nutno zakončit všechny nepoužité výstupy pasivních i aktivních prvků TV rozvodu. Pro tyto účely se vyrábí v provedení F (pro starší systémy i v provedení IEC), kde se našroubuje na nezapojený konektor. Pozor na prvky, jimiž prochází napájecí napětí pro zesilovače, tam je nutno použít terminátoru s oddělovacím kondenzátorem. Ten je rovněž běžně k dostání.

Pokud tato zakončení zanedbáme, hrozí vznik odrazů na vedení. To má za následek viditelné "duchy", někdy i moaré na obrazovce, u zesilovačů může dojít i k jejich rozkmitání a vlastnímu rušení celého systému.

Náklonový člen - jak napovídá již název, jedná se o pasivní prvek sloužící k naklonění amplitudově-kmitočtové charakteristiky (AFCH). Používá se k vyrovnání útlumu koaxiálních kabelů tak, že se jejich vřazením do kabelu zvýší útlum trasy na nižších kmitočtech TV pásma, zejména v oblasti 47 - 450 MHz. Dosáhneme tak rovnoměrného přenosu všech signálů, se stejnou úrovní. Propustná křivka těchto prvků musí mít lineární průběh se snižujícím se útlumem směrem k vyšším kmitočtům, tedy opačně, než je tomu u koaxiálních kabelů. Vyrábějí se jako samostatné díly s pevným nebo proměnným náklonem až do 20 dB a opatřené konektory, nebo bývají součástí moderních domovních a trasových zesilovačů.

Účastnická zásuvka

Pasivní prvek, zapojený na konci celého TV-R systému, do něhož se pomocí účastnického kabelu připojují televizní nebo rozhlasové přijímače. Zásuvka je elektrickým ekvivalentem dvojitého odbočovače, má rovněž definovaný průchozí a odbočný útlum, útlum ve zpětném směru a útlum stíněním. V běžných bytových rozvodech se montuje pod omítku do elektrikářské krabice, podle potřeby i na zeď za použití plastových krabiček k tomu účelu vyráběných a dodávaných včetně bižuterie, jako jsou šroubky a vruty, podkladové rámečky, víčka apod.

Běžné TV-R zásuvky obsahují dva konektory DIN: vidlici pro TVP a zásuvku pro připojení FM přijímače. Vyrábějí se ve dvou provedeních.

Koncová zásuvka má pouze vstup, kabel je přiveden pod kovovou odklápěcí krytku, kterou je jeho opletení přitaženo k tělesu zásuvky. Vnitřní vodič kabelu je zajištěn šroubkem, rovněž pod touto krytkou, a označeným písmeny IN.

Průchozí zásuvka má i výstup, označený OUT, a kabel pro dalšího účastníka se připojí stejným způsobem, jako kabel IN. Nesmí se zaměnit, záměna má za následek odrazy a zeslabení signálu u účastníka na straně výstupu. Od koncové zásuvky ji poznáme podle dvou šroubků, které uvidíme po odklopení stínicí krytky.

Satelitní zásuvka obsahuje ještě třetí konektor typu F, kam se připojuje satelitní přijímač (receiver). Je řešena převážně jako koncová. Připojuje se jedním kabelem do zařízení zvaného multipřepínač, který je součástí rozvodu a propojuje všechny instalované antény, včetně satelitní (parabola).

Účastnická šňůra je spíše laické označení pro kabel, který přivádí televizní nebo rozhlasový signál z účastnické zásuvky do koncového zařízení. Používají se i k vysokofrekvenčnímu propojení audiovizuálního řetězce v bytě. Tyto kabely jsou běžně k dostání v různých délkách, jejich konce jsou osazeny jednou vidlicí a jednou zásuvkou DIN. Jejich kvalita bývá různá, někdy nemívají příliš dobré stínění. S příliš častou manipulací se jejich vlastnosti rychle zhoršují a je nutno je čas od času vyměnit. Zde se nevyplatí šetřit. Neprofesionální oprava může způsobit víc starostí, než výdaj kolem 100 Kč za nový kabel.

Koaxiální spojky a přechodky - jejich dostatek a velký výběr je dnes samozřejmostí, a teoreticky můžeme propojit cokoli s čímkoli. V televizních rozvodech je lépe použít spolehlivější provedení F před starším DIN.

Útlumové články (atenuátory) bývají součástí různých prvků TV rozvodu, převážně zesilovačů, kde slouží k nastavení zisku. Vyrábějí se i jako samostatné moduly s konektory. Používají se k vyrovnání signálových úrovní v různých místech rozvodů. Mohou být pevné s daným útlumem, nebo proměnné v rozsahu 10 nebo 20 dB. Některé typy proměnných atenuátorů umožňují tzv. by-pass pro napájecí napětí, jestliže potřebujeme nepřerušené napájení po kabelu současně s regulací úrovně. Všechny atenuátory pro TV rozvody mají na vstupu i výstupu impedanci 75 Ω. Jejich použití je třeba vždy pečlivě uvážit, abychom zbytečně nevnášeli do systému šum.


Montáž účastnické zásuvky

je natolik klíčovým momentem instalace každého TV rozvodu, že považuji za nutné se zmínit o častých chybách, kterých se dopouštějí jak amatérští technici, tak i mnozí "profesionálové".

  1. Výběr zásuvky. Existuje mnoho výrobků, některé velmi špatné.V našich obchodech lze koupit i zásuvku, kde je pro připojení koaxiálního kabelu použita elektrikářská "čokoláda"! Montáž tohoto zázraku rozhodně není pro slabší povahy. I když neplatí stoprocentně, že vzhled výrobku zaručuje kvalitu, u TV zásuvek máme naději, že zásuvka dobře vyhlížející bude fungovat. Při výběru se zaměříme na robustnější provedení (těleso zásuvky je vyrobeno technologií tlakového lití, nikoli z pocínovaného plechu) a na provedení přípojných míst pro kabely. Elektrické vlastnosti bývají u většiny výrobců stejné, pro nás je při nákupu důležité použití (koncová nebo průchozí) a odbočný útlum zásuvky.
    Průchozí zásuvku je možno použít i jako koncovou, nesmíme však zapomenout na zakončení výstupu odporem 75 Ω. Speciální rezistory pro tento účel se rovněž vyrábějí a každý slušný obchod s tímto materiálem by je měl mít. Takový obchod ovšem má i koncové zásuvky.
  2. Výběr a montáž kabelu. Můžeme-li výběr ovlivnit, volíme kabel pro vnitřní montáž o průměru 5 mm s PE dielektrikem, které se tak snadno nepromáčkne při stažení stínicím krytem zásuvky. Použití kabelu s pěnovým dielektrikem sice ničemu neodporuje, je však nutno dávat větší pozor na jeho poškození. Příprava konce kabelu je velmi důležitá. Je nutno dbát na dostatečnou zásobu opletení, abychom dosáhli dobrého kontaktu se stínicím krytem po jeho dotažení. Přiměřená musí být i délka dielektrika před odizolovaným vnitřním vodičem. Dielektrikum by mělo sahat až k zajišťovacímu šroubku.

K nejčastějším chybám při montáži kabelu patří zapomenutý drátek z opletení, který se omotá kolem vnitřního vodiče. Takový zkrat se lehce přehlédne. Naříznutí vnitřního vodiče je zase příčinou jeho ulomení, když to nejméně čekáme. Snad nejhorším a velmi častým prohřeškem je příliš krátký kabel, vedoucí z krabice nebo ze zdi. Toho se dopouštějí právě největší pečlivkové ve snaze o dokonalost a v samolibé víře v nesmrtelnost jejich díla. Pak stačí jediná nutná demontáž vadné zásuvky a neštěstí je hotovo. Téměř vždy je nutno znovu upravit konec kabelu, což znamená jeho další zkrácení. Taháme za kabel, Murphyho zákon pracuje, kabel se samozřejmě přetrhne a o nás se pokouší mrtvice. Díky vlastnímu nebo cizímu lajdáctví následuje zedničina a nastavování nebo výměna kabelu. Máme-li obzvláštní smůlu, většinou v paneláku, je kabel někde ve zdi skřípnutý, trubka není průchozí a podobně, čeká nás operace i v jiných oborech zvaná by-pass. Přitom by stačilo při původní montáži nechat 10 - 15 cm kabelu jako rezervu na opravy. To se vždy do krabice vejde.

Pokud sami připravujeme montáž krabice do zdi, je nutné, aby okraj krabice byl ve stejné úrovni, jako omítka, krabici nesmíme ani zapustit, ani nechat vyčnívat přes okraj. Důvod je prostý. Vyčnívá-li krabice přes omítku, mezi víčkem zásuvky a omítkou je nevzhledná mezera. Zapustíme-li krabici příliš, víčko zásuvky nepřišroubujeme, protože to zkrátka nejde. Dáme-li delší šroubek, víčko stejně nesedí, konektory zásuvky jsou hluboko a mají špatný kontakt.

Většina současných zásuvek má na boku montážní rozpěrky, kterými je možno zásuvku připevnit tak, že se po utažení jejich šroubů opřou o bok krabice. Tento způsob připevnění se ukázal jako velmi nespolehlivý a málokdy je zásuvka rovně. Použijme raději druhý způsob montáže připevněním dvěma šrouby za přírubu zásuvky.

Montáž zásuvky na zeď nebo na dřevo je jednodušší, pokud nezanedbáme přípravu a podkladovou krabičku nepřipevníme lajdácky. I použití hmoždinek nebo vrutů vyžaduje jistou pečlivost, jinak nám za čas zásuvka i s krabičkou visí na kabelu.

Místo klasické zásuvky, pokud nemáme satelitní příjem, lze použít jednoduchý odbočovač. TVP připojíme do konektoru TAP, přívodní kabel samozřejmě do konektoru IN a výstup OUT zakončíme terminátorem. Nezapojujme kabel přímo do TVP. To je omluvitelné pouze tehdy, máme-li jedinou anténu a jediný připojený přijímač.


Montáž konektorů a spojování kabelů

je nejčastější a zároveň nejpodceňovanější činností při propojování prvků rozvodu, vzniká zde nejvíce závad. Opravdu málokdo umí dobře osadit kabel konektorem DIN, proto je lépe je vůbec nepoužívat a v nových rozvodech i při opravách používat zásadně prvky s konektory F, které se kromě spolehlivosti vyznačují velmi snadnou montáží. Tam, kde není vyhnutí, použijeme na kabel konektor F, a na něj našroubujeme přechodkou F-DIN. Cenový rozdíl není neúnosný a spolehlivost je mnohem větší.

Ideálními konektory pro montáž na kabel 75 Ω jsou krimpovací (lisovací) konektory.Vyrábějí se pro všechny existující kabely o průměrech od 3,6 do asi 11 mm. Jejich montáž však vyžaduje použití speciálních kleští v cenách 500 - 1.500 Kč a vyplatí se jen pro velké množství konektorů, stejně jako pořízení nastavitelného "ořezávátka" na kabely, jímž odizolujeme konec kabelu během několika sekund. Pro amatéra tedy tento postup není, ale rozhodně se vyplatí zapřemýšlet, zda se v našem okolí nenajde anténář disponující těmito nástroji. Lisování těchto konektorů kombinačkami znamená vždy jen jejich zničení.

Pro "ruční" montáž se vyrábějí konektory k našroubování na kabel. I zde platí striktní pravidlo o použití správného konektoru na daný průměr kabelu. Pokud se snažíme to nějak nabastlit, vždy vyrobíme nedokonalý a nespolehlivý spoj.

I při použití správného konektoru dělá mnoho lidí zcela zásadní chybu: přehrnou stínicí opletení kabelu přes vnější izolaci a přes něj našroubují vnitřní závit konektoru. Výsledkem je roztrhání tohoto opletení a zhoršené stínění. Na dráty vyčnívající z konektoru také není dvakrát příjemný pohled.

Jeden z možných postupů je tento (obr.1): Odizolujeme si přibližně 3 - 4 cm stínění, u hustšího opletení méně. Rozpleteme, rozdělíme na dvě poloviny a každou stočíme do licny. Pokud má kabel pod pletenou "punčoškou" ještě hliníkovou nebo měděnou folii, odstraníme ji až k punčošce. Dvě vzniklé licny obtočíme kolem dielektrika tak, aby vytvořily jakousi přírubu nepatrně většího průměru, než je vnější izolace kabelu. Dielektrikum ořízneme tak, aby vyčnívalo z kabelu asi 1 mm za obtočenou licnou. Pozorně zkontrolujeme, zda se nějaký drátek z opletení nedostal do styku s vnitřním vodiče1m. Stává se to velmi často! Poté našroubujeme konektor vnitřním hrubým závitem na vnější plášť kabelu. Dotáhneme jej silou, aby se předtím připravené stočené stínění řádně přitisklo na vnitřní osazení, které následuje za závitem. Nakonec odštípneme vnitřní vodič tak, aby přesahoval asi 4 - 5 mm přes okraj konektoru. Nezkracujte tento drát víc. Sice dojde k propojení, ale nemáme jistotu, zejména u slabších kabelů. Oříznuté dielektrikum by mělo končit u plošky, kterou vidíme na vnitřní straně převlečné matice za jemným závitem.

Takto jsme získali F konektor-vidlici, jejíž živý vodič tvoří vnitřní vodič(drát) kabelu, stíněním je otočná příruba konektoru s vnitřním závitem M9x0,75 mm, který našroubujeme na protější konektor-zásuvku.

Přestože našroubování konektoru na jeho protějšek vypadá jako triviální záležitost, je třeba dát pozor na dvě věci. Za prvé si musíme být jisti, že vnitřní vodič proniknul (nikoli se jen opřel!) do kleštiny v protějšku. K tomu slouží právě těch 4 - 5 mm, které jsme nechali přečnívat přes okraj. Při mírném tlaku snadno zjistíme, že vodič ještě před našroubováním příruby opravdu zapadl do kleštiny. Zejména u slabších kabelů hrozí ohnutí vodiče. Pokud nemůžeme překonat odpor kleštiny, pomůžeme si tvrdou jehlou nebo obráceným vrtáčkem o průměru 1 mm, abychom ji "zbavili panenství". Za druhé je třeba dávat pozor, abychom konektor násilím nešroubovali přes závit. Dochází k tomu kupodivu často a někdy je docela obtížné se do závitu trefit. Üspěšně zapojený konektor musí být ploškou na vnitřní straně převlečné matice opřený o protikus a po dotažení se jeho tělo našroubované na kabelu nesmí viklat. Po skončené montáži musí být samozřejmostí přiměřené utažení všech konektorů (nikoli "na krev"), pokud možno nikoli kleštěmi, ale stranovým klíčem č.11.

Obr.1 Montáž šroubovacího konektoru F na kabel

Pomocí konektorů F lze elegantně spojovat různě dlouhé úseky i různé průměry kabelů o stejné impedanci, neboť existují oboustranné spojky zásuvka - zásuvka, do nichž se konce kabelů opatřené F-konektory pohodlně zašroubují. Přesto je lépe používat spojek co nejméně a kde je to možné, raději vyměnit celý kabel, zejména starý. Každá spojka totiž znamená dva další spoje přispívající ke snížení spolehlivosti.

Mimochodem, tyto konektory lze použít i v amatérských konstrukcích, kde není na závadu jejich jmenovitá impedance 75 Ω. Vyrábějí se i v provedení do panelu a na rozdíl od BNC jsou mnohem levnější. Nejsou vhodné pro časté rozpojování, ani pro velké výkony. Domnívám se však, že vyhoví pro mnoho aplikací do 30 MHz, dokonce i na kabelu RG58, kde je ovšem nutno předem pocínovat vnitřní vodič, tvořený kroucenou licnou. Páni techničtí estéti a exaktní impedanční přizpůsobovači mi snad předchozí větu laskavě prominou.


Ukažme si na několika příkladech ITA a jednodušších STA, jak je možno řešit přijímací televizní a FM rozhlasové systémy s ohledem na možnost jejich (ne)rušení blízkým amatérským vysílačem. Pro zjednodušení předpokládejme, že náš systém končí účastnickou zásuvkou. Výčet a popis možných problémů při odrušování jednotlivých typů TVP, videorekordérů a dalších dílů bytových sestav se již vymyká možnostem tohoto článku a vydal by na hodně silnou knihu. Proto se v závěru zmíním jen stručně o propojení nejobvyklejších používaných zařízení.

Můžeme jen závidět šťastlivcům, kteří bydlí v domě s dobře instalovaným TKR. Tam je možno se omezit snad jen na jejich vlastní přijímací sestavu, a to jen pokud ji mají těsně vedle vysílacího zařízení. Většinou stačí dobře stíněná účastnická šňůra. Případné rušení je velmi individuální záležitostí a asi nelze dát všeobecně platící návod k nápravě.

Ve všech systémech ITA a STA platí zcela nekompromisně dvě základní pravidla:

  1. Na anténní konektor všech přijímačů musí přijít signály o dostatečné úrovni. Dostatečnou úrovní se s hlediska kvality televizního signálu rozumí úroveň obrazové nosné 60-80 dBµV. Při menších hodnotách než asi 55 dBµV (podle citlivosti TVP) se již objevuje šum v obrazu (zrno), při hodnotách přes 80 dBµV dochází k přebuzení vstupních a synchronizačních obvodů TVP a obraz se začíná trhat, při příjmu více silných signálů dochází ke křížové modulaci.Opět záleží na typu TVP, některým se nelíbí již 75 dBµV, jiné snesou i 90. Vzhledem k možnosti rušení blízkým vysílačem je lépe udržovat úrovně vyšší, okolo 75 dBµV. Bude-li nutno signály zeslabovat, je nejlépe zapojit atenuátor až před TVP nebo použít zásuvku s větším odbočným útlumem.
  2. Je-li přijímaných signálů více než jeden, musí být jejich úroveň pokud možno stejná. Zde záleží na počtu a druhu přijímaných programů. Přijímáme-li jen 2 až 4 signály kmitočtově vzdálené, nevadí rozdíl ani 10 a více dB. Jedná-li se již o STA nebo TKR s mnoha programy, nesmí se úrovně signálů v rozvodu lišit o více než 2 dB. S ohledem na eliminaci rušení se však budeme snažit o co nejmenší rozdíly i u malého počtu programů. Pokud jde o rozhlasové signály FM vedené v jednom kabelu s televizními, jejich úroveň nosné vlny má být potlačena asi o 10 dB vůči nosným TV obrazu. Protože v FM pásmu však bývají síly signálů velmi rozdílné a v jednoduchých systémech se zesiluje celé pásmo FM, nastavujeme úroveň nejsilnějšího signálu o 10 dB menší než nosné TV obrazu. Někdy to nebývá jednoduché, bydlíme-li v blízkosti silného FM vysílače. Pak může pomoci kvalitní odlaďovač, zapojený na vstupu domovního nebo pásmového zesilovače. Někteří výrobci zesilovačů s touto možností počítají a osazují je jedním nebo dvěma odlaďovači, kterými lze silný místní signál zeslabit.

Měření signálových úrovní

je první a nesmírně důležitý krok před zahájením jakékoli činnosti v oblasti televizního příjmu.

U starších systémů tím získáme rychlou informaci o jejich stavu, ještě než začneme cokoli demontovat a upravovat. Měříme a poznamenáme si (máme-li možnost) kmitočty a úrovně obrazových i zvukových nosných, jakož i úrovně FM signálů, pokud jsou ve společném rozvodu s TV. Důležitá měřicí místa jsou antény (měříme na konektoru anténního svodu), výstupy anténních předzesilovačů, vstupy a výstupy měničů, všech dalších zesilovačů, výstupy do jednotlivých větví rozvodu a výstupy účastnických zásuvek.

V případě plánování nového rozvodu měříme všechny přijímané signály v místě předpokládané montáže antén. Práci nám velmi usnadní aktuální přehled TV a FM vysílačů, který najdeme na internetových stránkách ČTÚ nebo na teletextových stránkách jednotlivých televizí. Měříme pokud možno na všech TV kanálech, protože ne vždy dostaneme nejlepší signál z nejbližšího vysílače. Často zažijeme velké překvapení, když najdeme dobrý signál ze směru, odkud bychom jej vůbec nečekali. To se přihodilo například v Pardubicích. Vysílač ČT1 a ČT2 Krásné, 26 km od měřeného místa a platící na Pardubicku za místní stanici, měl v měřeném místě rozbitý signál s mnoha odrazy, zatímco vysílač na Černé hoře v Krkonoších vzdálený 70 km produkoval o něco slabší, ale velmi čistý a kvalitní obraz na obou programech.

Jako měřicí anténa vyhovuje krátká Yagi pro 3., případně 1.pásmo, a síto TVA 21-60 nebo LPA pro 4. a 5.TV pásmo. Antény (kromě LPA) samozřejmě opatříme symetrizačnímy členy a dostatečně dlouhými kabely. Žádné zesilovače! Na každém kanálu protočíme anténu o 360 stupňů a budeme se zajímat i o odražené a cizí signály. Naměřené hodnoty zapíšeme do tabulky pro pozdější vyhodnocení.

Po kvalitním měření se zkušebními anténami můžeme téměř se 100 % úspěchem navrhnout přijímací systém, který bude skutečně pracovat s vypočítanými úrovněmi až po účastnickou zásuvku.

K vlastnímu měření je nejlépe použít některého ze speciálních měřičů TV úrovně. Neobsahuje-li použitý měřič obrazový monitor, je dobře měření zkontrolovat i vizuálně pomocí dobrého, pokud možno barevného televizoru. Pro amatéra je měřič většinou nedostupný, ale je to běžné vybavení televizních servisů i soukromníků, kteří se zabývají stavbou TV antén a rozvodů. Občas se dá vypůjčit, téměř vždy je možno si měření objednat. Rozhodně se vyplatí dát 300 - 500 korun za kvalitní měření, než ztrácet čas duchařením, které vede k úspěchu jen v případě mimořádné přízně televizního božstva.

Již namontované antény se dají dosměrovat pomocí obyčejného televizoru, do jehož anténního konektoru zapojíme proměnný atenuátor s takovým útlumem, abychom obraz nastavili do "zrna". Natáčením antény na minimální zrnění (šum) nastavíme nejlepší signál. Pokud bude v obrazu šum i po odstranění atenuátoru, je nutno použít anténní předzesilovač. Jestliže se obraz začne trhat, je signál pravděpodobně příliš silný a je nutno jej zeslabit.


Praktická realizace ITA a STA

Před návrhem našeho systému si musíme ujasnit naše požadavky na něj, co chceme přijímat, kam všude chceme přijaté signály dopravit , jaké antény k tomu potřebujeme. Tyto požadavky společně s výsledky výše popsaných měření pak konfrontujeme s místními podmínkami danými především vlastnickými vztahy k dotčeným objektům, sousedskými vztahy, posléze pak s našimi technickými a finančními možnostmi. Z těchto úvah nakonec vyjde většinou přijatelný kompromis a zejména dva důležité údaje.

Prvním jsou předpokládané úrovně signálů z jednotlivých antén, které získáme předchozím měřením. Nebude na škodu počítat s hodnotami získanými z měřicí antény. Jsou to hodnoty minimální, které můžeme později zlepšit použitím ziskovějších antén. V každém případě máme jistou malou rezervu, která není nikdy na škodu.

Druhým údajem je konkrétní úroveň všech signálů na výstupu účastnické zásuvky. Ta je předem dána, její hodnota je již zmíněných ideálních 75 dBµV, minimálně však 60 dBµV na vstupních konektorech všech TVP připojených k systému.

Vždy je nutno mít na mysli, že málokdy najdeme dvě stejné lokality s naprosto stejnými signály, a proto veškerá měření musíme provést před realizací každého systému. Naměřené údaje se mohou velmi lišit i ve dvou místech vzdálených od sebe třeba jen několik metrů.


Příklady řešení domovních TV systémů

Nejprve několik ukázek zapojení od TV antén po místo, nazývejme jej X, kde je již dosaženo dobré kvality a přijatelných úrovní signálů a kam lze připojit buď přímo TVP nebo domovní rozvod, jehož jednoduchost či složitost závisí na požadavcích a finančních možnostech uživatele. Tento bod X je nejdůležitějším měřicím místem systému. Pokud zde není přítomen kvalitní signál, žádným zásahem za tímto bodem nelze dosáhnout zlepšení.

Příklad 1. Jedna anténa, příjem jednoho nebo více kvalitních signálů z jednoho z jednoho směru (obr. 2).

Typické řešení v mnoha lokalitách v Praze a v blízkém okolí, v přímé viditelnosti vysílače Praha-Žižkov, který vysílá s výkonem zhruba 50 kW ERP na 24.kanálu program PRIMA, 60 kW ERP na 37.kanálu program NOVA, a 63 kW ERP na 41.kanálu ČT2 a na 51.kanálu ČT1. Je to klasický případ, kdy vyhoví jedna širokopásmová anténa s nevelkým ziskem bez zesilovače, jestliže na konci koaxiálního kabelu naměříme všechny čtyři signály s úrovněmi od 60 do 75 dBµV. Použijeme anténu typu TVA 21-60 nebo podobnou, případně některou z nabídky širokopásmových YAGI nebo LPA (Logaritmicko-periodická soustava). Při jejich výběru je třeba si uvědomit, že ne všechny YAGI a LPA fungují v celém pásmu UHF, jak je požadováno pro příjem vysílače Praha-Žižkov. Konec koaxiálního kabelu (X) opatřený příslušným konektorem můžeme zapojit přímo do TVP. Záměrně zdůrazňuji koaxiální kabel, protože zejména v Praze ve starší zástavbě lze spatřit lesy takových antén, z nichž vedou 300 Ω dvoulinky dlouhé třeba 30 m. To si o rušení přímo koleduje. Jak je ta dvoulinka připojena do antény nebo do TVP, můžeme jen hádat.

Délka koaxiálního kabelu k TVP může být libovolná, musíme však respektovat jeho útlum na používaných kmitočtech.

V lokalitě jako je Praha může docházet k mnoha odrazům a záleží jen na souhře šťastných náhod, zda se nám podaří všechny tyto programy přijímat bez "duchů". Můžeme k tomu přispět alespoň dokonale a pečlivě provedenou montáží. Různé pokojové nebo podkrovní antény se širokopásmovými zesilovači 1-60.kanálu a ziskem 30 dB k úspěchu rozhodně nevedou, přinejmenším pokud jde o nebezpečí vzniku TVI.

Příklad 2. Jedna anténa, slabší signály dobré kvality, širokopásmový zesilovač (obr.3)

V některých místech nepříliš vzdálených od Prahy lze výše uvedené programy přijímat rovněž na jednu anténu, ale úroveň signálů nedosahuje potřebné hodnoty. V tomto snad jediném případě by mohl být akceptovatelný širokopásmový zesilovač pro 4-5.pásmo. Nemá však cenu se snažit o zázrak, jestliže z antény nedostaneme minimálně 45-50 dBµV. Pak je možno použít zesilovače se ziskem 15-20 dB a přijatelným šumovým číslem okolo 2 dB, který je v obchodech k dostání za cenu asi 250,-Kč. Zesilovač musí mít na vstupu i výstupu konektory F, jinak je jeho zapojení do kabelu nespolehlivé. Pokud možno se vyhneme zesilovači určenému k namontování do anténní krabice místo symetrizačního členu. Použijeme-li krátký přívod od antény (3-8 metrů, aby zesilovač mohl být pod střechou) nemusíme se obávat komplikací. K tomu je nutná kvalitní, stíněná napájecí výhybka, opět s konektory F, kterou můžeme namontovat do kteréhokoli místa na kabelu před bodem X.

Tohoto uspořádání však nemůžeme použít v případě, že na anténu dopadají silné signály jiných kmitočtů, byť by byly i z jiných směrů. Nejedná se vůbec o vyjímečný případ, výkonných vysílačů je z tohoto pohledu až příliš. Širokopásmový zesilovač spolehlivě zesílí všechno, včetně rušivých signálů, které mohou zahltit jeho vstup nebo vstup TVP, či interferovat se signály užitečnými. Nepomůže ani mírné odsměrování antény v domnění, že rušivý signál bude potlačen. Možná ano, ale spolehlivě si tak pomůžeme k duchům v obrazu. Zbývá nám jediná možnost, a to je více samostatných antén.

Výše popsaný příklad nelze doporučit ani v blízkosti amatérského vysílače, bohužel právě ten se k naší smůle vyskytuje nejčastěji.

Ještě několik poznámek k anténním zesilovačům. Nejlepším zesilovačem je žádný zesilovač, je lépe dát přednost kvalitnější anténě. Nemůžeme-li se jeho použití vyhnout, volíme kvalitní kanálový a jen s takovým ziskem, abychom signál zbavili šumu a připravili jej pro další zpracování. Zesilovač použijeme, dostáváme-li z antény signál slabší než 60 dBµV. Pro signály o úrovni 45-55 dB postačí levný zesilovač s běžnými tranzistory řady BFR, BFT apod., s nimiž lze dosáhnout šumového čísla asi 1,5-2 dB. Pro vylepšení signálů 35-40 dBµV již musíme sáhnout po dobře navržené a provedené konstrukci s tranzistory GaS FET (samozřejmě podstatně dražší), které dávají naději na šumové číslo pod 1 dB.

S úrovněmi signálu 30 a méně dBµV si již nemusíme lámat hlavu; naše šance je v takovém případě nulová.

O umístění kanálových zesilovačů a jejich napájení platí to, co již bylo řečeno v odstavci o zesilovačích širokopásmových. S kvalitním nízkoútlumovým kabelem si bez obav můžeme dovolit (s výjimkou extrémních případů) umístit předzesilovač i pod střechu nebo ještě dále od antény. Používáme-li externí filtry, propusti nebo zádrže, vždy je zapojíme až za anténní zesilovač, jinak si zhoršíme šumové poměry o útlum těchto filtrů.

Používání anténních zesilovačů v TV praxi se v poslední době až na výjimky omezuje na zlepšení příjmu TV PRIMA, která v ČR ještě nepokrývá celé území, a tak jsme často odkázáni na dálkový příjem nebo převaděče s malým výkonem. Nejlepším řešením pro toho, kdo si to může dovolit, je samozřejmě příjem Primy a dalších českých programů pomocí satelitní techniky.

Příklad 3. Signály o různé úrovni z různých směrů, více antén (obr.4)

Je to patrně nejobvyklejší situace, s jakou se můžeme setkat, příklad je z Mostu. V měřeném místě byly pomocí krátkých měřicích antén zjištěny tyto signály: 

10.kanál Krašov (Plzeň) NOVA 68 dBµV kvalitní
12.kanál Buková hora (Ustí n/L.) NOVA 71 dBµV použitelné,
problém
se zvukem
stereo
24.kanál Praha-město (Žižkov) PRIMA 37 dBµV šum
33.kanál Buková hora (Üstí n/L.) ČT1 79 dBµV použitelné
35.kanál Jedlová hora (Chomutov) ČT2 77 dBµV kvalitní
38.kanál Klínovec (Jáchymov) ČT1 65 dBµV kvalitní
35.kanál Jedlová hora (Chomutov) ČT2 77 dBµV kvalitní
47.kanál Široký vrch (Most) PRIMA 60 dBµV kvalitní
48.kanál Krašov (Plzeň) ČT2 68 dBµV kvalitní
50.kanál Buková hora (Ustí n/L.) ČT2 91 dBµV duchy
52.kanál Jedlová hora (Chomutov) ČT1 75 dBµV kvalitní

Po subjektivním zhodnocení s barevným TVP byly vybrány kanály 10, 35, 47 a 52. TV NOVA na 10.kanálu se při použití antény TA1211 výrazně zlepšila. Pro příjem ČT1 a ČT2 bylo instalováno síto TVA2160 a pro TV PRIMA vyhověla Yagi TA2047. Dlouhá Yagi pro 47.kanál se ukázala jako velmi dobrá vzhledem k silnému signálu ČT2 na 48.kanálu přicházejícímu z boku.

Po instalaci těchto tří antén byly naměřeny tyto hodnoty: 

10.kanál Krašov (Plzeň) NOVA 72 dBµV kvalitní
35.kanál Jedlová hora (Chomutov) ČT2 77 dBµV kvalitní
47.kanál Široký vrch (Most, místní převáděč) PRIMA 66 dBµV kvalitní
52.kanál Jedlová hora (Chomutov) ČT1 75 dBµV kvalitní

Jedná se o velmi příznivý případ s poměrně silnými signály, které pro kvalitní příjem na dvou průměrných barevných TVP není třeba zesilovat. V lokalitě jako je Most je však třeba zabránit bočnímu příjmu silných a kmitočtově blízkých signálů a jejich nežádoucímu ovlivňování slabších signálů užitečných. V některých místech se jedná zejména o velmi silný 50.kanál z Ústí n/L:, přijímáme-li 1.program na 52.kanálu z Jedlové hory. Proto byly v pásmu UHF zařazeny kanálové filtry pro kanály 35, 47 a 52, sloužící zároveň jako slučovač. Pro přidání TV NOVA na 10.kanálu posloužil pasivní slučovač, na jehož výstupu (X) tak byly získány všechny požadované signály. Při pečlivé montáži je útlum na kabelech a konektorech malý, a tak nejslabší ze signálů TV PRIMA může mít úroveň kolem 60 dBµV, což je na spodní hranici dobrého příjmu.

Všimněte si, že ani zde není třeba anténního zesilovače. Vstupní úrovně jsou dostatečné, bez šumu, a to i po průchodu kanálovými filtry.

Příklad 4. Velmi rozdílné signály ze dvou směrů v blízkosti silného KV vysílače (obr.5)

Skutečná situace v horské lokalitě ve Vrchlabí ve vzdálenosti asi 10 km od silného vysílače ČT1, ČT2 a NOVA na Černé hoře. Tyto signály dosahují v některých místech úrovně přes 90 dBµV i na krátkých anténách, zatímco o několik set metrů dále mohou být podprůměrné. K tomu se přidává množství silných odrazů od okolních hor, ve vyšších polohách silné signály vysílače Ještěd, Krásné a několika okolních převaděčů, které jsou v tomto prostředí nutností. Signálů mnoho, použitelných málo.

V tomto případě docházelo k rušení televize u blízkého souseda jednoho amatéra a bylo lhostejné, zda vysílal se 100 nebo 700 Watty. Pracovníci ČTÚ neshledali na vysílací straně žádné závady. Vysílací antény jsou od televizních vzdáleny asi 20 metrů. Rušení bylo nepravidelné. Někdy slabé, jindy byl obraz úplně roztrhaný a místo TV zvuku bylo slyšet CW nebo srozumitelné SSB. Rušení se měnilo s počasím. Prohlídka ITA u souseda na první pohled naznačovala, že nerušený příjem je pouhým zbožným přáním a následné měření pak tento dojem jen potvrdilo.

Zatímco na anténních svodech byly úrovňově velmi rozdílné, ale dobré signály, na vstupech dvou TVP byly slabší o 20-25 dB, zašuměné a s výrazným moaré. ITA mezi anténami a TVP sestávala z nedefinovatelného shluku pocínovaných krabiček s viklajícími se IEC konektory, navzájem různě propojených, a vše bylo nakonec zesíleno něčím, co připomínalo anténní předzesilovač pro 1. až 60. kanál. Do tohoto "systému" navíc pršelo, což skýtalo další netušené možnosti. Antény samotné byly velmi dobře, profesionálně instalovány a dodávaly signály ve výborné kvalitě.

Odrušování začalo asi hodinovým přesvědčováním souseda o jeho demokratickém právu na sledování TV pořadů a stejném právu amatéra na vysílání. Následovalo vysvětlování, proč nejúčinnější terapií pro jeho ITA bude použití štípaček a nejbližší popelnice. Zbývalo se dohodnout na přijatelné ceně a termínu montáže nového systému, a nejobtížnější etapa odrušování byla úspěšně završena. Zbytek, návrh technického řešení a a vlastní provedení, už byla jednoduchá záležitost. Pravda, paní domácí občas narušovala plodnou diskusi nesouvislými výkřiky, tušíc brzký konec problému a nehodlajíc se smířit s nastalým a jistou nudu přinášejícím vývojem situace, byla však vzápětí pacifikována vlastním manželem a za použití posledního argumentu zrychlených dveří se stáhla do ústraní.

Měřením na anténách byly tedy zjištěny tyto úrovně: 

11.kanál NOVA Černá hora 77dBµV
23.kanál ČT 1 Černá hora 92 dBµV
40.kanál ČT 2 Černá hora 98 dBµV
45.kanál PRIMA Litický Chlum 54 dBµV

Všechny tyto signály byly bezvadné a bez duchů, jen na 45.kanálu byl mírný šum. Za podobné situace tak velké rozdíly nejsou na závadu, záleží jen na tom, jak s nimi naložíme.

Antény vzhledem k jejich kvalitě byly ponechány včetně kabelů beze změn, jen konektory byly nahrazeny provedením F. Pro každý UHF kanál byl použit kanálový pásmový filtr, zapojený do anténního přívodu, na 45. kanálu až za anténním kanálovým zesilovačem. K tomuto účelu byl zakoupen a upraven kanálový slučovač/filtr, určený původně pro příjem programů z vysílače Praha-Žižkov. Do přívodu od antény 11. kanálu pro TV NOVA byla zařazena horní propust se zlomovou frekvencí 174 MHz (začátek III.TV pásma), jako opatření vůči případnému zahlcení z KV.

Signál TV PRIMA byl zesílen o 20 dB, po průchodu filtrem bylo na jeho výstupu 70 dBµV. Signál TV NOVA měl za filtrem úroveň 73 dBµV. Tyto úrovně již postačí pro dobrý příjem, avšak při požadavku rozbočení pro plánované čtyři TVP bylo nutno zařadit asi 20 dB zesilovač. Signály ČT1 a ČT2 přijímané jednou anténou se naopak musely zeslabit. Po sloučení takto upravených signálů jsme získali jeden výstup (X) s přibližně vyrovnanými hodnotami na úrovni 82 dBµV. Následuje čtyřnásobný rozbočovač a účastnické koncové zásuvky s odbočným útlumem 4 dB. S útlumem kabelů a přechodů na konektorech dostáváme na vstupních konektorech televizorů úrovně kolem 68 dBµV.

Po těchto úpravách rušení zcela ustalo. Vysílací zařízení je Kenwood TS-570 a PA s výkonem 600-800 Wattů podle použitého pásma. Antény jsou 3-el. Yagi pro 14-28 MHz a dipóly pro 3,5 a 10,1 MHz.

Rušení se neobjevilo ani při nasměrování KV Yagi na televizní antény. Na vysílací straně nebyla proti TVI prováděna žádná opatření.

Příklad 5. TVI od amatérského vysílače (Chomutov, obr.6)

Rušený TV systém je od vysílače vzdálen asi 50 metrů. Sám sebe amatér neruší, jeho domovní TV rozvod byl realizován podle zásad popsaných v tomto článku. Výkon jeho vysílače je asi 800 W.

TV rozvod rušeného souseda montovala odborná firma při stavbě domu. Příjem základních českých programů je terestrální (pozemní), doplněný družicovým přijímačem pro satelit ASTRA a systémem UPC Direct. TVI se projevovalo silným moaré v obrazu při vysílání na některých pásmech. Kromě toho byl i bez rušivého amatérského vysílání silně zhoršený obraz na většině kanálů UPC Direct, a velmi špatný obraz pozemní TV PRIMA.

Rušení amatérským vysíláním mělo jednoduchou a snadno odstranitelnou příčinu. Do vstupu satelitního multipřepínače určeného pro připojení antén pozemního příjmu pronikal silný signál vysílače. Došlo k zahlcení některých obvodů multipřepínače, které nejsou nijak odolné vůči tak silnému vf poli. Pomohlo zařazení horní propusti 174 MHz do tohoto vstupu a rušení bylo beze zbytku odstraněno.

Druhý problém byl díky "odborné firmě" poněkud složitější. Pro příjem ČT1, ČT2 a PRIMA byla použita jedna anténa typu "síto" protože všechny signály přicházely z jednoho směru. To by bylo v pořádku, kdyby všechny měly stejnou úroveň. ČT1(52. kanál) a ČT2( 35.kanál) ze základního vysílače na Jedlové hoře však produkovaly na anténním konektoru 82 dBµV, zatímco chomutovský převaděč se svými 8 W ERP pouhých 40 dBµV. Protože na vstup multipřepínače je vzhledem k následným ztrátám nutno přivést pozemní signály s úrovní kolem 80 dBµV, vyřešili naši přátelé problém geniálně jednoduše, leč, jak by asi řekl pan Werich, blbě.

Do zmíněné antény zařadili kanálový zesilovač na 42. kanál se ziskem 20 dB, čímž získali na jeho výstupu 60 dBµV. Silné signály K52 a K35 nechali klidně propasírovat tímto zesilovačem. Filtr zesilovače je zeslabil o 40 dB, tranzistory zesilovače je zase o 20 dB zesílily a výsledkem byly tři stejně silné signály s úrovní cca 60 dBµV. A protože levné kanálové zesilovače s ohledem na šumové číslo mají filtr zařazen až za prvním tranzistorem, tento tranzistor se signály ČT1 a ČT2 zahltil a vytvořil na Primě viditelné moaré, jež všichni velkoryse ignorovali. Silné ČT1 a ČT2 prošly kupodivu bez viditelného zhoršení. Takže šikulové byli spokojeni. Přidali 10.kanál s TV NOVA, všechno to ještě o 20 dB zesílili a pustili do systému. Po dodatečné montáži UPC Direct se zjistilo ještě rušení většiny programů signálem TV PRIMA.

Pan domácí samozřejmě účinky těchto lahůdek hodil na chudáka amatéra, který měl navíc tu smůlu, že ho skutečně rušil. Nicméně je třeba spravedlivě poznamenat, že po vysvětlení problému se tito rozumní sousedé inteligentně dohodli a každý uhradil náklady za nápravu nedostatků na své straně.

Popsané závady byly odstraněny takto (obr.7):

Kanálový zesilovač pro K42 byl vyřazen a signály ČT1a ČT2 přivedeny do multipřepínače bez zesílení. V místě byl naštěstí dost dobrý signál TV PRIMA z vysílače Praha-město na K24 s úrovní 41 dB a z jiného směru, než Jedlová hora. Byla tedy použita 20-prvková anténa TA2024 (úroveň signálu vzrostla na 45 dBµV) s kanálovým zesilovačem. Po sloučení s K10 (NOVA) následovalo zesílení o necelých 20 dB a další sloučení s K35 a K52. Tím jsme získali všechny čtyři velmi čisté signály s úrovní cca 80 dBµV, které po připojení do systému již nenapáchaly žádné škody.

Poslední dva příklady uvádím jen jako zmínku o existenci dalších možností. Jejich podrobný výčet není možné zpracovat, neboť každý uživatel má jiné požadavky a ty je nutno řešit zcela samostatně. Zejména při realizaci příjmu satelitních analogových i digitálních programů, kterých existují stovky, vycházejí tyto systémy velmi složité a nákladné. Uspokojení choutek mnohého satelitního maniaka (to nemyslím nijak hanlivě, je to srovnatelné s námi krátkovlnnými šílenci) znamená spoustu hodin práce a mnohatisícové náklady.

Příklad 6. Jednoduché doplnění ITA o příjem z družice ASTRA (obr.8)

Zde je nutno splnit dva základní požadavky. Prvním je instalace hvězdicového systému, satelitních TV zásuvek a multipřepínače, jehož složitost a cena roste geometricky s přepínacími možnostmi a počtem výstupů pro satelitní přijímače.

Druhý požadavek se týká připojení antén pro pozemní příjem. Platí zde vše, co již bylo řečeno. Každý multipřepínač má konektor pro připojení pozemní TV a do něj musíme připojit již zpracované a sloučené signály s úrovní asi 75-80 dBµV.

Příklad 7. Jednoduchá STA s konverzí do III.TV pásma a do speciálních kanálů (obr.9)

STA představuje rozumné řešení televizního a rozhlasového příjmu ve větších domech, pokud v nich není zaveden kabelový rozvod. Podobným způsobem lze rovněž instalovat přijímací zařízení v menších lokalitách s rodinnými domky. Odpadly by tak nevzhledné a všelijak instalované individuální antény, nemluvě o minimálním nebezpečí různých poruch. Je až neuvěřitelné, jak je tato otázka zanedbána při plánování nových sídlišť rodinných domů v cenách několika milionů korun , kde se projektant vůbec nezabývá takovým fenoménem, jako je televize. Inženýrské sítě pro společný TV příjem většinou nejsou projektovány a majitel nového domu pak může mluvit o štěstí, když v typovém projektu je pamatováno alespoň na TV zásuvky. Pak volá SOS, aby mu někdo honem udělal televizi a je překvapen, když musí zaplatit kolem deseti tisíc korun za instalaci antén a dalšího zařízení, aby měl signál minimálně ve dvou místnostech.

Dodatečná výstavba STA nebo malých TKR mezi rodinnými domy má ovšem jedno typicky české úskalí, a to je neochota k jakékoli domluvě o financování a provedení takové stavby, takže jakékoli podobné snahy bývají předem odsouzeny k nezdaru.

Typickou konstrukční vlastností STA a TKR je konverze přijímaných signálů do III.TV pásma a kmitočtově blízkého okolí, aby se omezil vliv útlumu kabelů na vyšších kmitočtech. To je možné provést dvěma způsoby. Jednodušší je kmitočtový měnič (směšovač), kde se TV signál přesměšuje buď přímo, nebo na mezifrekvenční kmitočet a z něho pak na požadovaný kanál. Druhý způsob je demodulace obrazu i zvuku a jejich následná přeměna na vf televizní signál v modulátoru, jehož vf výstup je naladěn na žádaný kanál.V praxi se kombinují oba způsoby, a to měniče pro pozemní TV a přijímače s modulátory pro satelitní příjem. Přímý rozvod signálů se používá jen pro FM rozhlas, nebo v malých STA do cca 12 účastníků, kde nejsou příliš dlouhé kabely k TV zásuvkám.

Druhým důvodem pro konverzi do jiných kmitočtů je nebezpečí dvojího příjmu, tj. jednou z antény a podruhé nakmitáním signálu na jiném místě rozvodu, což se projeví jedním nebo více odrazy zejména v místě silného pole TV vysílače.


Mechanické provedení ITA a STA

Tato zařízení bývají konstruována jako tzv. hlavních stanice. Vše je namontováno do plechové skříně umístěné na vhodném místě domu, vybavené rozvodem s několika zásuvkami 230 V, do níž se přivedou svody všech antén a namontuje celé zařízení včetně pasivních rozbočovačů. Ze skříně pak vedou kabely do jednotlivých místností nebo bytů. Ve velkých vícevchodových domech obvykle vede jeden kabel do každého vchodu, kde bývá ještě malá rozvodnice se samostatným domovním zesilovačem a pasivním rozbočovacím systémem do jednotlivých stoupacích vedení nebo bytů v případě hvězdicového rozvodu.

Technologie montáže antén STA je dávno vyřešena a ověřena dlouholetou praxí. Používají se vesměs ocelové stožáry o průměru 76 mm ukotvené v trámech sedlových střech nebo v boční stěně domu pomocí dostatečně dimenzovaných výložníků. Pro panelové domy se vyrábějí střešní panely s průchozí trubkou pro zasunutí a ukotvení stožáru. Pro vlastní připevnění antén se používají jednoduchá nebo dvojitá výložníková ramena z povrchově upravených ocelových trubek, jejichž průměr odpovídá rozměrům upevňovacích elementů na anténě, takže montáž je rychlá a jednoduchá. V dobře zásobených prodejnách je dnes samozřejmostí i rozsáhlý sortiment poměrně levné anténní bižuterie, z níž je mnoho prvků použitelných i v radioamatérské praxi.

Mimochodem: "panelákový" radioamatér, který bydlí pod zrušeným stožárem STA a má možnost jej získat nebo opětně nainstalovat pro své účely, může mluvit o úspěchu srovnatelném s výhrou ve sportce.

Takové řešení lze jen doporučit. Pokud je dobře upevněn, je stožár je velmi pevný a stabilní a bez dalšího kotvení udrží v silném větru i pětiprvkovou KV anténu s rotátorem.


Připojení více TVP v malých rozvodech (obr.10).

K rozbočení signálu pro dva i více TVP lze použít jak pasivních rozbočovačů, tak odbočovačů. Je nutno jen zajistit dostatečné úrovně signálů, které by v žádném místě systému neměly klesnout pod 65 dBµV a na vstupním konektoru TVP nepřesáhnout 80 dBµV.


Domovní rozvod STA se stoupacím vedením (obr.11)

Běžný systém ve starší panelové zástavbě ve vícevchodových domech. Pro každý vchod (4-8 podlaží) je zpravidla použit jeden domovní zesilovač, z něhož jsou signály rozbočeny do 2-3 stoupacích vedení (stoupaček), v nichž jsou účastnické zásuvky zapojeny seriově pro byty umístěné nad sebou. Ve výškových budovách se osazuje domovní zesilovač pro každých 6-8 podlaží. Použitím zásuvek s různým odbočným útlumem je zajištěna přibližně stejná úroveň signálů na vstupech všech TVP. Výstup posledního odbočovače (zásuvky) je zakončen Ωickým odporem 75 Ω, jinak hrozí vznik odrazů na vedení a zhoršená kvalita obrazu.

Je zde jedna nevýhoda: Při poruše nebo odpojení jedné zásuvky dojde ke zhoršení nebo ztrátě signálů ve všech dalších směrem od zdroje. Kromě klasických poruch je tento systém ohrožen ještě typicky českým výskytem zlepšovatelů, kteří v domnění, že přímým připojením jejich TVP ke kabelu vedoucímu ze zdi získají lepší obraz nebo víc programů, zcela zlikvidují příjem svým sousedům.

Stalo se jistému kolegovi v roce 1991 v Teplicích, kde jsme v jednom paneláku vyměňovali kabely a zásuvky za novější (tenkrát se ještě vše zapojovalo seriově): Postupoval od 8.patra dolů, aby po každé výměně zásuvky mohl zkontrolovat signál přicházející z rozvodnice TKR na střeše. Když byl v pátém patře, žádný signál nenaměřil. Po usilovném hledání domnělé vlastní chyby a použití další zásuvky pro jistotu a se stejným výsledkem, se vrátil do bytu v šestém patře, zda nenajde chybu tam. Našel. Tamní nájemník během těch pár minut zásuvku promptně odmontoval a připravil k sobotnímu prodeji na burze....


Domovní rozvod zapojený "do hvězdy" (obr. 12)

Hvězdicový domovní rozvod odstraňuje předešlé nevýhody a je nezbytný v systémech placené TV a kabelových multifunkčních sítích, kde se používá účastnických terminálů se zpětnou komunikací v kmitočtovém pásmu 5-30 MHz..

V této obousměrné soustavě musí být všechny pasivní i aktivní prvky průchozí pro kmitočty ve zpětném směru (zpětné kanály). To znamená, že od hlavní stanice síť propouští kmitočty 40-860 MHz, od účastníka pak 5-30 MHz. Tím je zajištěna obousměrná komunikace pro připojení Internetu, zabezpečovací techniky, speciálních placených programů a dalších služeb.

Obr.12 ukazuje jednodušší televizní (jednosměrnou) variantu domovního hvězdicového rozvodu v domě o 72 bytech. Stejně jako u předchozího příkladu je rozkresleno zapojení jednoho vchodu a stoupačky, ostatní jsou identické.


Základní opatření proti TVI

Ukazuje se, že při kvalitní montáži celého TV systému většinou není třeba podnikat další kroky k zabránění vzniku TVI. Pokud se rušení přesto objeví, zkusíme zařadit horní propust 174 MHz do bodu X systému. V místech příjmu I. TV pásma to bude propust, potlačující již kmitočty pod 47 MHz. V některých případech je nutno zapojit horní propust těsně před konektor TVP. Při užití širokopásmového anténního předzesilovače bývá toto opatření neúčinné, protože dochází k zahlcení vstupu zesilovače silným signálem. Pak je nutno zesilovač odstranit a pokud je nutný, nahradit jej kanálovým.


Propojení audiovizuálního řetězce v bytě

Jedná se o vzájemné propojení všech přístrojů sloužících k příjmu rozhlasových1 a televizních programů, včetně záznamových zařízení. Zde se vyskytují problémy vylývající z neznalosti funkce jednotlivých přístrojů, jednak z nevhodného propojení. U satelitních přijímačů a videorekordérů se často vyskytuje vf rušení způsobené nevhodným naladěním jejich modulátorů, pokud jsou použity. Proto je třeba nastavit kmitočet nosné těchto modulátorů co nejdál od přijímaných TV signálů. Nejlepším opatřením je ovšem vyřadit je z činnosti a pro přenos AV signálů používat výhradně přímého propojení s televizorem pomocí zásuvek SCART, případně CINCH, které jsou na zadním panelu přístroje k tomuto účelu připraveny. Vyhneme se tím jedné možnosti rušení a získáme mnohem kvalitnější obraz i zvuk, neboť jejich kvalita není degradována zbytečnou demodulací a modulací.

Setkal jsem se s případem, kdy videorekordér novější výroby měl naprogramován vnitřní modulátor na 60. kanál a shodou okolností byl používán v místě, kde jeho uživatel přijímal TV PRIMA z vysílače Ještěd na stejném kanálu. Naneštěstí modulátor nešel vypnout, pouze přeladit na frekvenci, kde neškodil.

Kvalita vlastního propojení přístrojů je dána především kvalitou konektorů a pečlivostí věnované jejich instalaci.

Montáž konektorů CINCH a SCART patří většinou do oblasti hororových prací, kterým je lépe se na hony vyhnout a raději koupit hotové šňůry. I tam je však velké nebezpečí, že koupíme zmetky Pro výrobu netypických nebo dlouhých kabelů s konektory CINCH je dobře koupit dražší, zlacené celokovové typy. U jiných hrozí nebezpečí při neopatrném pájení, kdy se izolace nekvalitních konektorů rozteče a uvolní se nýtované spojení pájecího očka se středním kolíkem konektoru. Proto je nejlépe pájet všechny konektory s nasazeným protikusem, který odvádí teplo.

Pokud jde o vf konektory, jako nejlepší se ukázala kombinace kabelových konektorů F a přechodů F-DIN. .

Vzhledem k možnému nakmitání rušivých napětí je nutno zásadně všude používat stíněné nebo koaxiální kabely, a to i na přívody k reproduktorům, kde vzhledem k jejich délkám je pravděpodobnost rušení velmi vysoká. Nestíněný kablík délky kolem 2,5m v blízkosti vysílače pro 28 MHz nebo CB může při nešťastné konstelaci dokázat ve zvuku neslýchané efekty. Všeobecně řečeno; každý propojovací kabel, jehož elektrická délka je čtvrtinou vlnové délky (nebo jejím násobkem) blízkého vysílače, může být příčinou rušení.

U přívodu k reproduktorům většího výkonu je ještě zapotřebí dbát na dostatečný průřez vnitřního vodiče použitého kabelu.


Závěr

Cílem tohoto článku bylo pokud možno srozumitelné pojednání o přijímacích TV systémech a jejich montáži s ohledem na minimalizaci rušení od amatérských stanic. Nelze dát jednoznačný návod vedoucí ke stoprocentnímu úspěchu, neboť každá situace a lokalita je zcela unikátní, nicméně dodržování určitých zásad a respektování fyzikálních zákonů nemůže nikdy uškodit.

Nakonec si dovoluji všem zájemcům nabídnout spolupráci a pomoc při případném měření signálu a odrušování, pokud budou ochotni uhradit alespoň náklady na cestu a dodaný materiál.

František Dušek, OK1WC, SK

Na obr.13 jsou symboly použité ve schematech


Literatura:

  • J. Reitmayer, OK1ZF: Odvěký nepřítel .... připravovaný článek pro Radiožurnál
  • Katalogy komponentů pro televizní přijímací systémy
  • The ARRL Handbook 2000

Obrázky kresleny ve spolupráci s OK1ZF.

© OK1WC, 2002