Přeskočit na obsah

Anketa

Nový web se mi líbí:

Co je DX-ing?

DX provoz je jedním z největších lákadel i koření radioamatérství. Obecně jde o snahu navazovat spojení na co největší vzdálenosti (DX = "Distance X", tj. neznámá, velká vzdálenost). Velkou vzdáleností se na kmitočtech krátkých vln (do 30 MHz) rozumí více než 3.000 km (obecněji jiný světadíl), na kmitočtech velmi krátkých vln (nad 30 MHz) více než 1.000 km - rozdílnost souvisí s odlišným způsobem šíření rádiových vln. Pokud se zaměříme na krátké vlny, pak navázat spojení přes 3.000 km není velký problém: záleží více na tom, jak je ta která oblast osídlena radioamatéry.

Navázat spojení třeba s USA, byť jde o zemi jednoznačně vzdálenější, než 3.000 km, je docela snadné, protože tam žije skoro milion amatérů, i takové ještě vzdálenější Japonsko (přes milion amatérů) nepůsobí problém, ale navázat spojení s Andorrou, která je od nás jen asi 1.350 km, to chce dost trpělivosti, protože opravdu aktivní amatéři jsou tam vzácní a státní administrativa Andorry je velmi skoupá při vydávání radioamatérských licencí cizincům.

Více, než o navazování spojení se zeměmi vzdálenými, jde tedy o spojení se zeměmi vzácnými.

Co je z pohledu radioamatéra zemí, to určují podmínky amerického diplomu DXCC (DX Century Club Award). Na rozdíl od striktně politického rozdělení zeměkoule na státy jsou pro pojem "země" z hlediska radioamatérského přijata čtyři kriteria; z prvních tří nejméně jedno musí být splněno (uvádíme je jen pro ilustraci ve stručném neúplném znění):

  1. politická entita, tj. politicky vymezené území s vlastní vládou, které je osídleno domorodým obyvatelstvem, jímž nejsou převážně vojenské nebo vědecké osoby, a které je buď členským státem OSN, nebo získalo od ITU vlastní příděl bloku prefixů, nebo má zvláštní členské sdružení IARU.
  2. zeměpisně oddělená entita, tj. část území politické entity, která je od území, na němž je hlavní město politické entity (mateřské entity), oddělena alespoň 100 kilometry území, které je jinou politickou entitou, nebo je ostrovem odděleným alespoň 350 kilometry moře, nebo je ostrovem, mezi nímž a mateřskou entitou je země nebo ostrov, které jsou součástí jiné země DXCC.
  3. zvláštní oblasti, např. sídlo ITU v Ženevě (4U1ITU).
  4. nezařaditelné oblasti: samostatnou DXCC zemí se nemohou stát exteritoriální území, např. diplomatických misí nebo mezinárodních oragnisací, území s omezenou svrchovaností, např. reservace, všechna území označená jako demilitarisovaná zóna, neutrální zóna či nárazníková zóna, - všechna taková území jsou součástí DXCC země, v níž se nacházejí. DXCC zemí se nemohou stát území, jež nevlastní nebo na ně neuplatňuje nárok žádná uznaná vláda.

Je zřejmé, že zejména vlivem politického vývoje se plnění podmínek statutu zvláštní země DXCC u různých území v čase mění. Proto existují DXCC země aktuálně platné, a vedle nich území, jež DXCC zeměmi byla, avšak později o tento statut přišla - jde o tzv. zrušené země. Obojí země jsou vydavatelem diplomu uváděny v seznamu zemí DXCC. Na našich stránkách je jedna věnována seznamu zemí platných a další seznamu zemí zrušených.

Podle těchto kriterií je dnes ve světě přes 320 platných radioamatérských "zemí". O tom, zda to které území opravdu splňuje výše uvedené podmínky, rozhoduje DX Advisory Committee, správní rada diplomu. Že je toto rozhodování někdy dost subjektivní, o tom svědčí třeba fakt, že zatímco v době existence SSSR jednotlivé jeho republiky byly samostatnými zeměmi DXCC, ačkoli svrchovanost jejich vlád byla ryze hypotetická, pak běžné státy USA, i když mají vlastní legislativu i vlády, samostatnými zeměmi nebyly a nejsou. Někdy zase byl za zemi schválen útes, vynořující se z moře jen za odlivu, zatímco některé ostrovy s vlastní správou na takové uznání zatím čekají. Tyto subjektivní momenty bývají terčem kritiky, to však nikdy nezměnílo nic na tom, že diplom DXCC funguje jako jeden ze základních etalonů radioamatérství na světě.

Sběratelství zemí podle kriterií DXCC je jedním z motivů DX-ingu; přitom jde obecně o navazování spojení s co nejvíce zeměmi na všech radioamatérských pásmech a všemi používanými druhy provozu. Významnější skóre, jichž jednotliví amatéři dosáhli, jsou zveřejňována v časopisech.

Vedle DXCC však existuje i řada dalších významných diplomů, jejichž podmínky činí různá území vzácnými. Můžeme zmínit třeba diplom WPX, který inspiruje sběratelství prefixů, diplom IOTA, který vede k navazování spojení s mořskými ostrovy atp. Při VHF/UHF DX-ingu jsou zase významným cílem lokátory, tj. území vymezená dle geografické sítě tzv. Maidenheaed systému. To vše způsobuje, že DX-ing je obor, kterému se lze věnovat celý život, aniž by člověk mohl říci, že dosáhl všeho, co je možné, a to tím spíš, že některá území jsou kvůli přírodním okolnostem nebo z politických důvodů dlouhá léta nedostupná.


Snaha učinit radioamatérům dostupnými různá vzácná území vede k organisování tzv. DX expedic (DX-peditions), tj. krátkodobých výjezdů radioamatérů s vysílacím zařízením. Termín konání expedice často navazuje na některý velký celosvětový amatérský závod, což rovněž pomáhá tomu, aby s expedicí mohlo pracovat co nejvíce zájemců.

Významnější expedice jsou finančně velmi náročné, jen náklady na dopravu činívají několik set tisíc USD. Proto jsou k podpoře expedic zřizovány různé nadace, typicky třeba NCDXF (North California DX Foundation).

Také u nás máme OKDXF - OK DX Foundation, která - po problematických začátcích ve znamení návštěvy "knížectví" Seborga, spojené s provozem pod nelegální značkou propůjčenou "Jeho knížecí Výsostí" panem hostinským - v dalších letech organisací nebo podporou řady OK expedic do vzácných zemí nadělala spoustu radosti radioamatérům z OK i celého světa.

Pořádá se i množství malých expedic - expandující turistika umožňuje i běžným amatérům během dovolené radioamatérsky oživit některá zajímavá území - spousta takových výjezdů je spojena s diplomovým programem IOTA.


Lovcům vzácných zemí se bohatě vyplatí sledovat aktuální zpravodajství ze světa DX, DX bulletiny, které vydává řada zájmových skupin. Bulletiny přinášejí informace o chystaných a probíhajících expedicích, velmi užitečné jsou informace o QSL managerech expedic a jiných vzácných stanic atp.

DX Bulletiny lze většinou najít na internetu a jejich zasílání e-mailem si můžeme obvykle i zdarma subscribovat - příkladem velmi solidně vedeného projektu je dnes populární italský bulletin 425 DX News. Bulletiny jsou vysílány i spolkovými radioamatérskými vysílači (u nás OK1RCR), najdeme je v BBS sítě packet radia, výtažky přinášejí radioamatérské časopisy (u nás Radioamatér a jiné.). Čtenáři našich WWW stránek, kteří jsou účastníky OK Listu, dostávají pravidelně e-mailem ARRL DX News.

Informačním zdrojem jsou konečně i DX kroužky a sítě přímo na radioamatérských pásmech, náš OK DX kroužek vedený Vaškem, OK1ADM, můžete slyšet každou neděli od 7.30 místního času na kmitočtu 3,750 MHz.

Stále častěji můžeme využít toho, že na internetu bývají průběžně, za provozu expedice, vystavovány její staniční deníky. Pokud jsme s expedicí navázali spojení, můžeme si obratem překontrolovat, zda operátoři expedice přijali naši značku správně. Pokud se v daný čas a na daném pásmu v deníku naše značka nevyskytuje, víme, že se o spojení musíme pokusit znovu.


Jiným důležitým informačním zdrojem DX-mana jsou předpovědi podmínek šíření radiových vln (CONDX). K tomuto fenoménu připravíme zvláštní stránky, zde jen poznamenejme, že zatímco šíření krátkých vln je rozhodujícím způsobem ovlivněno stavem sluneční aktivity a geomegnetického pole Země, šíření VHF/UHF zase hlavně stavem troposféry. Pro oba případy nabízí Internet celou řadu informačních zdrojů. Fundované předpovědi podmínek šíření KV od OK1HH přináší i naše stránky. Lovci VKV DXů zase sledují různé stránky s tématikou počasí, z českých zdrojů uveďme Český hydrometerologický ústav.


Aktuální podmínky šíření pomáhají zjistit radioamatérské majáky. Jde o trvale vysílající vysílače, které někdy vedle vlastní značky uvádějí i různé podstatné informace - příkladem je třeba maják DK0WCY.

Značným přínosem pro KV DX-ing je celosvětová synchronisovaná síť majáků IBP. Jde o soustavu majáků rozmístěných po celém světě, které ve vzájemné časové synchronisaci (již zajišťuje časový signál družicového systému GPS) vysílají postupně krátké relace ve všech vyšších KV pásmech. Sledujeme-li tedy kmitočty sítě několik minut, máme ihned dokonalý přehled o podmínkách šíření do všech směrů.

Pomůckou prioritního významu jsou majáky také pro zájemce o vážnou práci na velmi krátkých vlnách. Velmi seriosně zpracované přehledy majáků připravil pro naše stránky majákový koordinátor OK, OK1HH.


Znamenitou, i když někdy kontraproduktivní pomůckou DX-manů je DX Cluster. Jde o součást sítě packet radia a internetu, určenou specificky k přenosu informací o zajímavých stanicích na pásmu. Operátoři napojení na síť vysílají do systému krátké informace o zajímavých stanicích, se kterými pracovali nebo které zaslechli. Zprávy - tzv. spoty - mají definovaný formát a obsahují údaj o značce DX stanice, jejím kmitočtu, v poznámce pak případně další údaje - QSL managera apod. Zprávu doplňuje značka odesilatele a čas podání zprávy. Díky síti packet radia a internetu se zpráva rozšíří po celé Evropě během několika minut. Jde tedy o rychlý a pružný systém vzájemné pomoci DX-manů.

V čem je DX-Cluster kontraproduktivní? Používá ho více a více amatérů. Ocitne-li se v clusteru informace o jen poněkud více zajímavé stanici, naladí se na ni okamžitě několik set amatérů a vznikne těžko proniknutelný pile-up; to platí zejména o wekendech ve večerních hodinách. Díky clusteru se tedy o stanici sice dozvíme, ale spojení s ní - také díky clusteru - navážeme jen obtížně. Na rozdíl od jiných oblastí HAM Radia zde tedy lze doporučit jistou míru sobectví: pokud zaslechneme na pásmu zajímavou stanici, nejprve s ní sami navažme spojení, a teprve potom o ní podejme zprávu do DX Clusteru.


Základem úspěšné práce DX-mana je ovšem dobrý transceiver a antény. Obojí by mělo být co nejlepší. Za obecně průměrné vybavení radioamatéra lze dnes asi označit transceiver s výkonem 100 W, dipólové drátové antény na nižších KV pásmech a vertikální všesměrové antény na vyšších pásmech. S touto výbavou můžeme v DX provozu určitě velmi dobře začínat. Jistě s ní rychle a bez problémů splníme podmínky základního diplomu DXCC (sto zemí), po nějaké době (závisející nejvíce na našich časových možnostech) se dobereme ke skóre 200 - 250 zemí. Pak však dospějeme ke hranici, již lze překonat jen zlepšením zařízení. K transceiveru budeme muset pořídit koncový stupeň (PA) s výkonem několika set W (u nás předpisy dovolují 750 W) a antény nahradit na vyšších pásmech otočnými směrovými, na nižších vertikálními všesměrovými nebo lépe několika fixními směrovými.

Vedle transceiveru je účelné používat další přijímač, zejména pro operace probíhající současně na různých kmitočtech (jen velmi málo transceiverů dokáže přijímat na dvou kmitočtech současně).

Nikoli nezbytnou, přesto však nesmírně užitečnou pomůckou je počítač třídy IBM PC s kvalitním programem pro vedení staničního deníku, který dovede současně řídit transceiver, zpracovávat spoty z DX Clusteru a třeba i řídit směrovou anténu. Takový program dovede podle obsahu spotu zobrazit, zda jsme se zemí oznámenou clusterem už pracovali, na kterém pásmu a kterým druhem provozu, a zda je tedy stanice pro nás zajímavá. Přes řízení transceiveru se pak můžeme na kmitočet zajímavé stanice okamžitě přeladit stiskem klávesy počítače, a do předpokládaného směru se automaticky natočí i anténa.

Samotné užití DX Clusteru předpokládá propojení do sítě packet radia - k tomu potřebujeme VKV stanici - třeba jen malou, ruční, dále přiměřenou anténu, která nám umožní dlouhodobě stabilní connect do nejbližšího nódu PR, a vhodný kontroler (spíše TNC, protože programy pro vedení deníku si obvykle neporadí s "krystalkami" typu BayCom).

Druhou cestou ke spotům clusteru je internet, problémem přitom není technická, ale finanční stránka věci. Při dial-upovém připojení telefonní linkou s časovou tarifikací by delší připojení vyšlo pěkně draho. Řešením začíná v současnosti být GSM síť s technologií GPRS, kdy můžeme být k internetu připojeni trvale za jakž-takž přijatelný paušální poplatek. Jiný tarifikační program umožňuje platit jen skutečně přenesená data: při vhodném nastavení filtrů clusteru (potlačení spotů, které nás nezajímají) nás weekend strávený u transceiveru přijde jen na pár korun.

© OK1XU, 1998