Právo zřídit anténu

Zdaleka nejčastěji mezi radioamatéry padá otázka o právu na zřízení antény. Má radioamatér právo zřídit anténu své stanice? V obecnosti samozřejmě ano, stejně tak, jako má právo uspokojovat své ostatní existenční, kulturní, zájmové a mnohé jiné potřeby. Diskuse nemůže vzniknout na téma zda amatér může svou anténu zřídit, ale jenom na téma kde a jak.

Občané mohou mít různé zájmy. Některé z nich společnost prostřednictvím zákonů chrání a podporuje, k jiným má postoj neutrální a jiné přímo potlačuje a zakazuje. Zájem radioamatéra zřídit anténu patří mezi ony vnímané neutrálně, které nejsou ani zvýhodněny, ani potlačeny. Zákony k němu říkají: můžeš, ale za splnění daných podmínek.

Jde zkrátka typicky o jedno z těch práv, u nichž platí zásada, již na těchto stránkách často opakujeme: mé právo končí tam, kde začínají práva jiných. A radioamatérova chuť postavit si anténu se s jinými - neméně oprávněnými - zájmy opravdu střetává tam, kde existence a užívání antény znamená omezení nebo risika pro jiné občany. Ohrožení statiky budov, ohrožení požární bezpečnosti úderem blesku nebo atmosférickou elektřinou, ohrožení pádem anténního stožáru, ohrožení příjmu rozhlasu a televise, ovlivnění hygienických podmínek elektromagnetickým polem, vzhled zákonem chráněné stavební památky - to jsou nejčastější případy.

Proto je naplnění práva radioamatéra zřídit svou anténu mnoha předpisy regulováno, a naopak: neexistuje předpis, který by mu dovoloval zřizovat antény bez jakýchkoli omezení. Není to příjemné, není to však také žádná tragédie: znamená to pouze, že radioamatér není vůči svému okolí v postavení privilegovaném, nýbrž rovnoprávném, že nemůže své okolí oslovit "musíš!" s kladivem zákona v ruce, ale slovy "můžeš?" a "prosím!", že místo uplatnění nároku musí hledat dohodu, a že k této dohodě také případně nemusí dospět. Celkem tedy v postavení, v němž se nacházíme i ve většině jiných vztahů a životních situací.

Toužit po postavení privilegovaném může samozřejmě kdokoli. Pro případ zlomového úspěchu ale musí počítat s tím, že amatéři budou časem bydlet jen ve stanech na loukách za městy a obcemi, protože kdo by pronajal byt někomu, jehož zájmům poskytl nemoudrý zákonodárce nadměrnou ochranu. Snad nebude vnímán jako moc dryjáčnický příklad postavení maminek s malými dětmi: zákoník práce je chrání tak důkladně, že řada zaměstnavatelů si nemůže dovolit přijmout je do práce, a tak maminky místo zaměstnání a slušného výdělku mnohdy sedí doma na chabé sociální podpoře. Rozumně uvažující radioamatér asi netouží po ochraně tak kontraproduktivní.

Začněme případy snazšími ...

Anténu chceme obvykle zřídit tam, kde bydlíme. Vůbec nejsnáze svá práva ke zřízení antény můžeme opřít právě o právo úžívat byt. To formuluje v základních rysech občanský zákoník č.40/1964 Sb. v ustanoveních o nájmu bytu. Součástí práva užívat byt je i právo trávit v něm volný čas včetně rozličných oddechových aktivit, a amatérské vysílání je oddechovou aktivitou. Podle § 687 občanského zákoníku je pronajímatel bytu povinen zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu.

Aktivity nájemce bytu ovšem nesmí obtěžovat či omezovat uživatele ostatních bytů v domě, ani zatěžovat či poškozovat dům a jeho okolí. Budeme-li však v bytě trávit volný čas způsobem, který nepřekračuje míru toho, co je obvyklé, pak se nemůžeme setkat s podstatnými námitkami majitele domu ani sousedů.

Co je obvyklé? Asi jedinou analogií k anténám pro radioamatérský provoz jsou antény pro příjem rozhlasového a televisního vysílání (RTV). Budeme-li montovat anténu, která rozměry, vahou a umístěním nepřekročí to, co je obvyklé u antén pro příjem RTV, pak se dozajista pohybujeme v mezích běžného užívání bytu. Jistě, i za těchto okolností můžeme být důvodně omezováni: stavebním stavem domu, běžící záruční lhůtou stavby a podobně. Neexistují-li však věcné překážky, pak by nám v montáži opravdu nemělo být bráněno. Analogie s anténami pro příjem RTV má pro nás i druhou výhodu: příjem RTV je samozřejmě úplně stejně jedním ze způsobů trávení volného času, jako amatérské vysílání. Antény srovnatelné s anténami pro příjem RTV lze tedy považovat za obvyklé.

Které antény jsou srovnatelné s anténami pro příjem RTV? Velmi pravděpodobně malé VKV směrovky a vertikály, jednoduché drátové antény pro KV, případně nepříliš vysoké jednoduché vertikály pro KV. A to jsou antény, které pokryjí základní potřeby běžného provozu většiny radioamatérů.

Zajisté, i takto malá anténa může způsobit škody, a těm se každý aspoň trochu odpovědný člověk snaží předcházet. Anténa by měla být zhotovena tak, aby poryvy větru neshodily její prvky na auta parkující na ulici. Nosný stožár zakotven natolik, aby ani vichřice nezpůsobila jeho pád a rozbití střechy. Vertikály by měly být vykotveny lanky z materiálů, které se ve vichru nepřetrhnou, a jejichž vlastnosti nezdegraduje sluneční svit (třeba lanky s kevlarem). Všechny části konstrukce, u nichž to nevylučuje jejich funkci, by měly být spojeny s vedením hromosvodu (zde by nám měla poradit odborná firma). Prvky antén, jež nelze přímo uzemnit, by měly být chráněny před úderem blesku a atmosférickou elektřinou přiměřenými nástroji (bleskojistky). Vodítkem pro volbu opatření může být text dnes již neplatné normy o anténách ČSN 342820.

Montáží nového zařízení na domě ale budeme provádět zásah do stavu domu či bytu, a k tomu jsme povinni požádat o souhlas majitele domu (§ 694 občanského zákoníku). Ve většině případů je tento souhlas potřebný i z důvodů ryze věcných: při montáži budeme obvykle potřebovat přístup na střechu domu, a majitel (nebo správce), který je aspoň trochu dobrým hospodářem a prozíravým občanem, vstupy na střechy uzamyká.

Mějme vždy na paměti, že to, o co žádáme, tj. o souhlas s montáží radioamatérské antény, je běžné veřejnosti a běžnému úřednictvu naprosto neznámou problematikou. V závislosti na tom, kdo je majitelem (soukromá osoba, soukromá firma, bytové družstvo, obec), se bude náš postup v tom či onom detailu lišit, základní rysy budou ale shodné. Cesta k souhlasu majitele by měla vždy začít osobním ústním rozhovorem s tím, kdo o naší žádosti bude rozhodovat. To nám umožní předem poskytnout všechny potřebné informace bez risika, že písemná žádost bude bez dlouhého rozvažování rovnou zamítnuta.

Jak vést tuto diskusi?

Je velkým neštěstím, že radioamatérský slang používá pojem "stavba antén". Slovo "stavba" v nezasvěcených lidech ihned vyvolá představu jeřábů, buldozerů, panelů a pivem posílených zedníků, tedy něčeho úplně jiného, než je běžná radioamatérská anténa. Proto se užití slova "stavba" důsledně vystříhejme a mluvme vždy o "montáži" či "instalaci".

Naše jednání by mělo vyústit v rozumnou domluvu, jejíž úspěch bude do značné míry záviset na naší asertivitě, tj. schopnosti představit si věc "v obráceném gardu", totiž že my jsme pan domácí a pan domácí je žadatelem o náš souhlas ke zřízení antény. Určitě se budeme muset přizpůsobit mentalitě svého protějšku, v obecnosti bychom si ale měli připravit nejméně tyto argumenty:

• Žádáme o souhlas s naplněním našich práv k užívání bytu, tj. pro aktivní zájmovou činnost, k níž máme i souhlas státu: povolení vydané Českým telekomunikačním úřadem (předložme).
• Žádáme o povolení úpravy domu/bytu v rozsahu, který nevybočuje z toho, co je obvyklé při běžném užívání bytu/domu, neboť zamýšlená anténa je srovnatelná s anténami pro příjem rozhlasu a televise, a proto:
  • úprava je nepatrná a v souladu s již schváleným způsobem užívání bytového domu, nejde o zásah do stavby, nýbrž o montáž zařízení na stavbu, přičemž stavba je k montáži takových zařízení určena; proto nemusí být zahajováno stavební řízení a zásah ani není třeba stavebnímu úřadu ohlásit,
  • ostatní uživatelé bytu nebudou anténou obtěžováni ani omezováni nad míru obvyklou.
• Jsme obeznámeni s požadavky na bezpečnost při zřízení a provozu antény, hlavně s ochranou před bleskem a atmosférickou elektřinou, neboť k tomu, abychom získali od ČTÚ povolení, jsme museli složit odborné zkoušky před státní zkušební komisí,
• Je minimální pravděpodobnost rušení příjmu rozhlasu a televise u ostatních uživatelů domu, neboť:
  • jsme odborně způsobilí rušení předejít, neboť k tomu, abychom získali od ČTÚ povolení, jsme museli složit odborné zkoušky před státní zkušební komisí,
  • naše zařízení jsou profesionální výrobky renomovaných světových firem, které byly schváleny k uvedení na trh v ČR či Evropské unii, neboť nesou značky shody CE (je-li to pravda, a tvrzení můžeme doložit předložením alespoň jednoho takového přístroje),
  • budeme používat jen základní malý výkon stanice bez přídavných zesilovačů,
  • kdyby k rušení došlo, projednáme věc s rušeným sami, a v případě problému ji bude kvalifikovaně řešit Státní inspekce telekomunikací, majiteli domu však v žádném případě nevzniknou jakékoli starosti.
• Anténa nezpůsobí žádné škody, potože jde o profesionální výrobek (je-li to pravda).
• Montáž provedeme odborně, bude nám s ní pomáhat (provede nám ji) spřátelený odborně způsobilý živnostník: zedník, pokrývač, kominík...
• Kdyby při montáži či opravách antény došlo ke škodám na domě nebo střeše, samozřejmě je ihned opravíme nebo nahradíme.
• Je nám známo, že na domě je nainstalována společná televisní anténa (zaveden rozvod kabelové televise), ovšem anténa, kterou potřebujeme, má sloužit jinému účelu, který je stejně opodstatněný, jako příjem RTV, a navíc k němu máme i souhlas státu: povolení vydané Českým telekomunikačním úřadem.
• Je nám známo, že střecha domu je v havarijním stavu (je v záruce po provedení generální opravy) a nesmí se na ní vstupovat, ovšem my na ni vůbec nevstoupíme, protože anténu namontujeme na nástavbu strojovny výtahu.
• Kdyby z jakéhokoli důvodu došlo ke vzniku jakýchkoli škod, náhrada nebude problém, neboť máme uzavřenu pojistnou smlouvu, která pokrývá naši odpovědnost za škody (je-li to pravda: pak smlouvu i předložme).

Argumentaci podpořme dokumentací: nákres s rozměry, materiály, vahou atp. napoví daleko víc, než hodinové proslovy. Předložení dokladů k našim tvrzením včas zažehná pochybnosti.

Bystrý čtenář asi mezi řádky postřehl náznaky, kde lze případně některé skutečnosti podat poněkud "stravitelnějším" způsobem, dodejme ovšem, že skutečná nepravda nám neprospěje: zjistí-li majitel dodatečně, že jsme ho oklamali, může svůj souhlas právě proto zase odvolat.

Je účelné dosáhnout písemného souhlasu majitele: i kdybychom měli sebevlídnějšího a sebeslušnějšího domácího, dům může změnit majitele, nový nemusí staré dohody znát a tím méně je ctít. Podle § 680 občanského zákoníku vstupuje nový majitel pronajaté věci do právního postavení dřívějšího majitele, a je tedy i vázán jeho úkony. Nebudeme-li ale souhlas předchozího majitele schopni doložit, nebudeme moci této výhody využít. Samozřejmě, pokud majitel řekne "nějak si to udělejte, ale písemně po mně nic nechtějte", už i to je vítězství.

Pro případ, že majitel již během rozhovoru, který jsme popsali výše, projeví ochotu našim požadavkům vyhovět, mějme ssebou písemné prohlášení o souhlasu již připraveno tak, aby je stačilo jen podepsat. Majiteli tak ušetříme nejen práci, ale i případné dodatečné úvahy, zda se se svým slibem neukvapil.

Nezískáme-li písemný souhlas ihned, bude po ústní rozmluvě následovat naše žádost v písemné formě. Pokud rozmluva přinesla příslib souhlasu a dohodu o podmínkách montáže, měla by žádost tyto skutečnosti zachytit. Žádost bychom ale měli poslat i tehdy, kdy jsme byli rovnou odmítnuti, a samozřejmě i tehdy, kdy se nám osobní rozhovor nepodařilo uskutečnit. Na písemnou žádost bude adresát muset odpovědět písemně, a i když bude jeho stanovisko zamítavé, bude je muset nějakým způsobem zdůvodnit - jde, konec konců, o nájemní vztah k bytu, který je silně chráněn zákonem. Jestliže nás majitel v neformálním rozhovoru případně odbyl ledabylými argumenty, pak v písemné odpovědi bude muset být v argumentaci již opatrnější, protože nemůže vědět, zda své nároky nebudeme hájit prostřednictvím soudu.

V případě zkušených majitelů či správních firem bývá oblíbeným úhybným manévrem požadavek na písemný souhlas ostatních nájemců v domě s montáží antény. Požadavek by mohl být opodstatněný, pokud anténa bude umístěna ve společných prostorách domu. Těmi se rozumí prostory určené k užívání všemi nájemci: chodby, schodiště, výtah, prádelna, sušárna, zahrada, dvůr apod. Kdyby naše anténa byla umístěna v takových prostorách, ostatní nájemce bychom opravdu mohli omezit, a požadavek jejich předchozího souhlasu by byl opodstatněný. My ale své antény obvykle zřizujeme na střechách, a ty ke společným prostorám nepatří, ba naopak, přístup nájemců na ně je obvykle znemožněn. V takovém případě tedy můžeme tuto podmínku odmítnout. Jiným důvodem tohoto požadavku může být možné rušení příjmu RTV. I tento důvod odmítněme s poukazem, že problematiku rušení výslovně a dostatečně upravuje § 88 zákona č.151/2000 Sb. o telekomunikacích tak, že odpovědnost za případné rušení nese provozovatel vysílacího zařízení, a majitel domu se jím tedy nemusí zabývat.

Bydlíme-li v domě, který za majitele spravuje firma nebo odbor obecního úřadu pro správu obecního majetku, čeká nás většinou pověstné "úřednické kolečko".

Obvykle budeme muset začít jednat s referentem či referentkou na nejnižší posici ve služební hierarchii, a počítejme rovnou s tím, že osoba na takové posici nám nevyhoví. Kancelářské myšky na českých úřadech nepracují tak, aby posloužily občanům, ale tak, aby posloužily sobě, a prvním předpokladem toho je nemít problémy se svým nadřízeným, a ty by samostatné řešení netypických případů jistě mohlo vyvolat. Myšce pro pořádek přednesme a doložme vše, co je uvedeno nahoře. Samozřejmě nám nevyhoví a zdůvodní to záplavou argumentů, naštěstí aspoň část z nich bude zaručeně naprosto nesmyslných a v rozporu se zákonem (kdyby myška své práci rozuměla, nemusela by sedět na podřízené posici). Myška nám téměř vždy odmítne dát své argumenty písemně, takže si je ještě během rozhovoru v klidu zaznamenejme (aby "se s tím nemusela psát"), své poznámky si ní ještě jednou projděme ("abychom tomu rozuměli opravdu správně"), a bez jakékoli diskuse se v klidu a spokojeně rozlučme: právě jsme získali cenný bod: budeme si moci stěžovat. Díky stále platné vládní vyhlášce č.150/1958 Ú.l. o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících je posice stěžovatele o poznání silnější, než posice "pouhého" žadatele.

Stěžovat si samozřejmě nebudeme u přímého nadřízeného naší myšky (ten by jakoukoli stížnost na nepořádek ve svém vlastním útvaru zametl pod koberec). Stížnost uplatníme přímo u nejvyššího šéfa úřadu (je-li dům majetkem obce) nebo přímo u majitele domu (to v případě, že dům je soukromým majtekem). Šéf úřadu je již na posici, o niž by nerad přišel díky nějakému zbytečnému klopýtnutí, a navíc nápravou chybných rozhodnutí svých podřízených, za něž sice odpovídá, ale osobně je neřídí, získá u svých nadřízených ocenění "za bdělost". A soukromému majiteli domu se zase může hodit, jestliže správní firmu "nachytá na švestkách" a bude jí případně moci zkrátit odměnu.

Tím, že podáme stížnost, budeme jasně demostrovat, že náš zájem je vážný a nedáme se odradit hned první překážkou. Přinejmenším tím docílíme odpovědnějšího zvážení svých požadavků. Samozřejmě jen tehdy, bude-li stížnost slušná, věcná a kvalifikovaná. Každým hulvátstvím, každým výlevem emocí a každým nevěcným nebo nepodloženým argumentem podrážíme a diskvalifikujeme sami sebe, a věcně pochybené stížnosti doprovázené osobními výpady úřednictvo s radostí a s klidem v duši zamítne, protože ho za to žádná sankce nečeká...

Můžeme se obrátit i na soud a svůj návrh opřít o tvrzení, že majitel domu nám v rozporu s § 687 občanského zákoníku neumožňuje plný a nerušený výkon práv spojených s nájmem bytu. V popsaných jednoduchých případech bychom měli dosáhnout rozhodnutí ve svůj prospěch, pokud našim záměrům nepřekážejí opravdu objektivní důvody (myslitelným důvodem může být opravdu jen technický stav domu nebo jeho památková ochrana).

Cestou radioamatéry zatím naprosto neprozkoumanou - alespoň pokud je nám známo - je využití zákona č. 349/1999 Sb. o Veřejném ochránci práv - ombudsmanovi. Ombudsman by měl pomoci právě v případě občanských trampot, které radioamatéra na cestě za legálně zřízenou anténou obvykle provázejí.

Obtížněji řešitelným problémem mohou být delší drátové antény. Bude-li anténa zakotvena i na jiné nemovitosti, než v níž bydlíme, musíme k tomu získat souhlas majitele této nemovitosti. Budou-li antény křížit veřejné komunikace či cizí pozemky a objekty, bude zapotřebí i souhlasu vlastníků (správců) těchto komunikací, pozemků a objektů. Majitel domu, v němž bydlíme, je povinen umožnit nám nerušené užívání bytu, avšak vlastníci jiných nemovitostí či komunikací k nám jakékoli závazky nemají a jejich souhlas je proto nevymahatelný.

O tom, zda bude náš postup podle uvedených návodů úspěšný, v mnoha ohledech rozhodujeme sami: jak dobře a vnímavě umíme jednat s lidmi, jaké pověsti se v našem bydlišti těší naše spolehlivost, ohleduplnost k okolí a váha našich slibů, jak rozumně umíme vycházet se sousedy atp. Nedáme-li se odbýt prvním či druhým odmítnutím a dáme najevo, že jsme připraveni se o svou věc brát s plnou důsledností až do konce, budeme-li trpěliví, pak vyhrajeme. Zajisté, vždy je možnost, že narazíme na lidi zarputile zlé nebo tupé. Ale většina případných neúspěchů v usilování o povolení stavby uvedených nenáročných antén bývá více způsobena chybami či nedůsledností na straně zájemce, než na straně jeho okolí.

... a přejděme k případům složitějším

Náročnější amatér touží po větších účinnějších směrovkách, jejichž rozměry, váha, plocha kladoucí odpor větru, nosné konstrukce atp. znamenají takovou zátěž pro konstrukci domu, že již vyvstává problém změn jeho stavebně technických charakteristik. A postavíme-li antény na stožáry na pozemku vedle domu, můžeme překročit hranici, za níž sestava bude považována za novou stavbu. Oba případy obvykle povedou k nutnosti zahájení stavebního řízení stavebním úřadem. Stavba bude vyžadovat odborně zpracovaný projekt, k němuž navíc budou mít právo vyjádřit se i majitelé sousedních nemovitostí, účinnější směrovky mohou vyvolat v některých směrech intensitu elektromagnetického pole takovou, že již vyvstane otázka hygienické nezávadnosti.

I když i v této souvislosti se můžeme opřít o princip oprávněného trávení volného času jako součásti užívacích práv k bytu, vybočíme už z mezí, jež lze považovat srovnatelné s běžnými potřebami ostatních nájemců bytů při příjmu RTV. V tomto případě již vstupujeme do oblasti, kde souhlas majitele domu není vymahatelný, a do hry navíc vstupují úřady (přinejmenším stavební) a majitelé sousedících nemovitostí.

Abychom lépe porozuměli motivacím těch, s nimiž budeme o svých záměrech jednat, položme si nejprve několik otázek.

Proč nám činí překážky majitelé domů?

Většina z nás bydlí v bytě, který mají pronajatý, nebo v bytě, který sice vlastníme, ale ten se nachází v domě spolu s byty jiných vlastníků (bytové družstvo, společenství vlastníků bytů). V obou případech je pro náš záměr nutný souhlas majitele či spoluvlastníků k využití společných prostor, střechy nebo pozemku domu.

Odmítavé stanovisko majitele domu bude obvykle motivováno těmito hledisky:

• Právo vlastníka nemovitosti rozhodovat o tom, jak bude jeho majetek užíván, jaký bude mít vzhled a co se v něm bude odehrávat, je nepominutelné.
• Bytové domy se staví (a stavebním úřadem schvalují) k bydlení. V ČR žádný zákon tento pojem komplexně nedefinuje, musíme hledat v desítkách předpisů, něco formuluje občanský zákoník č.40/1964 Sb. a mnohé určují zvyková pravidla. Bydlení je základní lidskou potřebou. Jeho součástí je i trávení volného času, ovšemže v závislosti na tom, jaký má vliv na byt a okolí. Uveďme nadsazený příklad: v chovu stáda prasat jistě nesmí být nikomu bezdůvodně bráněno, ale nikdo soudný se nebude dožadovat, aby mu takový chov byl umožněn v panelovém bytovém domě… Neexistuje předpis, který by mezi právy nájemců výslovně uváděl i právo neomezeně zřizovat antény (jakékoli). Majitel domu je nájemcům povinen poskytnout to, co jako součást práv nájemce určuje zákon nebo dobré mravy. Cokoli nad to poskytovat povinen není.. Majitel se může obávat, že poskytne-li výjimku jednomu nájemci, bude ji později obtížně odmítat jinému nájemci vznášejícímu požadavek třeba ještě obtížnější. Proč by si majitel takový nepříjemný precedens vytvářel?
• Stavební úřady schvalují stavbu a užívání domu k nějakému účelu, třeba k bydlení. Majitel domu je povinen ho jen k tomuto účelu užívat. Majitel odpovídá za bezpečnost domu: stavebně technickou, požární apod. Odpovídá také za estetické působení domu vzhledem k okolí, za dodržení podmínek ochrany památek (je-li dům či aglomerace památkou). I na to dohlížejí stavební (a mnohé jiné) úřady, a nedostatky stíhají pokutami. Těžko lze od majitele spravedlivě požadovat, aby připustil montáž zařízení, které jednak nelze nevyvratitelně prohlásit za odpovídající schválenému způsobu užívání domu, a které navíc může zvýšit bezpečnostní risika pro dům (zakotvení těžkých konstrukcí ve střeše či krovu) nebo jeho obyvatele (ochrana před atmosférickou elektřinou či před úderem blesku). Proč by majitel takové zvýšení své odpovědnosti a risiko platby pokut přijímal?
• Podle § 687 občanského zákoníku je pronajímatel bytu povinen "zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu". Stejně je ale povinen postupovat i sám nájemce vůči ostatním uživatelům domu (§ 690). Jedno z práv spojených z užíváním bytu stanoví i zákon č.151/2000 Sb. o telekomunikacích - plné znění zde, když majitelům domů v § 91 ukládá umožnit nájemcům příjem rozhlasového a televizního vysílání, jestliže je v místě příjmu signál přiměřené kvality. Protože radioamatér těžko může předem poskytnout záruku, že provozem nebude rušit přijímače ostatních nájemců v domě, majitel domu by se souhlasem s instalací antény vystavil risiku ataků rušených nájemců, proč připustil vznik zdroje rušení v domě, risiku naléhání, aby tento zdroj odstranil, a případně i risiku soudních sporů s rušenými nájemci, kde majitel by případně musel dokazovat, že rušené přijímače jsou nekvalitní nebo mají instalovánu nekvalitní anténu, zatímco signál radioamatérské stanice odpovídá technickým předpisům. Proč by to dělal?
• Ozařování elektromagnetickým polem je dnes považováno za zhoršení životního prostředí a hygienických podmínek pro život člověka. U nás tyto otázky řeší zákon č.258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví - výňatky zde a nařízení vlády č.480/2000 Sb. o ochraně zdraví před neionizujícím zářením - plné znění zde. Nezávadné hygienické podmínky v domě jsou jednou z prvořadých povinností majitele, a jejich plnění sledují i státní orgány hygienického dohledu - opět pod sankcí pokut. Souhlasem se zřízením antény majitel domu připouští vznik hygienického risika pro ostatní obyvatele domu a obyvatele jiných bytů v okolí. Proč by měl nést risiko pokut, ba i risiko případných soudních sporů a náhrad za škody na zdraví, které - ať skutečně či domněle - vznikly působením vf pole naší stanice?
• Jestliže stavba antény bude stavebním zásahem do domu či pozemku, který vyvolá stavební řízení, mají majitelé sousedních nemovitostí právo zúčastnit se ho a vznést případně námitky či podmínky, které se mohou dotknout i zájmů majitele domu. Proč by měl majitel něco takového riskovat?
• Vedle risik nákladů a výdajů výše uvedených může majiteli domu při stavbě či provozu naší antény vzniknout celá řada další škod, poškozením střechy počínaje a porušením záručních podmínek novostavby konče. A může jít o škody tisícové i statisícové. Při stavu vymahatelnosti práva v ČR se majitel právem obává, že mu v takovém případě vzniknou nejen starosti, ale hlavně toho, že případné náhrady se bude domáhat dlouho a obtížně. Proč by měl nést takové risiko kvůli pouhému hobby někoho cizího?

Naprostá většina vlastníků domů si všechna zde uvedená risika obvykle neuvědomuje. K našemu nezdaru ovšem stačí, uvědomí-li si majitel jen některé z nich, nebo má prostě nechuť nám jakkoli vyjít vstříc. A nejčastěji majitele odrazuje právě to, že si uvědomuje, že nezná všechny možné dopady svého případného souhlasu. Zkušenější - ne vždy kvalifikovanější - bývají obecní úřady nebo firmy spravující byty.

Motivace majitelů domů rozebíráme šíře právě proto, abychom žadateli o souhlas se stavbou náročnější antény pomohli ještě lépe se připravit na jednání s vlastníkem domu. O jednání bude samozřejmě jinak platit vše, co jsme doporučili pro jednodušší případy. Ovšem hrozící risika jsou v případě velkých a těžkých antén reálnější a možné škody větší, chápejme proto, že i vstřícnost majitele domu bude menší. Tomu by měl odpovídat i širší rozsah našich nabídek a záruk:

• Nabídněme záruky promptního provedení oprav, pokud by nastala jejich potřeba (a třeba i složení kauce na takové opravy).
• Máme-li uzavřenou pojistnou smlouvu, která pokrývá naši odpovědnost za škody (to bývá i součástí některých smluv o pojištění domácnosti), ověřme u pojišťovny, která risika spojená s anténou smlouva skutečně pokrývá, a majitele domu na to upozorněme. V případě nezbytnosti můžeme pojistnou smlouvu i nově sjednat.
• Nabídněme úhradu nájemného za plochu obsazenou anténou: samozřejmě jen v řádu stokorun, nejvýše pár tisícikorun ročně. Na to vlastníci domů uslyší nejlépe, a možná vůbec nejlepší bude celou debatu zahájit právě nabídkou nájmu. Lepší šanci máme, budeme-li si nově pronajímat byt za neregulované nájemné. Jako plátci tržního nájemného se totiž pro majitele domu stáváme váženým zákazníkem, a pak se můžeme pokusit vymínit si už v nájemní smlouvě souhlas majitele s montáží antény, a k souhlasu majitele povzbudit i nabídkou přiměřeně vyššího nájemného. Úplně stejně můžeme postupovat, pronajímáme-li si jako radioklub klubovnu za tržní nájemné.
• Nabídněme nějakou formu protislužby v něčem, co dělá majiteli starosti: může jít o pomoc při provozu domu, nebo - máme-li k tomu kvalifikaci - o údržbu elektrických rozvodů a zařízení, STA apod. Kvalitní a spolehlivé poskytnutí některých prací může být pro majitele cennější, než nájemné. Specificky u domů družstevních nebo v případech společenství vlastníků bytů může taková služba přinést všem spoluvlastníkům snadno spočetné úspory výdajů z jejich vlastních peněženek, a povzbudit je tak k souhlasu s montáží antény způsobem nejpádnějším.
• Chápejme obavy sousedů a poskytněme jim opět záruky ohledu k jejich stavbám a porostům, k jejich zájmu v klidu sledovat televisi a rozhlas.

Proč nám činí překážky úřady?

Na těžkosti ze strany úřadů můžeme narazit v několika případech. Především tehdy, máme-li svůj byt pronajat od obce, a obec je v roli majitele domu: pak platí prakticky vše, co je popsáno nahoře, a možná ještě poněkud nepříjemněji, protože volení představitelé obce musí brát podstatně větší ohled na většinové názory občanů (voličů), než soukromý majitel domu. Na těžkosti ze strany úřadů můžeme narazit také tehdy, kdy si obecnímu úřadu na naši anténu (nebo stavbu antény či provoz antény) někdo stěžuje.

Zdaleka nejpravděpodobněji však přijdeme do styku se stavebním úřadem v souvislosti se stavebním řízením.

Okolnosti výstavby a užívání staveb (tedy i domů a bytů) určuje zákon č. 50/1976 Sb. o stavebním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Řada ustanovení tohoto zákona vede k tomu, že bude-li naše uvažovaná anténa překračovat svými rozměry či způsobem montáže některé nepříliš široké meze, ocitneme se v situaci, kdy buď měníme stavbu stávající, nebo zřizujeme stavbu novou. Bude záležet na konkrétních okolnostech, půjde-li o stavbu jednoduchou, drobnou či standardní, a z toho pro nás vyplynou i různé povinnosti. Zda budeme moci stavbu provést jen s ohlášením stavebnímu úřadu, nebo bude nutné stavební povolení s následnou kolaudací. Zda budeme moci stavbu provést sami, svépomocí a pouze s odborným dohledem, nebo ji budeme muset zadat autorisované firmě.

Dostáváme spousty dotazů, jež zabíhají do problematiky stavebního zákona. Třeba "od jaké výšky anténního stožáru je nutné stavební povolení". I když by selský rozum velel nahlédnout do zákona a odpovědět "nad 4,5 metru", je to problematické. Jednak je nezbytné posuzovat každý případ naprosto individuálně se zvážením všech konkrétních okolností, jednak jsou k řešení těchto případů povolány místně příslušné stavební úřady.

Stavební zákon se snaží pokrýt celou rozsáhlou problematiku výstavby od atomové elektrárny až po psí boudu, pročež rozlišení subtilnějších detailů je ponecháno na úsudku úředníků stavebních úřadů, čímž i tito úředníci (nemluvě o stavebnících) jsou v netypických případech stavěni do nezáviděníhodné situace. Protože problematika amatérských antén netypická je, přístup stavebních úřadů se, bohužel, úřad od úřadu poněkud liší. Proto i dobře míněná rada, která se někde osvědčila, může být jinde nanejvýš ošidná.

Nebudeme se tedy pokoušet radit, ale poskytneme alespoň několik citací ze zákona, které by měly čtenářům pomoci v nejzákladnější orientaci.

Z tohoto zákona vychází spousta prováděcích a navazujících předpisů, zejména vyhláška č.132/1998 Sb. kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona, pro nás nezajímavá není např. vyhláška č.137/1998 Sb. o obecných technických požadavcích na výstavbu. Povšimněme si též § 141, který pro postup občanů i úřadů přikazuje pravidla správního řádu. O správním řádu se blíže dočtete na naší stránce K problematice TVI a BCI, a nemělo by význam zde informace opakovat.

V minulosti jsme zaznamenali případ, kdy stavební úřad po různých peripetiích radioamatérovi sice povolil stavbu anténního stožáru, ale provozování samotné antény podmínil objektivním měřením vyzařovaného elektromagnetického pole a jeho hygienické nezávadnosti. To odpovídalo požadavkům dříve platné vyhlášky ministerstva zdravotnictví č.408/1990 Sb. o ochraně zdraví před nepříznivými účinky elektromagnetického záření. Ta skutečně podmiňovala zahájení provozu vyzařujícího zařízení měřením, a také v provozu musela být nezávadnost vyzařování periodicky měřením ověřována. Tato vyhláška však již neplatí. Nová úprava byl provedena zákonem č.258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví - výňatky zde a nařízením vlády č.480/2000 Sb. o ochraně zdraví před neionizujícím zářením - plné znění zde. Tyto předpisy sice samozřejmě zakotvují odpovědnost provozovatele zařízení za to, že vyzařovaná energie nepřekročí stanovené limity (prakticky jde o velikost exposice osob v čase), ale měření jako podmínku zahájení provozu již neukládají.

Pokud bychom však na potřebu měření narazili, pak pro výchozí orientaci doporučujeme vyhledat v zákoně č.258/2000 Sb. sídlo státního orgánu ochrany veřejného zdraví pro místo stavby antény: tento orgán by nám měl sdělit, které instituce jsou k měření autorisovány.

A co když zřizujeme anténu na vlastní nemovitosti?

Ani na vlastním domě či pozemku nemůžeme tropit vše, co nás napadne. Z problémů, které jsme popsali, ubude jeden jediný: souhlas majitele domu. Ale anténa překračující meze obvyklého (příjem RTV) vyvolá jinak úpně stejné problémy, jako při stavbě na domě nájemním: větší směrovky připoutají pozornost státního stavebního dohledu, a ještě častěji sousedů, kteří mají strach (někdy oprávněně), že jim to monstrum spadne na hlavu nebo rozbije střechu, a ještě více se bojí (velmi často oprávněně) rušení TV příjmu.

Velmi zapáleným radioamatérům, kteří mají zároveň to štěstí, že nemusí šetřit, lze doporučit zřídit svou anténní farmu na vlastním pozemku na území malé obce vzdálené hustě osídleným aglomeracím (ovšem také přírodním reservacím, tam by je určitě neuvítali ekologové), a co možno nejvzdálenějším od obydlených domů (nesousedícím s nimi). Nemusí to stát extrémně moc peněz: při dnešním stavu zemědělství je půda v malých obcích nebo malá opuštěná zemědělská usedlost "za babku" (jistě: jak pro koho). Ještě výhodněji může vyjít dlouhodobý nájem takové nemovitosti: v opravdu odlehlých místech nám může svou nemovitost někdo rád pronajmout i jen za to, že se o ni budeme starat a udržovat ji.

Takto lze opravdu nejsnáze uniknout většině nahoře uvedených nástrah, ne ale všem: i zde bude u větších konstrukcí muset proběhnout stavební řízení, ovšem tím, že se vzdálíme obydleným domům, ubudou na významu případné námitky sousedů, hygienická risika, a ostatně i pravděpodobnost TVI.

Samozřejmě - nejde o recept universální, jenže on žádný opravdu universální recept neexistuje...

Tradované pověry

• Specificky problematiku telekomunikací ve vztahu k užívání staveb, nebytových prostor i bytů řeší zákon č.151/2000 Sb. o telekomunikacích:

  § 91 (6) Vlastník domu, bytu nebo nebytových prostor je povinen umožnit uživatelům tohoto domu, bytu nebo nebytových prostor příjem rozhlasového a televizního vysílání provozovatelů ze zákona za podmínky, že v místě příjmu je signál přiměřené kvality. Dále je povinen umožnit zřízení vnitřního telekomunikačního rozvodu, včetně koncového bodu. Dojde-li mezi vlastníkem domu, bytu nebo nebytových prostor a uživateli tohoto domu, bytu nebo nebytových prostor ke sporu o rozsahu této povinnosti, rozhodne obecný stavební úřad.

  K tomu pár poznámek:
  • Provozovateli ze zákona se rozumí provozovatelé vysílání podle české legislativy, jinými slovy provozovatelé tuzemských RTV stanic. Je tak uplatněna zásada (rozumná a logická), že právní řád ČR může garantovat jen příjem RTV vysílačů z území ČR, záruky příjmu ze zahraničí (o mezinárodní komunikaci nemluvě) jsou tedy mimo diskusi. Budiž ovšem správně rozuměno: to, že zákon nemůže něco zaručit, neznamená, že to zakazuje.
  • To, jakým způsobem vlastník příjem umožní, je v jeho rukou, a protože společnosti kabelové televise se dnes předhání v takových nabídkách zavedení kabelů do domů, že vlastník neutratí ani korunu, byli by majitelé domů pošetilí, kdyby nepřijali tak výhodný způsob prevence před tím, aby jim nájemníci běhali po střechách a rozbíjeli tašky při montáži individuálních antén....
  • Jestliže dříve platný zákon č.110/1964 Sb. o telekomunikacích zakotvil právo nájemců bytů zřídit individuální anténu pro příjem rozhlasu a televise, není-li na domě zřízena společná TV anténa nebo kabelový rozvod, současný hovoří pouze "umožnění příjmu". Je to sice logické a správné, protože způsobů distribuce RTV signálů je dnes podstatně více, než před 36 roky, pojem "anténa" však ze zákona vymizel a tím radioamatéři přišli i o možnost se při uplatnění principu analogie opřít o v zákoně výslovně uvedená ustanovení pro antény rozhlasu a televise.
  • Někoho by mohlo napadnout: "Sláva, prohlásíme radioamatérské stanice za telekomunikační síť, anténu za její koncový bod, a máme to doma." Nemáme. Zákon o telekomunikacích definuje v § 2 radiokomunikační službu vedle jiných služeb telekomunikačních, a opravdu těžko bychom prokazovali, že všechny existující amatérské stanice jsou technicky a organisačně provázány do sítě. Vnitřním telekomunikačním rozvodem včetně koncového bodu, jak o nich mluví § 91, lze proto těžko rozumět cokoli jiného, než zavedení telefonní linky s účastnickou přípojkou, nebo rozvodu jiných podobných telekomunikačních sítí.
  Citovaným ustanovením zákona o telekomunikacích je formulováno, co zákon uživatelům bytů a nebytových prostor v oboru telekomunikací zaručuje:
  • příjem RTV vysílačů z území ČR, jestliže mají v místě dostatečný signál,
  • zřízení vnitřního rozvodu a přípojek telekomunikačních sítí.
  Nic jiného - a tedy ani zřizování a provoz radiostanic amatérských, CB či jakýchkoli jiných - zákonem výslovně garantováno není.
• Někdy se tvrdívá, že amatér má právo zřídit anténu ve svém QTH již proto, že mu pro toto QTH Český telekomunikační úřad vydal koncesi, a že ten, kdo stavbě antény klade překážky, se protiví rozhodnutí ČTÚ. Samozřejmě jde o nesmysl: samotná koncese nezbavuje držitele povinnosti dodržovat další předpisy a respektovat oprávněné zájmy jiných. Uvedená argumentace je stejně chytrá, jako kdybychom tvrdili, že držení řidičského průkazu nás opravňuje vjet autem na dvůr sousedů a a mordovat tam slepice. QTH, které bude uvedeno v povolovací listině stanice, navrhuje žadatel o koncesi sám a bez souhlasu kohokoli jiného - je jeho věcí navrhnout QTH, v němž mu ve vysílání nebudou činěny překážky. Chceme snad touto přitroublou argumentací dovést státní administrativu k tomu, aby vydání koncese podmiňovala souhlasem vlastníka objektu s umístěním stálého QTH radioamatéra?
• Část radioamatérů navrhuje, aby bylo usilováno o nepodmíněné právo na zřízení alespoň některých (malých, lehkých) antén. Ono se řekne: anténa - ale jaká? Amatérovu anténu někdy tvoří pár metrů drátu (to by nemuselo vadit nikomu), někdy anténka pro převaděče a PR (taky celkem nezávadná), někdy krátkovlnná směrovka (to by vadilo skoro všem), a někdy velká anténní soustava pro provoz EME (to by neunesl opravdu nikdo, pokud by sám nebyl amatérem a nešlo o jeho anténu). Právě zde je hlavní kámen úrazu na cestě zákonné garance zřizování antén: prakticky nemožná je definice, jakou anténu by naše okolí a stavební úřad měly tolerovat, a jakou již nikoli. A kdybychom se domohli nějaké formy "vždy zaručené" antény, zle by se nám to vymstilo, protože by nám nikdo a nikdy nedovolil překročit její meze.
• Radioamatéři se někdy snaží obejít úskalí souhlasu vlastníka nemovitosti, případně i stavebního řízení, tvrzením, že budují antény pouze pro příjem, např. pro dálkový příjem RTV. Je to dost ošidné. Nejen proto, že zákon o telekomunikacích majitele nemovitosti povinnosti umožnit dálkový příjem takřka výslovně zbavuje, takže zamítnout podobnou žádost je to nejsnazší. Ale hlavně proto, že vyvoláme-li v budoucnu stížnost na rušení tím, že takto schválenou přijímací anténu použijeme k vysílání, může majitel nemovitosti svůj souhlas s umístěním antény snadno odvolat s odůvodněním, že k takovému užití souhlas nedal, a stejně tak stavební úřad může za neschválený způsob užívání stavby uložit pokutu, a v krajnějším případě i nařídit odstranění antény.
• Na sjezdu ČRK v roce 2000 vystoupil v diskusi kolega, který navrhl, aby sjezd nehleděl na těžkosti v hledání většího prostoru pro radioamatéry při zřizování antén, a nově zvolené radě prosazení těchto zájmů prostě uložil prosadit, a podat o tom zprávu do konce roku 2001. Přímo z toho čišela představa, že stačí jít a o neomezené právo na zřízení antény si prostě říci, a představitele radioamatérů tato prostá věc dosud nenapadla, nebo se jim do toho nechce, ač je to tak prosté. Skutečnost je, bohužel, jiná. Očekávat, že malý radioamatérský spolek je schopen prosadit něco zlomového proti zájmu většinové společnosti, je iracionální. Radioamatérů je 7.10^-4-tý díl celé populace ČR, a právě jen s tímto dílem síly může ČRK prosazovat jejich zájmy vůči většině obyvatel.

Ohleduplnost a šetrnost

vůči našemu okolí jsou nejlepším vkladem do jeho budoucí vstřícnosti. Mezi amatéry se traduje řada historek, některé jsou veselé, některé drastické, o ohleduplnosti a šetrnosti však žádná neříká nic, právě naopak.

K oněm veselejším patří třeba ta o sousedovi, který přiběhl do radioklubu se žalostným nářkem, jaktože mu Kašpárek křičí na děti z televise "síkjů kontest, síkjů kontest". K těm drastičtějším ona zvláště rozšířená, jak v klubu (vypráví se opravdu všude, takže v každém klubu) při závodě vzali známý zdroj na ruční pohon k RM31, jeden vývod připojili na kovovou kliku dveří a druhý vhodili do louže vody, kterou rozlili pode dveře; když pak začal některý rušený soused lomcovat klikou dveří, uvnitř zatočili klikou zdroje, a místo kleteb se za dveřmi ozvalo bolestné zaúpění a prchající kroky...

Tož, jsou to bohatýrské historky, ale je-li z nich pravdivá jen setina, lze se divit, když nám někdo z principu odmítne jakkoli přispět k naplnění naší touhy po nové anténě? Pamatujme na to, když začne na sousedovy děti Kašpárek, Štěpánka Haničincová či Dáda Patrasová křičet "síkjů, síkjů" ...

Pár myšlenek závěrem

Když jsme jednu z versí tohoto textu zveřejnili poprvé, sklidili jsme řadu výtek. Že jde ne o rady amatérům, ale pánům domácím. Že radioamatérům škodí, když se takové texty zveřejňují. Že text překáží. Nebo: "za srovnavani rodiny radioamateru se stadem prasat dekuji. Zrejme na tom neco bude..." Nebo: "Takze se ptam, proc byla msg o antenach zverejnena znovu, kdyz nikdo ze slavneho C.a.K. CRK nedokazal hnout prstem a neco ve prospech nas radioamateru ve smeru k antenam prosadit. Dosavadni vymluvy snad ani neopakujte."

Cílem této stránky samozřejmě není stavět se na stranu k amatérům nevlídnou, ale předem je upozornit na motivy těch, u nichž amatéři obvykle se svými požadavky narážejí, a umožnit jim tak předem počítat s argumenty oponentů a předem si promyslet nabídky oboustranně přijatelných řešení. Toho, kdo snese jen zprávy, které se "budou líbit", třeba za cenu, že budou lživé, toho, kdo neunese pravdu, jež neodpovídá jeho nepodloženým domněnkám, zkrátka toho, kdo nechce být informován, nýbrž ohlupován, toho prosíme, aby nečetl zprávy Českého radioklubu a tedy ani tyto stránky.

Popsaný právní stav nepanuje jen v České republice, nýbrž v celém vyspělém světě. V mnoha čtvrtích měst vyspělého světa jsou anténní konstrukce - i na vlastních soukromých pozemcích - předem zakázány, aby nerušily urbanistické řešení. Povšimněte si jedné z reklam v amerických časopisech, kde je na vrcholu štíhlého GP umístěna vlajka, takže anténa vypadá jako vlajkový stožár, a text říká: "Demonstrujte svůj patriotismus a potěšte se vysíláním!". Není nám známo, že by jakýkoli radioamatérský spolek ve kterékoli zemi se srovnatelnou právní tradicí uspěl ve snaze zvýhodnit radioamatéry na úkor ostatních občanů. A to existují radioamatérské organisace, které disponují i stonásobnými finančními prostředky oproti ČRK, a působí v zemích, kde ohled státu a obcí na zájmy a potřeby občanů má daleko kultivovanější podobu, než v ČR...

Zákon, který by uložil vlastníkům trpět neomezenou montáž našich antén na jejich nemovitostech, by velmi zásadně zasáhl do jejich práv. Stalo by se tak i proti dosavadnímu směřování vývoje závazků majitelů bytových domů: ke zvyšování bezpečnosti, hygienických standardů a nerušeného užívání bytů. Požadavky na komfort a bezpečnost bydlení, na kvalitu životního prostředí a na elektromagnetickou kompatibilitu se mohou v budoucnu jen zvyšovat, a tím jsou určeny i perspektivy prostoru pro naplnění práv radioamatérů na zřízení antén. Nečekejme, že se dočkáme významnější právní úpravy v náš prospěch. Bohužel.

Český radioklub samozřejmě o zlepšení postavení radioamatérů v této velmi důležité oblasti trvale usiluje. Dokladem z poslední doby může být třeba jednání s ČTÚ - viz naše stránka Archiv informací o nových předpisech, zpráva z 21.3.2001, nebo náměty k novelisaci zákona o telekomunikacích - viz stránka Aktuální informace o nových předpisech chronologicky, zpráva z 9.1.2002.

Otázka ovšem, přesně řečeno, stojí takto: jak mnoho je 9.993.000 občanů ČR ochotno dovolit, aby se kvůli 7.000 občanů ČR stalo přípustným v těsné blízkosti antén pro příjem RTV a citlivých a málo chráněných výrobků spotřební elektroniky neomezeně instalovat antény, které vyzařují elektromagnetické pole takové intensity, že může způsobit rušení příjmu RTV a narušit činnost jiných elektronických přístrojů. Přesně o tom to je. Odpověď je asi dost jasná...

Čtenářská reakce na tento text je zde.