Přeskočit na obsah

Anketa

Nový web se mi líbí:

Český radioklub sedmiletý

Následující text vyšel ve členském časopisu AMA v červnu 1997 jako ohlédnutí za sedmiletým působením Českého radioklubu. Je dobrou ilustrací, protože ukazuje mnohé z toho, čím ČRK žil v minulosti a žije i dnes, proto jsme se rozhodli ho zde - vzdor většímu rozsahu - uvést.


Letošní 26.červen je dnem sedmých narozenin Českého radioklubu. Nejde o kulaté číslo, v lidském životě je ale spojeno s věkem, kdy končí dětské hrátky a prvními povinnostmi se hlásí reálný život. Léta dětství ČRK byla lecčím, jen ne věkem blažených her.

S listopadem 1989 odešla doba dusivého objetí paternalistického státu a jeho nástroje, Svazarmu. Koncem 80.let Svazarm jako radioamatéry registroval na 40 tisíc osob v asi 1.300 klubech. Koncesionářů však bylo jen kolem 4 tisíc a jistý nemyslivý podplukovník se dal dohnat k doznání, že "není v zájmu Svazarmu zvyšování počtu individuálních koncesionářů". Ročně se na "radistiku" vydávalo 30-40 milionů, jež však spolykal hlavně důstojnický i civilní aparát, soustředění representace, kabinety elektroniky, schůzování, školení a další "užitečnosti", z nichž radioamatéři neměli téměř nic, zatímco to, co opravdu potřebovali, fungovalo všelijak. Třeba v QSL službě se jeden čas řadu měsíců lístky nosily místo na poštu do sklepa, a vstup do jejích místností byl radioamatérům zakázán. S bohorovným nezájmem o názory členů byli amatéři organisačně slučováni s elektroniky.

Starý režim padl, padly i desetimiliony. Bylo třeba ustavit demokratickou radioamatérskou organisaci. Smysl má jen spolek, který má co nabídnout členům. Muselo být zachováno v chodu vše, co činí spolek radioamatérským: QSL službu s diplomovým oddělením, pořádání závodů, setkání, spolkový časopis a další informační zdroje, zastoupení zájmů OK v IARU atd. O tom byla celostátní konference, která se sešla 19.ledna 1990 a založila tehdejší Čs. radioklub, jehož byl ČRK součástí.

Po všem, čeho si amatéři ve Svazarmu užili, byl pochopitelný názor, že nejlepší, co mohou udělat, je ihned z něj odejít. V lednu 1990 to bylo možné jen za cenu neúnosných obětí. Neblahou souhrou tehdejšího hospodářského zákoníku a stanov Svazarmu ho žádný člen ani složka nemohli opustit s nárokem na majetkové vypořádání. Vystoupit znamenalo učinit pouhé gesto, odejít s prázdnou náručí a ponechat generálům v rukou stamilionový majetek. O úskalích vypořádání svazarmovského majetku nejlépe vypovídá, že probíhá dodnes. I další zájmové skupiny měly tytéž problémy a proto se rozhodly ve Svazarmu setrvat a uvolnit si ruce změnou jeho stanov a uspořádání. Stejné pragmaticky rozhodla i lednová konference radioamatérů: vedle dobových nezbytností reagujících na minulost vydělila z beztvarého tělesa Svazarmu radioamatérský spolek, jenž měl dbát o kontinuitu členských služeb a působit k přetváření Svazarmu. O vztahu ke Svazarmu měl po roce definitivně rozhodnout sjezd, jehož svolání však další vývoj znemožnil.

Dnes lze s jistotou říci, že rozhodnutí bylo realistické a bylo hlavním předpokladem, aby ČRK mohl vyvíjet aktivitu, jakou vyvíjí. Navázáním na kontinuitu všech předchozích amatérských spolků včetně Svazarmu přinesl ČRK obět v zájmu radioamatérů, aby ochránil jejich majetkový podíl před rozchvácením. Vše, co pro to bylo nutno vykonat, bylo pracné, vyčerpávající a leckdy znechucující.

Samozřejmě, rozhodnutí konference se nemuselo líbit každému. Některé skupiny založily na zelené louce nové spolky, pro něž nezávislost byla prvořadou hodnotou po letech, kdy předpokladem existence čehokoli bylo "zastřešení masovou organisací". Vznik spolků byl legitimní, a když nic jiného, spousta lidí si vyzkoušela slasti práce pro blaho bližních. Nezávislým se ale nikdo nestane tak, že se za takového prohlásí, nýbrž jen tím, že je skutečné schopen sám pokrýt své potřeby. Spolek musí mít stabilní ekonomický fundament, aby byl životaschopný nejen rok či dva, ale třeba i desítky let, dokud je ho zapotřebí. Zdálo by se, že rozštěpením vznikla amatérům ztráta: v době, kdy bylo zapotřebí každé ruky k práci, se několik týmů paralelné vysilovalo týmž balastem: získáváním členů, výstavbou spolků, hledáním finančních zdrojů atp. Ve skutečnosti radioamatéři získali, co penězi nelze vyjádřit: zkušenost, jak daleko bylo od proklamací k reálným schopnostem mluvčích i mluvků. Ohnivé proklamace k nástrojům práce ČRK nepatří a asi je to chyba. Zcela jistě je chyba, že svou práci a úsilí příliš "neprodává" ani svým členům, ani amatérské veřejnosti. I bez humbuku se však výchozího záměru zdařilo dosáhnout.


Cíl, aby o všem rozhodovali sami členové, je základním stavebním kamenem ČRK. Hned v počátku se otevřely dvě možnosti: jednak vstup stávajících klubů, aby bylo možné jejich vymanění ze svazarmovských struktur při zachování nároku na delimitaci majetku, jednak vstup individuálních členů. Z dnešních 3.600 členů jsou již jen dvě třetiny ve 218 klubech, které žijí díky tomu, že svým členům něco přinášejí a nejsou jen výpotky svazarmovského pachtění za masovostí. Počet individuálních členů dále roste a ČRK se nenásilné a přesto rychle vyrovnává s evropským standardem. Kluby jsou nezávislé, také však za sebe plně odpovídají. Není jim uloženo nic jiného, než řídit se vůlí členů. O dění v ČRK rozhodují pravidelné sjezdy. ČRK je programově otevřen všemu radioamatérskému, koncesionáři však jednoznačně dominují.

Rada ČRK je vázána organisačním řádem, který schvaluje sjezd. Její hospodaření je vedeno se spartánskou střídmostí a je pravidelné zveřejňováno. Prostředky z neobnovitelného zdroje - majetkového vypořádání Svazarmu - jsou kapitalisovány a přinášejí výnos přesahující už šestinu rozpočtu ČRK, který činí asi 3 miliony korun. Dvě třetiny rozpočtu pochází z dotací státu a podílu na výnosech Sazky a STSČ, třetinu však již vlastní zdroje ČRK. Pokud jsme poznamenali, že cestou k nezávislosti nejsou proklamace, ale dobré hospodaření, pak právě touto cestou ČRK jde. Při vší úspornosti toho dokáže ČRK svým členům i amatérské veřejnosti hodně nabídnout. Členové platí příspěvek 200,- Kč ročně, junioři a senioři jen 100,- Kč. Za to každý získává zdarma časopis AMA, QSL službu, a je za něj hrazen příspěvek IARU. To dohromady představuje hodnotu přes 400,- Kč. Amatéření není o investicích, a tak budiž řečeno s úsměvem, ale přeci jen: která banka nebo investiční společnost vyplatí na vklad ročně 2-4 násobek?

Vedle hodnot poskytovaných přímo každému členu ČRK financuje či přispívá na síť PR, síť FM převaděčů, pořádání a vyhodnocování závodů, diplomový program, celostátní setkání v Holicích, radioamatérské publikace a mnoho jiných aktivit, z nichž každý může něco mít podle vlastních zájmů. Zprostředkovaně slouží zájmům amatérů i podíl na činnosti IARU, spolupráce s amatérskými spolky okolních zemí i kontakt s orgány státu. To vše stojí energii, čas i náklady. ČRK poskytuje členům i nečlenům vše, co je obvyklé ve srovnatelných evropských zemích.

ČRK spolupracuje s dalšími amatérskými spolky v OK jak při poskytování členských služeb jejich členům, tak při mezinárodní koordinaci. Smlouvy jsou uzavřeny se SMSR, AROB, AVZO, SČR a dalšími, míra spolupráce závisí na zájmu obou stran. V pracovních skupinách rady ČRK jsou vítáni i nečlenové ČRK. Prostor pro toho, kdo je ochoten jakkoli spolupracovat ve prospěch všech radioamatérů, je široce otevřen.

Říkáme-li, co dělá ČRK, nutno zmínit, kdo to dělá. Rada ČRK má patnáct členů, trvale s ní spolupracují další asi tři desítky kolegů. QSL služba má tři zaměstnance. Časopis AMA je pořizován dodavatelsky. Rada zaměstnává tajemníka a účetní. Stručné řečeno: vše v ČRK stojí na práci malého okruhu osob, z nichž drtivá většina pracuje zadarmo ve volném času, jehož je dnes velmi málo.

Stejně podstatné je vědět, kde se ti lidé berou, proč právě oni stojí v čele ČRK. Předsedu i radu volí sjezd zásadně v tajných volbách. Sjezd je složen z delegátů volených v radioklubech, plnoprávným účastníkem může být v posledních letech i každý individuální člen, pokud předem oznámí svou účast, což má ryze technické důvody: nalezení sálu s dostatečným počtem míst. Lze si těžko představit větší prostor pro demokratické řízení spolku členy, přesto ho rada ČRK stále hledá.

Od jednotlivých členů i klubů je k radě daleko, také mezi sjezdy uplyne více let. Ustavujícímu sjezdu bylo navrženo zřízení regionálních koordinačních článků ČRK. Návrh byl odmítnut, což bylo tehdy velmi pochopitelné pod zorným úhlem obav, aby se nezakonservovaly svazarmovské "radistické rady". S uplynutím času a pominutím takových risik vyzval předposlední sjezd k zakládání odboček ČRK. Jedinou reakcí bylo, že jeden ze silných regionálních klubů se nabídl, že "by tedy tu radioamatérskou činnost v kraji řídil". Nic není vzdálenějšího přáním ČRK, než někoho řídit. Aktivity, o něž mají lidé zájem, se řídí samy. Skvělou ukázkou je vznik a provoz sítě PR, který nikdo shora nenaordinoval, a kde k potřebě rozumné koordinace prostřednictvím Rady sysopů došli účastníci vlastním poznáním. Z toho, že snaha o vznik odboček zatím nenašla odezvu, plyne jediný závěr: jejich potřeba není členstvem vnímána jako naléhavá. Je to škoda, protože rozpočty okresů by mohly přispívat i potřebám radioamatérů, jenže radioamatéři nemají na úrovni okresů nikoho, kdo by byl pro stát nebo samosprávu partnerem k jednání. To bude ještě markantnější po ustavení VÚSC.

Posledního sjezdu se vedle delegátů klubů zúčastnilo pouze 26 individuálních členů. Kandidovat do rady ČRK či na předsedu může kterýkoli účastníků sjezdu, avšak v praxi počet kandidátů do rady převyšuje volená místa jen o 1-5 a předseda byl zatím vždy volen bez protikandidátů. Jistě si představujeme volby jako výběr nejlepších z nejlepších, ve skutečnosti jsou ale výběrem nejznámějších z těch, kdo jsou ochotni něco dělat. Limitem výběru lidí vedoucích ČRK je ochota členů podílet se na práci svého spolku. To - a nic jiného - je příčinou, proč v čele ČRK vidíme převážně stále stejné tváře. Lze soudit, že podobná situace je i v radioklubech. Vedle dostupných finančních zdrojů právě to je nutno vzít v potaz když rozvažujeme, co by ČRK mohl dělat lépe a co více.


Pochopitelně, takové úvahy a volání lze slyšet zevnitř i zevně ČRK, a o mnohém, co je třeba zlepšit a dotáhnout do konce, ví dobře i rada ČRK. Nutno však znovu opakovat, že jednoznačným předpokladem jakéhokoli dalšího kroku vpřed je větší počet těch, kdo se na práci budou podílet, přičemž formální i věcné předpoklady pro to jsou vytvořeny.

Leckdo si představuje, že ČRK má tytéž možnosti, jaké měl Svazarm. Ve skutečnosti žijeme v úplně jiných podmínkách, kdy disponujeme desetinou dřívějších finančních prostředků, máme jediného tajemníka oproti dřívějším asi dvaadvaceti zaměstnancům, a hlavně v podmínkách, kdy snaha o centrální opatrování všech radioamatérských záležitostí i v té nejzapadlejší vísce by byla nesmyslná. Síť klubů, jaká existovala v minulosti, je nemožná, ostatně i dříve podstatná část klubů existovala pro nedostatek peněz jen formálně. Svazarm byl slouhou systému a jako takovému se mu na tehdejších rozhodujících místech popřávalo sluchu daleko více, než dnešnímu nevelkému civilnímu spolku, jímž ČRK je. Čím dříve si amatéři i kluby uvědomí, že normální jsou podmínky, v nichž žijeme dnes, a na nich je třeba stavět, zatímco nenormální byly ony minulé a je nutno od nich co nejrychleji odejít, tím lépe pro všechny.

Dnešní postavení ČRK se prakticky promítá do síly jeho posice nejen při jednáních o státních dotacích, ale také o předpisech pro radioamatérský provoz, o praktickém postupu odrušovacích služeb atd. Je paradoxní, když z určitých kruhů se ČRK jedním dechem vytýká, že navázal na právní kontinuitu Svazarmu, a týmž dechem fakt, že sílu posice Svazarmu nemá. Zcela konkrétní příklad: výtky na adresu ČRK proto, že pásmo 70 cm dnes sdílíme s ISM, by byly absurdní, kdyby nebyly směšné. Proti tlaku dovozců příslušné techniky toho nevelký zájmový spolek opravdu mnoho nezmůže. Navíc jsme sdílení pásma s pevnou službou zdědili z minulosti a je zakotveno i v Radiokomunikačním řádu. Až do roku 1992 byla amatérská a amatérská družicová služba u nás pokládána v tomto pásmu za službu sekundární (podřadnou).


Přemýšlíme-li, s jakými předsevzetími vyjít do dalších let, vytanou na mysli dvě témata. Velmi aktuální je všestranné zlepšení informování radioamatérů o práci ČRK. Již bylo zmíněno, že ČRK své aktivity příliš "neprodává", nejde ovšem jen o to. Rostoucí prolínání domácího dění do evropského kontextu se nevyhýbá ani amatérům, podíl jednotlivců a zájmových skupin na aktivitách vyžadujících mezinárodní koordinaci potěšitelné roste. To klade na ČRK dříve nezvyklé nároky na šíření výsledků mezinárodních jednání, zejména IARU. Dlouhou dobu bylo otázkou, jaké médium k tomu použít: tradiční časopisy, vysílání OK1CRA či rubriky BBS v síti PR by byly touto problematikou přetíženy nad meze zájmu běžných čtenářů a posluchačů.

Naštěstí i u nás roste počet uživatelů Internetu, kde kdokoli, kdo chce, najde cokoli, aniž by byl někdo jiný jakkoli omezován. Proto i ČRK díky spolupráci s Městskou knihovnou v Praze připravil své vlastní WWW stránky s cílem postupně zřídit databázi trvale platných dokumentů i odkazů na servery, kde Ize dokumenty najít. Řada domácích zájemců by asi uvítala dostupnost dokumentů v překladech do češtiny, to je však mimo lidské i finanční kapacity ČRK. Navíc je oprávněné požadovat, aby ten, kdo má ambice dosahovat svými aktivitami do oblastí mezinárodní problematiky, nebyl na překladech závislý.

Daleko důležitější je ale pohled do budoucna. Všude ve světě radioamatérská populace stárne, což se nevyhýbá ani nám: ve věkové struktuře členů ČRK ostře dominuje špička padesátiletých. Uvolněním politických bariér rychle přibylo koncesionářů v OK, avšak tento reservoár se vyčerpává. Záplava moderních technických koníčků klade před přitažlivost radioamatérství laťku tak vysoko, jako nikdy v minulosti. Ubývá-li radioamatérů, je to voda na mlýn komerčních skupin lobbujících o nové kmitočtové příděly na účet amatérské služby: aktuální útok na VKV pásma 144 a 430 MHz ve prospěch satelitů LEO je toho pádným dokladem. Neméně výstražným momentem je viditelné vyklízení trhu s radioamatérskou technikou velkými distributory i některými výrobci, kteří zde pro sebe přestávají vidět perspektivu.

Zastavit úbytek radioamatérů je příkazem dne a prvořadou starostí radioamatérských organisací. Nejde o "boj o masovost", ale o záchranu životních zájmů. Zdánlivě je to dilema: sledujeme-li amatérská pásma, je zřejmé, že další zaplavení nekvalifikovanými a neukázněnými operátory neunesou, na straně druhé neudržíme-li alespoň stávající stav, těžko přežijeme. Ve skutečnosti však nejde o dilema. Máme-li amatérské vysílání zpřístupnit a přitom dále nesnížit jeho kvalitu, pak je nutné nové zájemce oslovit a získat, zejména jim ovšem umožnit naučit se někde vše potřebné, umožnit složení kvalifikačních zkoušek, a konečně nepřehlížet, mají-li na čem (technika) a kde (dostatek kmitočtových segmentů vhodných pro začátečníky) vysílat. Zejména první dva kroky jsou nepochybným úkolem radioamatérských spolků, ale nejen jich.

V minulosti byla u nás zdaleka největší brzdou technika, to však padlo s otevřením hranic a s konvertibilitou koruny. Tím více vyvstal problém získávání nových zájemců a způsob, jak jim pomoci při získávání vědomostí a zkušeností. Můžeme se stokrát rozčilovat, co se dnes - nejen u nás - na pásmech děje. Otázka však stojí jinak: kde se nováčci mohli naučit potřebné a co jsme pro to my sami udělali. Jak veřejnou, rozumnou, slušnou a proto akceptovatelnou osvětou upozorňovat na existující bolesti. Osobně, konkrétně a hlavně s vtipem ukázat prstem zde naposledy dokázal snad jen OK1JX v poválečných Krátkých vlnách: podívejme se tam na Drby z pásem!

Pohled do budoucnosti je největším úkolem Českého radioklubu. Je nutno zamyslet se nad tím, čím a jak může přispět růstu kvalit i počtu radioamatérů v OK, a rozvahu přetavit ve program sledu zcela konkrétních a účinných kroků. A jako vždy u dobrovolného zájmového spolku nutno dodat, že každá ruka ochotná ke spolupráci i každý dobrý nápad budou vřele vítány.

© OK1XU, 1999