Aktuality a nejdůležitější informace• Aktuality z pásem• Jak se stát členem Českého radioklubu• Aktuality z domova• Aktuality ze světa• Aktuality EMC• Aktuality o předpisech• OK CallBook• Výsledky závodů• Jak žádat o koncesi• Internetové konference OK List a CRK Info• Bulletin Českého radioklubu• Virtuální mailbox call@crk.cz• Vysílání zpráv OK1RCR• Elektronické publikace Českého radioklubu• Propagujme HAM Radio!O radioamatérech a pro radioamatéry• Co je Ham Radio?• Co je Ham Spirit?• Síň slávy značky OK• Zajímavé WWW stránky• Radioamatérský provoz• Radioamatérská technika• Contesting• Co se našim radioamatérům povedlo• Šíření radiových vln• Radioamatérské majáky• Radioamatérské diplomy• Radioamatérské dění v České republice• Navštívili jsme...• Radioamatérský humor• Amper 2019O Českém radioklubu• Váš Český radioklub• QSL služba Českého radioklubu• Vaše Mezinárodní radioamatérská unieRadioamatéři a právoZákon č.127/2005 Sb.Vyhláška č.155/2005 Sb.Vyhláška č.156/2005 Sb.Vyhláška č.157/2005 Sb.Opatření ČTÚ č.OOP_13_07_2005_1Opatření ČTÚ č.j. 17 066/2009-613Národní kmitočtová tabulkaZákon č.22/1997 Sb.Nařízení vlády č.426/2000 Sb.Nařízení vlády č.616/2006 Sb.Zákon č.83/1990 Sb.Zákon č.500/2004 Sb.Zákon č.101/2000 Sb.Zákon č.258/2000 Sb.Nařízení vlády č.1/2008 Sb.Zákon č.239/2000 Sb.Zákon č.115/2001 Sb.Výňatky z Radiokomunikačního řáduKmitočty přidělené amatérské službě v Regionu I. ITUKlasifikace druhů vysíláníDoporučení CEPT T/R 61-01Doporučení CEPT T/R 61-02Doporučení ECC/REC/(05)06Osnova zkoušek radioamatérů začátečníkůSměrnice EP 2004/108Právo zřídit radioamatérskou anténuK problematice TVI a BCISchvalování amatérských zařízení (homologace)Telekomunikační tajemstvíOchrana osobních údajů a radioamatéřiJak žádat o radioamatérskou koncesiZměny domácích předpisů pro radioamatérský provoz v běhu časuO těchto stránkách• Mapa stránek• Pár slov novým čtenářům• Reflektor - reakce čtenářů• ArchivFirefox a nekorektní zobrazení stránekStáhnout
Telekomunikační tajemství
Hledat
Vložil/a admin, Ne, 07.01.2001 - 01:00
Pozor!
Tento text dosud nebyl aktualisován podle zákona o elektronických komunikacích (2005). Může proto posloužit jen k základní orientaci v problematice.
|
Po složení koncesních zkoušek jsme všichni složili slib zachování telekomunikačního tajemství. Je účelné připomenout, že slib není bezobsažný. Mezi radioamatéry i jinými zájemci o radiové vlny příležitostně probíhají diskuse o tom, co je vlastně předmětem telekomunikačního tajemství a jak daleko ochrana jde. Někdo se domnívá, že máme demokracii a každý si může říkat, co chce, jiný do debaty přimíchá zákon o ochraně utajovaných skutečností, a ještě jiný o svobodném přístupu k informacím. Ale to vše jde mimo podstatu věci. Takové úvahy vycházejí z chybné domněnky, že telekomunikačním tajemstvím není nic jiného, než povinnost pomlčet o tématech, jež jmenovitě uvádí vyhláška o radioamatérském provozu. To je omyl.
Vyhláška o radioamatérském provozu č.201/2000 Sb. není vyčerpávajícím výčtem konversačních témat nepřípustných na amatérských pásmech. Ani zde nesmíme činit to, co je nám zapovězeno v občanském životě. Vedle nutnosti nemluvit o ze zákona povinně utajovaných skutečnostech se ani zde nesmíme dopustit třeba pomluvy, šíření poplašné zprávy nebo hanobení národa, rasy či přesvědčení. To vše však stále ještě není podstatou zachovávání telekomunikačního tajemství.
Ochrana zpráv telekomunikačním tajemstvím nemá nic společného se svobodou projevu, s přístupem k informacím ani s ochranou státních důvěrností. Telekomunikační tajemství je o etice užívání prostředků pro přenos zpráv. Má zaručit, že každý, kdo svěří své zprávy k přepravě poště, telefonní síti, datové síti včetně internetu, ale také radiostanicím, má právo očekávat a spolehnout se na to, že se tyto zprávy nedostanou se do rukou nepovolaných osob a nebudou zneužity. Po dobu přepravy telekomunikační soustavou je každá zpráva chráněna utajením, a jen odesilatel má právo o ní rozhodovat. Obsah zprávy přitom není podstatný - klidně může jít o informaci, která není chráněna zákonem o utajovaných skutečnostech, může jít klidně o informaci, kterou její příjemce nakonec stejně zveřejní, může jít klidně o informaci, na niž mám jako občan nárok. Ale dokud nejsem jmenovitě uveden jako adresát zprávy (nebo není označena jako veřejná) a dokud mi není doručena tím výstupem telekomunikační soustavy, který je mi určen (včetně veřejného), jsem povinen pomlčet o zprávě, o jejím obsahu i o jejím zdroji. Tato povinnost mlčenlivosti je uložena každému, k ochraně zájmů kohokoli, a existují z ní jen dvě výjimky: krajní nouze a povinnost oznámit trestný čin (viz dále).
Existuje mezi námi například spousta těch, kdo se baví poslechem provozu profesionálních služeb, čemuž napomáhají snadno dostupné přehledové přijímače, scannery. Výměna informací o tom, co kdo kde zaslechl zajímavého, se často odehrává i na radioamatérských pásmech. Je to správné?
Líbilo by Vám, kdyby někdo cizí odposlouchával Vaši telefonní linku s odůvodněním, že ho to baví, a líčením obsahu Vašich hovorů obveseloval své kamarády? Líbilo by se Vám, kdyby někdo vybíral Vaši poštovní schránku s odůvodněním, že ho to baví, a své kamarády pak povyrážel obsahem Vašich dopisů a radil jim navíc, kde že najdou a sami mohou vybrat poštovní schránku člověka, který dostává tak zábavné dopisy?
Jistě nelíbilo. A nikdo nemá právo čekat, že se to musí líbit policii, hasičům, záchranářům, energetikům a mnohým jiným, jejichž radiosítě jsou s oblibou nejen odposlouchávány, ale stejně tak jsou jejich kmitočty, časy provozu, volací znaky atp., šířeny a diskutovány v okruhu přátel poslechu na profi pásmech.
Jak přístup k cizím zprávám formuluje česká legislativa?
"Přijímat, využívat nebo přerušit telekomunikační službu či do ní jinak zasahovat je možné pouze se souhlasem jejího provozovatele, pokud tento zákon nestanoví jinak. Toto ustanovení se netýká přímo rozhlasového a televizního vysílání v pásmu rozhlasových služeb, není-li chráněno proti nežádoucímu příjmu systémem podmíněného přístupu."
|
Toto praví § 88 odst. 8 zákona o telekomunikacích, a je tedy zřejmé, že neautorisovaný příjem neveřejných telekomunikačních služeb, ale stejně tak i třeba zakódovaného rozhlasového a televisního vysílání, zákon zakazuje, a v § 97, odst. 3 písm. h) ho trestá pokutou až 100 tisíc korun.
Tím jsme si ozřejmili příjem samotný. Navazuje otázka, lze-li šířit informace, které jsme při něm zjistili. Nelze. I kdybychom cizí neveřejný provoz zaslechli náhodou či omylem, platí povinnost zachovat telekomunikační tajemství.
Stojíme "až do těch hrdel a statků" na tom, že ochrana telekomunikačního tajemství je závazná pro kohokoli, kdo z jakýchkoli důvodů sdílí prostor, v němž se přenášejí zprávy, a znamená povinnost pomlčet o všech zprávách, které vyslechl a které nebyly určeny pro něj, a povinnost pomlčet i o samé existenci takových zpráv, i o samé existenci jejich zdrojů.
Nový zákon č.151/2000 Sb. o telekomunikacích to formuluje velmi precisně (tučně vysazené platí naprosto obecně pro každého, tedy i pro radioamatéry, příznivce CB, scannerů atp.):
"Telekomunikační tajemství a ochrana osobních a zprostředkovacích dat
§ 84 (1) Právnické nebo fyzické osoby, které vykonávají telekomunikační činnosti, jejich zaměstnanci a jiné osoby, které se podílejí na vykonávání telekomunikačních činností, nesmějí získávat pro jiné než pracovní účely, vyplývající z jejich telekomunikační činnosti, informace o skutečnostech, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství ve větší míře, než je pro vykonávání telekomunikačních činností nezbytně nutné. (2) Každý, kdo se dozví informace o skutečnostech, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství, je povinen zachovávat o nich mlčenlivost. (3) Předmětem telekomunikačního tajemství
(4) Osoby uvedené v odstavcích 1 a 2 nesmějí předmět telekomunikačního tajemství sdělovat jiným osobám než odesílateli a adresátu přepravovaných zpráv, popřípadě jimi zmocněnému zástupci. Nesmějí ani umožnit jiným osobám, aby získávaly informace, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství. (5) Osoby uvedené v odstavci 1 nesmějí získávat, zpracovávat a předávat pro jiné než pracovní účely, vyplývající z jejich telekomunikační činnosti, osobní a zprostředkovací data uživatelů telekomunikačních služeb ani umožnit je získat jiným osobám. Těmito daty jsou jméno a příjmení, popřípadě obchodní jméno, datum narození, rodné číslo, popřípadě identifikační číslo organizace, akademický titul, adresa, popřípadě sídlo. (6) Ustanovení odstavce 5 se nevztahuje na data potřebná pro vydávání telefonních seznamů a předávání dat podle § 35. (7) Data podle odstavce 5, jakož i data, která jsou předmětem telekomunikačního tajemství, musí být po uplynutí dvou měsíců od ukončení telekomunikačního spojení vymazána nebo učiněna anonymními. To neplatí pro data, která mají být využita k vyúčtování za telekomunikační služby, k zajištění propojení a přístupu k síti, ke vzájemnému vyúčtování mezi provozovateli veřejných telekomunikačních sítí a poskytovateli veřejných telekomunikačních služeb, pokud slouží k identifikaci zneužívání sítě a služeb sítě a pro data uchovávaná a poskytovaná na základě předchozího vyžádání orgánů oprávněných k tomuto zvláštními právními předpisy. 16) (8) Pro obchodní účely smí poskytovatel veřejné telekomunikační služby zpracovat data uvedená v odstavci 3 písm. c), pokud k tomu dal písemný souhlas účastník. (9) Provozovatelé veřejných telekomunikačních sítí a poskytovatelé veřejných telekomunikačních služeb si mohou vzájemně předávat data uvedená v odstavci 3 písm. c), je-li to nezbytné pro zajištění propojení a přístupu k síti, ke vzájemnému vyúčtování a k identifikaci zneužívání sítě a služeb." |
Formulace § 88 je ovšem nešikovná v tom, že veřejnosti dovoluje příjem pouze v rozhlasových pásmech. Vytane ihned otázka, jak se vypořádat například s příjmem kmitočtových a časových etalonů a jiných zařízení, jež nevysílají v rozhlasových pásmech a přesto mají charakter veřejného zdroje informací. Zaplatíme např. za užívání radiobudíku synchronisovaného signálem stanice DCF na 77 kHz stotisícovou pokutu, když dle Národní kmitočtové tabulky ČR tento kmitočet neleží v rozhlasovém pásmu? Očekává ČTÚ, že si u něj občan bude muset podat žádost o výjimku, bude-li chtít použít signály sítě WWV, a těší se snad ČTÚ, že za schválení výjimky vyinkasuje správní poplatky?
Ryze "na vodě" se ocitá činnost radiových posluchačů - SWL. Ty nelze - z pohledu zákona - označit za radioamatérské operátory, protože nejsou kvalifikováni zkouškou. Ale jen kvalifikovaný radioamatér může na radioamatérských pásmech poslouchat, zatímco nekvalifikovaná osoba jen na rozhlasových. To je skutečně problém. Bude zřejmě třeba prosadit, aby úřady respektovaly souhlas, který pro SWL vystaví radioamatérské spolky jako sdružení provozovatelů amatérské radiokomunikační služby, a který SWL oprávní k poslechu na radioamatérských pásmech.
Podobných "nedotažeností" je v zákoně spousta, a jde o dobrý důkaz, jak jeho navrhovatelé nedokázali v připomínkovém řízení rozlišit tlaky komerčních lobbystických skupin od oprávněných připomínek odborné veřejnosti. Musíme doufat, že novely a prováděcí vyhlášky tyto rozpory co nejdříve vyřeší.
Na sankci v případě nedodržení tajemství fysickou nepodnikající osobou pamatuje zákon o telekomunikacích (§ 97, odst. 3 písm. i) pokutou až 100 tisíc korun.
V závažnějších případech se ovšem může uplatnit i trestní zákon č.140/1961 Sb. dvěma dále uvedenými paragrafy, k nimž zbývá dodat, že soudní praxe nastolila chápání pojmu "pracovník poštovní nebo telekomunikační služby" jako jakékoli osoby kvalfikované zkouškami, a amatérská služba je telekomunikační službou stejně, jako kterákoli jiná.
´
§ 239 Porušování tajemství dopravovaných zpráv (1) Kdo úmyslně poruší tajemství
(2) Pracovník poštovní nebo telekomunikační služby, který
bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. § 240 (1) Kdo v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch
(2) Pracovník poštovní nebo telekomunikační služby, který
|
Jsou jen dva případy, kdy telekomunikační tajemství respektovat nemusíme nebo nesmíme.
Nemusíme v tzv. "krajní nouzi", již popisuje trestní zákon takto:
§ 14 Krajní nouze Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil." |
Nesmíme, jestliže bychom neoznámili závažný trestný čin.
§ 168 Neoznámení trestného činu (1) Kdo se hodnověrným způsobem doví, že jiný spáchal trestný čin vlastizrady (§ 91), rozvracení republiky (§ 92), teroru (§ 93 a 93a), záškodnictví (§ 95 a 96), sabotáže (§ 97), vyzvědačství (§ 105 odst. 2, 3 a 4), ohrožení utajované skutečnosti (§ 106 a 107), porušování předpisů o nakládání s kontrolovaným zbožím a technologiemi (§ 124a,124b,124c), porušování předpisů o zahraničním obchodu s vojenským materiálem (§ 124d, 124e, 124f), padělání a pozměňování peněz (§ 140), neoprávněného nakládání s osobními údaji (§ 178 odst. 3), účasti na zločinném spolčení (§ 163aodst. 1), obecného ohrožení podle § 179, ohrožení bezpečnosti vzdušného dopravního prostředku a civilního plavidla podle § 180a, zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny podle § 180c odst. 2, týrání svěřené osoby (§ 215), vraždy (§ 219), genocidia (§ 259) nebo používání zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje (§ 262), a takový trestný čin neoznámí bez odkladu státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu nebo místo toho, jde-li o vojáka, veliteli nebo náčelníku, (2) Kdo spáchá čin uvedený v odstavci 1, není trestný, nemohl-li oznámení učinit, aniž by sebe nebo osobu blízkou uvedl v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání. Uvedení osoby blízké v nebezpečí trestního stíhání však nezbavuje pachatele trestnosti, týká-li se neoznámení trestného činu vlastizrady (§ 91), rozvracení republiky (§ 92), teroru (§ 93 a 93a), záškodnictví (§ 95 a 96), sabotáže (§ 97), vyzvědačství (§ 105 odst. 2, 3 a 4), ohrožení utajované skutečnosti (§ 106 a 107) nebo genocidia (§ 259). (3) Oznamovací povinnosti nemá advokát nebo advokátní koncipient, který se dozví o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem advokacie nebo právní praxe." |
Rétorikou o právu na svobodné šíření informací bývá odůvodňováno také neoprávněné užívání počítačových programů, prolamování ochranných kódů satelitního TV vysílání, DVD a podobně. Rétorika je to však pochybená. I zde platí, že moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda někoho jiného, v daném případě mé právo na informace končí u práv autorských.
Velmi komplexně problematiku řeší autorský zákon č. 121/2000 Sb., který činí předmětem ochrany práv autora především užití díla. Autorská práva tedy porušujeme ani ne tak samotným prolomením ochranných prvků, ale především následným neoprávněným užíváním programu, sledováním TV vysílání atp. Ani ochrana autorských práv není bezzubá. Podle závažnosti může být porušení přestupkem dle zákona č.200/1990 Sb o přestupcích, pak je § 32 odmění pokutou až 15 tis. korun, nebo i trestným činem podle trestního zákona, pak § 152 za porušení naděluje až dva roky vězení nebo peněžitý trest.
Šíření návodů na neoprávněné užívání děl pomocí prolomení nástrojů ochrany práv autorů by pak mohlo být posuzováno jako trestný čin podněcování k trestnému činu, které § 164 tr.zák. oceňuje uvězněním až na dva roky.
Hackeři často zveřejňují své poznatky s dovětkem, že tak činí výhradně pro "studijní účely". U nás zatím není dostatek zobecnitelných poznatků o přístupu soudů k řešení takových případů (a jedině soud je oprávněn posoudit trestnost konkrétního jednání), ale přinejmenším ve stadiu vyšetřování by taková argumentace byla nejspíše označena za nedůvěryhodnou - jak a čím rozšíří své vědomosti ten, kdo mechanicky aplikuje "vyšpiónovaný" kód, či ten, kdo mechanicky spustí "crackující" program? Co se ve skutečnosti lze "naučit" porušováním cizích autorských práv jiného, než loupež? Každé počínání má svou subjektivní a objektivní stránku. O subjektivních pohnutkách hackerů lze vést nikdy nekončící diskuse, v nichž hlavní slovo by asi nejlépe patřilo psychoanalytikům. Objektivní dopady jejich "práce" jsou ovšem neoddiskutovatelné: miliardové ztráty nositelů autorských práv. Při hospodské diskusi najdeme tisíc argumentů, proč si nositelé autorských práv nic jiného nezaslouží. Při střízlivé a racionální úvaze však dojdeme k závěru, že bez respektování obecně přijatých pravidel čeká jakoukoli společnost návrat do prehistorického stavu, o který není ve skutečnosti co stát, a to pro kteréhokoli jejího příslušníka.
Jde tedy o téma z oboru těch, jež je z debat na radioamatérských pásmech lépe vypustit, a právě proto zde o něm mluvíme, neboť - byť ojediněle - se i s touto tématikou v diskusích na radioamatérských pásmech (včetně BBS sítě PR) setkáváme.
© OK1XU, 1997 |
»
- 22107x přečteno