Přeskočit na obsah

Schvalování radioamatérských zařízení

Pozor!

Tento text dosud nebyl aktualisován podle zákona o elektronických komunikacích (2005). Může proto posloužit jen k základní orientaci v problematice.

Tato stránka má vnést několik objektivních poznámek do diskusního okruhu, který je v radioamatérské lidové slovesné tvorbě nazýván "homologace". K jeho oblibě bohužel přispělo i rozhodnutí jednoho ne zcela kompetentního úředníka krajského útvaru Českého telekomunikačního úřadu.

O co jde: zejména ti z nás, kdo bydlí v hustě obydlených nebo průmyslových aglomeracích, vědí velmi dobře, jakým problémem je tzv. elektromagnetická slučitelnost, tj. možnost souběžné nerušené činnosti různých zařízení využívajících spektra radiových vln, respektive produkujících signály v tomto spektru. Ve větších městech zjišťují i radioamatéři, že pojem "slučitelnost" je spíš ironií, než realitou.

Vyspělé státy na to reagují legislativními opatřeními, která stupňují nároky na čistotu výstupního signálu vysílacích zařízení, případně na odrušení zařízení, která by mohla produkovat nežádoucí rušivé elektromagnetické pole. Opatření postihují výrobky, které jsou nabízeny na trhu a je u nich proto risiko, že je bude provozovat větší okruh uživatelů, takže by jejich masovým užíváním mohlo dojít k významnějšímu rozšíření rušení. Problém je samozřejmě mnohem širší: výrobky mohou uživatelům nebo jejich okolí škodit daleko více způsoby, než jen rušením.

Proto jsou formulovány obecné zásady pro uvádění výrobků na trh: v ČR je takovou normou zákon č.22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky, a specificky radioamatérů se týká navazující 616/2006 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska jejich elektromagnetické kompatibility - právě toto nařízení říká že výrobky podléhajícími schvalování "jsou všechny přístroje, které mohou při své funkci způsobovat elektromagnetické rušení nebo jejichž funkce může být takovým rušením ovlivněna, kromě amatérských vysílacích rádiových stanic, pokud nejsou hromadně vyráběny nebo dováženy."

Nový zákon o telekomunikacích č.151/2000 Sb. v dosti zmateném znění § 4 u telekomunikačních zařízení požaduje režim zákona č.22/1997 Sb., a u vybraných zařízení - rádiová zařízení v to počítaje - i splnění dalších podmínek určených zákonem o telekomunikacích, ovšem "s výjimkou rádiových zařízení určených výhradně pro amatérskou radiokomunikační službu, která jsou individuálně vyrobená." Úplná citace:

§ 4

(1) Telekomunikační zařízení musí splňovat podmínky stanovené zvláštním právním předpisem [zákon č.22/!1997 Sb.]. Vybraná telekomunikační zařízení musí kromě těchto podmínek splňovat podmínky stanovené tímto zákonem. Vybranými telekomunikačními zařízeními jsou

  • koncová zařízení,
  • rádiová zařízení.

(2) Koncovým zařízením se rozumí telekomunikační zařízení připojované přímo nebo nepřímo ke koncovým bodům veřejné telekomunikační sítě, s výjimkou rádiových zařízení a s výjimkou telekomunikačních zařízení pro přenos rozhlasového a televizního vysílání po vedení.

(3) Rádiovým zařízením se rozumí telekomunikační zařízení, které využívá rádiových vln, s výjimkou rádiových zařízení určených výhradně pro amatérskou radiokomunikační službu, která jsou individuálně vyrobená.

(4) Seznam jednotlivých druhů vybraných telekomunikačních zařízení zveřejňuje Úřad v Telekomunikačním věstníku.

přičemž "Úřadem" se rozumí ČTÚ, pojem "telekomunikační zařízení" definuje § 2 zákona takto:

Telekomunikačním zařízením se rozumí technické zařízení, včetně vedení, pro vysílání, přenos, směrování, spojování a příjem informací prostřednictvím elektromagnetických vln.


Po přijetí zákona o technických požadavcích na výrobky někteří z nás, jejichž hlavním informačním zdrojem jsou hospodské klepy a jejichž metodou myšlení je nemyslet a uplatňují proto zásadu "napřed křič, potom mysli", přehlédli, že zákon se týká opravdu jen výrobků uváděných na trh (ať dovezených, ať z domácí produkce), a že ukládá povinnosti jen těm, kdo zařízení živnostensky prodávají, nikoli těm, kdo je užívají.

Rozvinula se široká - naprosto nepodložená - diskuse brojící proti tomu, že by všichni radioamatéři měli všechna svá zařízení před uvedením do provozu předkládat ke schválení. To je samozřejmě nesmysl a nikdo to od radioamatérů nežádá: schvalováno má být to, co je uváděno na trh, nikoli to, co kdo užívá, tedy ani to, co si kdo individuálně doveze nebo vyrobí.

Provozovatelé radioamatérských zařízení jsou jistě odpovědni za to, aby jejich zařízení splňovala požadavky předpisů pro radioamatérský provoz včetně ochrany před úrazem elektrickým proudem, to však rozhodně není totéž jako požadavek, aby všechna zařízení nesla schvalovací značku státní zkušebny nebo značku shody.


Rozruchu přispěl neméně neinformovaný a zbytečně snaživý úředník krajského útvaru ČTÚ, který na místě zastavil provoz jednoho tcvr IC706 s odůvodněním, že nenese homologační značku (o jeho neznalosti zákonů nejlépe svědčí, že se ani neobtěžoval konstatovat, zda je transceiver opravdu zdrojem rušení, a zcela ignoroval zákonný postup, který mu ukládala tehdy platná vyhláška č.111/1964 Sb.).

Český radioklub se ve věci nemohl neangažovat: pokud by takové rozhodnutí prošlo bez nápravy, vytvořil by se krajně nežádoucí precedens. Proto podal za svého člena ČTÚ rozsáhlý právní rozklad (ke stažení zde), a slouží ke cti Českému telekomunikačnímu úřadu, že rozklad a obsaženou argumentaci akceptoval a stvrdil to i v písemné formě.


Co z toho plyne:

  • každý radioamatér i radioklub odpovídá za to, aby zařízení, která používá, odpovídala technickým předpisům, nebyla zdrojem nedovoleného rušení, neohrožovala bezpečnost uživatele atd.,
  • tato odpovědnost ovšem naprosto není totožná s povinností prodejců nabízet ke koupi jen zařízení schválená k uvedení na trh, respektive zařízení, která se svými vlastnostmi shodují se schváleným modelem,
  • provozovatel radioamatérského zařízení není povinen pečovat o to, aby jeho zařízení bylo opatřeno schvalovací značkou či značkou shody, nebo provozovat jen zařízení, která takovou značku nesou, může provozovat i zařízení, která si sám vyrobil, sám dovezl, nebo sám k provozu upravil: důležité je jen a jen to, aby zařízení nebylo zdrojem rušení nebo risik proto, že nesplňuje technické požadavky, jež na taková zařízení předpisy kladou,
  • pozor: tyto zásady se specificky týkají jen radioamatérů, protože jejich zařízení nejsou připojována k veřejné telekomunikační síti, zatímco v případě telefonních přístrojů, faxů, modemů apod. je naopak stále kladen důraz na to, aby k veřejné síti byly připojovány jen přístroje schválené, odpovídající technickým podmínkám takové sítě.


Na druhé straně jsou opatření na ochranu spotřebitele pro nás výhodná v situaci, kdy si nové zařízení sami kupujeme, protože jsou zárukou, že to, co kupujeme (obvykle za ceny pro českou kapsu hodně vysoké), opravdu odpovídá technickým požadavkům na daný výrobek, že opravdu nebudeme (třeba nevědomky) rušit kvůli nekvalitě našeho zařízení, a že je prodejce povinen v rámci záruky případné závady odstranit. Proto opravdu kupujme jen výrobky opatřené příslušnými značkami, případně ty, k nimž nám prodejce může poskytnout prohlášení o shodě v písemné formě. Při nákupech v cizině se vyhýbejme výrobkům označeným "jen pro export" - při dnes panujícím sbližování technických norem různých zemí můžeme dobře počítat s tím, že věc, již některý evropský stát odmítl schválit k uvedení na vlastní trh, nebude technicky způsobilá ani podle našich předpisů.

Jistěže víme, že elektromagnetická slučitelnost je noční můrou všech radioamatérů, protože jednak - hlavně průmyslové - rušení samotné amatéry postupně připravuje o praktickou využitelnost nižších krátkovlnných pásem, jednak jejich činnost vyvolává ve veřejnosti apriorní obavy z rušení příjmu rozhlasu a televise. Kdo vidí dopředu, ví, že ani zde líp nebude. Ostatně - nelžeme si do kapsy: když vypneme transceiver, i my se chceme v klidu dívat na televisor, video či satelit …

© OK1XU, 1999